Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Kdo to je? část.3 - QeTer

23. ledna 2010 v 19:46 | DimmuCZ |  Klei... Cože??
QeTera pochází z Vederže a důvod jejího vzniku popírá pravdivost této víry. Když před mnoha lety, mělo do Vederže přijít křesťanství, báli se zdejší stařešinové toho, že by to mohlo vymýtit jejich zvyky a tradice. Proto, jen pro záchovu kultury vyhlásili, že existuje někdo, kdo je ještě vyšší, důležitější a mocnější, než je bůh i Bůh sám. Byl to Arcitoris. Tato víra se uchytila rychleji, než víra v někoho s lidskou tváří. Tím se podařilo vytlačit křesťanství a zachovat zvyky, ne-li je dokonce ještě podpořit.
Z Vederže se do všech stran, do zemí jejich krve, šířily správy o této logické víře, která svou nelogičností logicky vysvětlovala vše nelogické, a tím dokázala udělat pohled na svět ještě pravdivějším, než by tomu učinilo křesťanství. Víra se rozšířila hlavně po Vundžave, kde doposud ateisticky zkoumali vše, aby se to dalo nějak vysvětlit, aby to nemuseli připisovat jako zázrak Bohu.
Už dlouhou dobu se jim tam ateismus přestával dařit udržet, a proto přivítali, že to mohou připsat někomu logičtějšímu než je bůh. To, že je to jejich víra akorát podpořilo xenofobismus tohoto národa.
Arcitoris je jistě také Vederžan a na rozdíl od Boha se na světě narodil, žil a zemřel, čímž je lepší než Bůh, protože na rozdíl od něj na světě byl a viděl, jak to tu chodí, co si kdo myslí o jakých jevech, nebo jak ty boží zásahy ve skutečnosti připadají těm, kteří je zažijí. Jeho moc je nekonečná a neomezená. Jediné, co nesmí, je zničit lidstvo, nebo rovnou celý svět. Ja považován za idol a je dokonalý. Jeho aura je natolik silná, že ji nemůže nést ve svém těle. Je umístěna v největších hlubínách podsvětí, které bychom popsali jako zemské jádro. Má podobu obrovského bílého plamene, který hoří mezi čtyřmi horami. Tyto hory se vypalují, když se jich plamen dotkne. Fungují jako jediný ukazatel jeho moci. Hory jsou vždy "vyhlodány" plamenem podle toho, který byl kdy nejmocnější. Arcitoris může najednou exitovat pouze jeden. Objeví-li se druhý, svedou boj, který může trvat i měsíce. Arcitoris není živý tvor. Je to nejvyšší bytost, založená na pravidlech pro duchy, to je, že pro něj neplatí fyzika, ale psychika. Může se proto libovolně přemisťovat a měnit podoby, protože jeho tělo je vlastně jen jeho odraz. Arcitoris nemůže zemřít, může být jenom zatracen. (Smrt je, když aura opustí tělo. Zatracení je, když je zničena samotná aura.)
Všude se začaly stavět chrámy, aby bylo možné nějak Arcitoria uctít a nějak s ním komunikovat. Proto museli ti, co toto náboženství vymysleli neustále plodit a plodit další lži. Zatím co po Vederži stavěli se chrámy spíše typu zykuratu, nebo mayských pyramid, ve Vudnžave to byly paláce, podobné těm římským.
Do chrámu se bylo možné dostat, ale mohli to jen muži. Nejdříve jste byli jaksi bez hodnosti, ale mohli se vystudovat na kněží, pak vyšší kněží a na nejvyšší kněží. Stát se nejvyšším knězem je do dnes taková pocta, že jen jeden z dvou tisíc, kteří celý svůj život zasvětí této víře, dostane tento titul.
Samozřejmě se dalo také narazit na šamany, léčitele, kteří byli spíše než s touto vírou spojováni se zázraky léčby, které v jejím duch roznášeli.
Ale jelikož byla víra něco tak lákavého a poutavého, opouštěli muži své rodiny a ženy a šli se dát do chrámu. Ženy to nechtěli snášet, protože byli nejen připraveny o sex, ale neměly tím pádem ani možnost mít rodiny. Všichni by brzy vymřeli. Proto vznikl další kult - kněžky. Jakákoliv bezdětná žena mohla jít také do chrámu, ale do toho ženského. Ze začátku normálně chodily do mužských chrámů, ale to jim vyšší kněží brzy zakázali a vznikla tak úžasná pravidla pro příslušníky a příslušnice chrámů - nesmějí se spolu stýkat, nesmějí spolu mluvit, nesmějí na sebe sahat.
Kněžky se ale jen tak nevzdaly. Začaly rozvíjet umění svádět. Rozvinuly ho dokonce tak dokonale, že nebylo možné je odmítnout, ale ony sázely ještě na jednu věc. Muž, který už dlouho (myslím tím několik let) neviděl ženu, nebyl prakticky schopen ji odmítnout. Tím se rozvinuly kněžčí tance, které svojí složitostí hladce strčí do kapsy tance orientální, nebo hadí. Byl to vlastně historicky první pokus o nějakou společenskou aktivitu.
Ze strachu o nečistotu se někteří kněží nechávali kastrovat. Vznikla nová pravidla " (ne)společenského chrámového chování"- nesmějí spolu mluvit, nesmějí se osahávat, nesmějí se mimo samotný akt stýkat, a když už, tak to musí být rychle a diskrétně.
Vznikali ale další problémy. Kněz, který neviděl již dlouhé roky ženy, byl natolik rozvášněn, že buďto byl na kněžku příliš hrubý a ona se vracela do chrámu s četnými vnitřními zraněními (pohlavních orgánů) (a často na ně podléhaly), nebo docházelo i k znásilnění kněžek, které byly jen průzkumu. Ale to by se dalo nazvat jejich chybou. Totiž vedle umění svézt rozvíjely i umění pohybu stínu - dokonalé špionáže.
Dalším problémem bylo to, že se občas do sebe milenci zamilovali. Ale to už byl opravdu vážný problém. Když si pak jedinci na tyto city stěžovali, došlo k další renovaci pravidel chování, tentokrát jen něco přidali - jedinou správu, kterou může kněžka předat je v podobě kousnutí na krku toho, jenž ji znásilnil, on pak bude z chrámu vyhozen; zamilují-li se do sebe jedinci, kněz může kněžce předat pečeť, kterou sám zhotovil.
(Pečetí rozumíme ozdobu, která je ručně zhotovena ze stříbra, povětšinou silezského a je v ní zasazen drahokam, nebo polodrahokam. Pečeť si kněžky připínají na korzet. Hezky řečeno - železnou podprsenku. Kněžka, která byla zapečetěna, se už nikdy nesměla "velice dobře seznámit" s jiným knězem. Lámání pečetě se automaticky trestá prokletím.)
Nejvyšší kněží z Vunžavě, ale i z Vederže se pak rozhodli, že vyhlásí svaté místo, kde postaví chrám nejhonosnější, aby "si mohli hrát na Vatikán". I svaté místo objevili. Bylo přesně v ten den, kdy byl Arcitoris, který do nynějška vládl, svržen jiným, který byl na rozdíl od toho předchozího Temným a ne Svatým. Ten den totiž byly vyvrženy čtyři svaté živly, na nichž se chrám postavil, aby je mohli zdejší kněží hlídat. Kolem chrámu se pak vytvořilo velké město, které bylo ale na rozdíl od Vundžave tesané do bílého kaneme. Toto město se nazývalo Azul a v něm stojí Svatý Chrám v Azulu. Kněží z tohoto chrámu kladli své veškeré pravomoci k řízení celého náboženství. Tehdy se hlavně začal řešit problém zemiček s Chairsirskými kmeny, které nevyhovovali popisům a požadavkům naboženství, ke kterému se chtěli přidat. Byli totiž malí a černí, což bylo pro QeTer nepřípustné. Věřit jim Azul tedy dovolil, ale nesměli nosit znak, ani stavět chrámy.
O Chrámu ve Svatém Azulu existuje mnoho pověr, které jsou většinou z prostředí Adeže. Je zde totiž několik zajímavostí: Je to jediný chrám, do kterého nemůžete vstoupit. Musí si vás vybrat sami. Jsou v něm pouze nejvyšší kněží. A město Azul je již mnoho let zcela prázdné. Nejsou tam ani mrtvoly, nic. Veškeré obyvatelstvo zmizelo. Adeže to všechno vysvětluje tak, že se Svatý chrám pouze skrývá za maskou Apoštolského vyznání. Podle nich má tajné popraviště. Proto si vybírá vlastní kněží. Bedlivě všechny sleduje a vybere ty, jež zjistili něco, co neměli. Tyto povídačky, ani objasnění zmizení všech obyvatel nebyly nikdy vysvětleny.
Zprávy z Azulu letěly do Vundžavě, odsud do Vederže, pak zpět do Azulu; pak nastaly nové problémy, to letělo nejdřív do Vederže, pak do Azulu, odpověď zas dostali přes někoho jiného, nebo se jim cestou ztratila… Tento šílený (ba ne, ještě šílenější, ale to už raději nebudu popisovat) koloběh měl za příčinu hlavně to, že někteří vysocí vzdělanci se začali bouřit a tvrdili, že jejich kněží nemají pravdu. Brzy jich bylo víc a víc a země nevěděla co s nimi dělat. Nakonec to vyřešili oni sami. Místo čekání na Azul vyložili sami znova po svém historii Arcitoria a odsunuli se na absolutní sever Nové Gebie. Tam o tom vůbec nikdo nevěděl, ale když na to přišli, území jim darovali. Nazvali ho Jarta.
Jarta vznikla hlavně z toho důvodu, že se zmínění vzdělanci z Vunžave snažili dokázat, že dokáží vytvořit ještě dokonalejší, ale natolik odlišnou kulturu. Vymysleli novou architekturu, nové zvyky, jazyk, písmo, odění, způsob vlády… Jejich města se nacházela v těch nejnehostinějších částech Vederžanské říše. Byla výhradně z bílého kamene a ohraničena vysokými hradbami, aby je nezasypával písek při bouřích. Ulice byly úzké a skromné. Bylo vyhlášeno, že ulici musí zdobit žena. Samotní Jarťani byli horkokrevní a agresivní. I přes malý počet příslušníků měli takovou moc a sílu ničit, že byli silnější než celá Vunžavesská armáda. Jejich chrámy, výhradně tesány do skal pod zemí, byly jedny z nejhonosnějších a největších chrámů QeTery. Uplatnilo se v nich hlavně využití techniky. Např.: Osvětlení velkých chodeb nezajišťovali kameny nabyté energií mágů, ale systém hadiček (odtud dokončené jartské vzory), které byly zevnitř postříbřeny. Do nich byla zvenku naháněna voda, do které se pomocí zrcadel svítilo. Tyto trubičky potom osvětlovaly působivým způsobem celé sály nebo chodby.
Jartská QeTera se nazývá Sileze a je jedním z nejbrutálnějších náboženství světa. Do jejich chrámů smí pouze ti, co byli už minimálně dva roky kněží a umějí výborně jazyk. Silezští kněží smějí být aktivní pouze v období Temného Arcitoria. Netvrdí, že by on od nich chtěl krev, ale že mu jí obětují na důkaz jisté nadvlády nad lidstvem, které on tolik nesnáší.
Sileze činila velice špatné jméno celé QeTer. Zprávy o ní se sířily mnohem rychleji a vrhaly na celé náboženství špatné světlo. Teprve tehdy začali Azulští kněží vidět výhodu v Charsirských kmenech. Povolili jim stavět chrámy a se svolením a ověřením samotného Azulu vyvyšovat kněží, ale za to, ze budou chytat a vybíjet Silezany.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama