Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Hele, pohřebák část.2

23. ledna 2010 v 18:48 | DimmuCZ |  Hele, pohřebák
Pokračování povídky "Hele, pohřebák"

"Takže jste bezdomovci?"
-Znovu se na sebe podívali.-
"Čerství…"
"A jak dlouho jste venku?"
"Druhej den…"
"Věděj o tom doma?"
"To bysme tady asi nebyli."
"Hele, neškleb se na mě, mladej, a koukejte si nasednout!"
-Dobrovolně se zvedli a nasedli to auta. Druhý policajt si akorát přehodil věnec přes rameno, aby ho mohl dát do kufru. V autě neřekl nikdo ani slovo, ale policajti kluky bedlivě sledovali. Ti ale po dnešní značné dávce běhu spíš usínali. Teprve na stanici si je před sebe posadili a začali se jich vyptávat.-
"Tak… Jak se jmenujete?"
"…Já jsem Malý George a tohle je Velký Bob…"
"Hele, kluci… Já to s vámi myslím vážně, ano? Tak znova. Jména?"
"Vždyť jste je slyšel…"
"Ach jo. Chlapci nám utečou z domova a hned jsou velcí drsňáci… Máte nějaký osobní věci? Nebo dokonce doklady?"
"Ne."
"Ani jeden?"
"Ne."
"Pamatujete si alespoň čísla na rodiče?"
"Ne."
"Ach jo… To je práce po tý dovolený…"
"Hele, tohle tě bude zajímat. Pohřební ústav nahlásil krádež věnce za 40.000."
-Policajt údivem pískne.-
"Tak to vás přijde draho, chlapci. Víte, co jaký je trestný čin do 15.000?"
"Komický?"
"Je brán pouze jako přestupek. Za tohle už něco vyfasujete. Něco horšího, než je pokuta. A když nemáte ty rodiče… Sklidíte alespoň veřejně prospěšné práce. Nebo prostě brigádu. Ale mám podmínku. Řeknete mi teď vaše vlastní jména."
"Jinak?"
"Jinak jdete sedět do speciálu pro mladiství."
-Chvíli přemýšleli, ale potom svá jména prozradili. Nestáli o další nepříjemnosti.-
"Takže, chlapci, když váš tak přitahuje to tajemno smrti… Tak bych tady měl pro vás jednu uplně libovou brigádičku."
-Janek a Květák se na sebe vyděšeně podívali.-
"Zdejší krematorium a pohřební ústav už dlouho hled výpomoc, ale zatím jim tam chodí jen takové ty… pochybné existence… ty… Gothici, nebo kdo to je."
"A co… tam budeme dělat?"
"Budete mejt mrtvoly pánové… A nastoupíte hned zítra."
"A jak dlouho to budeme dělat?"
"Dokud si to neodpracujete."
"Ale vždyť je věnec v pořádku!"
"Ale ukradli jste ho."
"A kdy to budeme mít odpracovaný?"
"Já vám řeknu. Teď půjdete do naší 'luxusní' ubytovny a ráno vás odvezeme do vaší nové práce."
- Když byli na "pokoji" s mřížemi, sedli si tam zdrceně na postel. Janek už čekal, jak bude jeho kámoš reagovat. Květák bil hlavou do sepjatých rukou a neustále do kola zdrceně opakoval.-
"Rakve a mrtvoly… Rakve a mrtvoly…"
-Janek se o kousek odšoupnul.-
"To nás prostě už asi nikdy neopustí. Samý rakve a mrtvoly… Ty vole rakve… Rakve a mrtvoly… Rakve a mrtvoly… Já tě snad zabiju! Tvoje zdrcující věta 'Hele, pohřebák'! To už nás asi nikdy neopustí! Pořád se to s náma potáhne! Samý rakve a mrtvoly!"
-Už na sebe ten den nepromluvili. Ráno vykonali povinnou hygienu a policajti je odvezli do onoho ústavu. Tam se setkali s majitelkou.-
"Tak chlapci, nevím, co jste provedli, ale doufám, že vás zvolili správně. Tohle nemůže dělat jen tak někdo."
"Oni ano. Už sou zvyklí."
"Někoho zabili?!"
"Ne, vykradli pohřební vůz."
"Aha, tak to by ještě šlo. Pojďte se mnou, chlapci. Ukážu vám, kde budete pracovat… a co budete dělat."
-Když odemykala dveře, Janek se na hlas uklidňoval.-
"Jsou to lidi, jsou to lidi, jenom lidi…"
-Květák mu vydatně "pomáhal".-
"Mrtvý lidi! Mrtvý lidi! Mrtvý mrtvoly lidí! Mrtvý, jak jen můžou bejt mrtvoly mrtvý!!"
-Dveře se otevřeli a oboum spadl kámen ze srdce. Místnost byla prázdná. Žádné mrtvoly. Dokud neotevřela ještě jedny dveře, které vedli do márnice. Odemkla jednu schránku a vysunula mrtvolu.-
"Tak, tady máte rozpis, které budete dělat. A musíte dneska stihnout všechno. Po vás s nimi budou dělat ještě další pracovníci."
"Budou je vařit…"
"No!.. To si teda vyprošuji! Máte za úkol je důkladně omýt."
"Dostaneme mopy?"
"Ručně! Žínkou!"
"Jasně…"
"Přendáte je na stolek… takhle a převezete sem. A tady vykonáte tu hygienu. Pak půjdete za příslušným pracovníkem a oznámíte mu, že jste hotovi. Můžete mu jich hodit rovnou víc. On se o práci podělí s kolegy."
-Dramaticky se po nich podívala, když se chystala strnout pokrývku, kterou měl nebožtík přes sebe. Oba ucukli. Tělo vypadalo ale normálně. Až na barvu. Oddychli si.-
"Tak… já to už nechám na vás, chlapci. Kdyby jste mě potřebovali, tak víte, kde mě najdete."
"Budu si na vás dávat pozor!"
-V místnosti zůstali sami a mrtvolu upřeně sledovali. Čekali, že se zvedne. Květák se vrhnul po Jankovi a začal na něj křičet.-
"Ty debile! Ty idiote, v tomhle bychom nebyli, nebejt tvýho inteligentního nápadu s útěkem!"
-Mrtvole zavrzal krk, jak v pokojové teplotě pomalu povolovala.-
"Měli bychom se do toho dát…"
"Jo. Měli."
-Natočili si kýble s vodou a vzali žínky. Ani jeden z nich ale neměl dost odvahy na to, aby z mrtvoly zcela sejmul její pokrývku. Nakonec vzali mop a pokrývku nešťouchli. Tím do mrtvoly vyryli rýhu přes celou hruď.-
"Budeme dělat, že to tam bylo."
"Ty první."
"Ne, ty první!"
"Tys nás do toho průseru dostal! Ty první!"
"…Tak… fajn…"
-Zvedl žínku a opatrně ruku s ní vysunul nad mrtvolu. Pomalu ji spouštěl níž a níž. Mrtvola znovu zavrzala.-
"Ne! Ty první!"
"Ty seš sralbotka!.."
-Vymrštil ruku nad mrtvolu, ale zaseknul se a stáhnul ji nazpátek.-
"Nejde to."
"Co teď? Musíme se odhodlat…"
"Nebejt tebe, tak jsme v tom nebyli! Nebejt tebe!"
-Mrštil po něm žínku.-
"My to nějak zvládnem… Tak fajn, já první!"
-Sebral žínku, kterou upustil a se zavřenýma očima připlácnul ruku mrtvole na obličej. Květák ho upřeně sledoval a nevěřil. Čekal, že ho mrtvola kousne.-
"Ty vole, to je studený!"
"Ty si na do šáhnul!"
"Dělej taky, ne?!"
"No jo… furt."
-S menším odhodláním připlácnul na mrtvolu i svoji žínku. Pak se konečně pustili do mytí, ale každou vteřinou po očku sledovali, jestli se na ně ta mrtvola nedívá. Pak přišla správcová.-
"Tak co, hoši? Jak vám to jde… Co je tohle?"
"To už tam bylo…"
"Řeknu Zwillingerovi, aby byl příště opatrnější. Tohle se na štěstí schová. Baví vás to?"
-Ticho.-
"Chápu… Tak, až budete hotovi, odvezete ho do patra. Jsou to hned ty první dveře nalevo, ano?"
-Stále ticho. Zakroutila hlavou a odešla. Kluci se po sobě podívali a pak Květák naznačil, že by to chtělo ještě záda. Pokusili se nebožtíka otočit, ale nešlo to.-
"Ty vole, je těžší, než vypadá!"
"Asi, jak je zmrzlej!"
"Zaber ne!"
"Snažim se!"
"Ty vole, to je přilepený, nebo co!"
"No jasně! Běžně lepí mrtvoly ke stolum, když chtěj potrápit brigádniky!"
"Zaber ne! Ještě!"
-S trhnutím a potom mlasknutím mrtvolu nadzvedli, ale ani se na ni neodvážili podívat. Podařilo se jim totiž mrtvole odtrhnout kůži ze zad. Zase tělo položili a podívali se po sobě.-
"Průser…"
-Zatřásli se a shodli na tom, že už tělo radši odvezou.-
"A to jako jen tak? Kde je ten přehoz, ať stačíme zdrhnout, než na to přídou!"
-Zakryli tělo od hlavy až k patě a hlavou napřed ho chtěli protlačit dveřmi. Bylo z nich otevřené jen jedno křídlo a jak se rychle rozjeli, narazili s hlavou mrtvoly do rámu dveří. Raději se ani nechtěli podívat, co způsobili. Janek otevřel druhé křídlo a odjeli na další místo "zpracování". Pozdravili tam mladého muže, odcouvali ke dveřím a pak se utekli schovat na záchody. Když sejmul pokrývku, zjistil, že nebožtík má v hlavě hlubokou rýhu.-
"Ty… Až vás najdu!"
-Janek otevřel větračku na záchodě.-
"Ty vole, co blbneš?!"
"Chci zdrhnout, ne? Ty vole, až na to přídou, tak nás zavřou!"
"Nezavřou!"
"Chceš to riskovat?!"
"No… Já si stejně nemyslim, že by nás za to zavřeli…"
"Zavřou nás za ten věnec! A podtrhne se to tim, že to nemůžem odpracovat! Tak lezeš nebo čumíš?
-Před ústavem zastavil policejní vůz. Kolega policisty, který je zatknul, je přijel zkontrolovat. Přesně v ten samý okamžik se snažili prolézt úzkým oknem na záchodě. Když se to Jankovi podařilo, přistál po hlavě v kontejneru pod ním. Po ústavu běhal naštvaný maskér a rozrážel všechny dveře.-
"Fuj… Odpadky z mrtvol…"
"Nekecej a dělej! Musíme zdrhat!"
"Tak počkej! Tys nás do toho průseru dostal!"
"A já se nás z něj snažim dostat!"
"Mě se zdá, že to jen zhoršuješ!"
"A jak to chceš řešit?! Zapíchnout to a vrátit se domu?? Aby zbytek dobrý psychiky našich rodičů platil reparace mrtvol??"
"No to zas ne… A kam běžíme?"
"Co já vim…"
-Ač byli v cizím městě, našli si cestu k pumpě na jeho kraji. Sedli si tam do trávy. Janek utrhl květ nějaké rostliny a mrzačil ho. Květák ho akorát pozoroval. V tom zastavilo u pumpy auto zábavného průmyslu. Byl na něm nakreslen klaun. Květák se preventivně podíval na Janka. Ten ale pohled opětoval.-
"Ne… Ne… Hele… To snad nemyslíš vážně… Nejdřív mrtvoly a teď… Ne… Ne… Klauny dělat nejdu!.."
"A máš snad prachy?"
"Ne… Nejdu do toho! Udělej si to sám…"
-Doufal, že ho odradil. Janek si ale stoupnul a vyrazil směrem k autu.-
"Tak jo."
"Ty seš debil, fakt…"
-Jen co vyrazil, zastavilo vedle Květáka známé policejní auto. Ani nestačil zareagovat. Akorát dál rezignovaně seděl.-
"Kde máš toho kámoše?"
"Ten kámoš je támhle… Já s tim kámošem nemam už nic společnýho. Protože ten kámoš je totální debil, ichtyl a idiot a zatáhnul nás do toho von…"
-Janek se právě snažil otevřít dveře dodávky. Tahal za kliky, ale nešlo to. Tahal silněji, ale furt se nic nedělo. Zatáhnul naposled, nic. Kopnul do dveří, nic. Kopnul silněji, spustil se alarm. Vyběhl, ale všiml si policajtů. Zpomalil a došel krokem.-
"Tak co s vámi? Mladí kriminálníci…"
"Já chci domu. Seru na to. Tohle mě nebaví…"
"Ty to balíš?"
"Jo… Hele… Díky tobě jsem se vyspal odpadní rouře, okradli mě bezdomovci, odcizil jsem věnec za čtyřicet litrů, omejval jsem mrtvoly, spadnul jsem do kontejneru s odpadkama z mrtvol… Mě už vážně nic nechybí… Zážitků mam dost a teď už na to seru, jdu domu. Budu chodit na brigádu, tak snad se z toho doma nesložej…"
"No hele, kluci, za tohle vás už asi domu nepustěj…"
"No vidiš…"
"Seš idiot, fakt…"
"Ty taky. Měls mě zarazit!"
"Tak fajn! Kompromis. Jsme idioti oba, stačí?!"
"Tak co… Řeknete mi adresy bydliště, abychom se nezdržovali. Zavoláme rodičum a sepíšem to i s nima, jo?"
-Jak bylo řečeno, tak se i stalo. Rodiče se ale nerozčilovali. Naopak byli nadšení, že se jim synáčci vrátili. Úsměv jim ale tuhnul jak zjišťovali, co všechno dokázali za ty tři dny provést. Ve chvíli, kdy už to vypadalo, že se z toho jen tak tak dostanou s nižším postihem, zazvonil telefon a ozvala se rozhořčená majitelka ústavu, že zničili mrtvolu jejího manžela.-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama