Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

23. prosince

1. února 2010 v 18:00 | DimmuCZ |  Přejte mi "veselé" Vánoce
23. prosince
..Je naprosto normální, že jste po takových dnech, jako byly ty poslední, vyhladovělí, jako po pobytu ve věznici v Kalkatě. Lednička byla ale prázdná. Za to pes byl spokojeně nažraný. Budu si tedy muset uvařit něco typu: co dům dal, aneb co v domě ještě zbylo a není to shnilé, prošlé nebo plesnivé. Rozhodl jsem se pro polévku, protože se do ní dá naházet skoro všechno. V mrazáku už nebylo žádné maso, ba ani mražená zelenina. Zato jsem měl balíček s tou na vaření. Začnu tedy tím. A aby měla nějakou chuť, tak do toho naházím bujóny. Prakticky něco, co vydávají za polévku v restauracích. Uvařím si tedy polévku s iluzí masa. Náhodou to nechutnalo zas tak špatně.
..Kolem oken prošla pošťačka. Vzal jsem si jiné bačkory a vyrazil ke schránce. Fakt mi něco došlo. A sakra... Ještě jsem Markétě neposlal tu bonboniéru! Rychle jsem se obléknul a nasednul do auta.
..Na poště bylo narváno. Čekal jsem asi půl třetí hodiny, ale konečně na mě přišla řada. Alespoň, že mi to tu i zabalili. Když jsem zase nasednul do auta, rozhodl jsem se, že se obětuju a pojedu nakoupit to Tesca. V Kralupech je sice neustále vyžrané a nebo je tam skoro všechno zkažené. Při troše štěstí tam narazíte na potraviny, procházející až druhý den. Risk je zisk... Snad tam koupím alespoň nové granule pro Hejta. Zaparkoval jsem tam na poslední volné místo a směle vstoupil. Davy lidí tam byly skutečně neskutečné. Každý na poslední chvíli nakupoval. Taky bych měl sehnat něco kolegům, ale to si teprve rozmyslím, až uvidím ty ceny.
Nákup šel rychle. Všechny regály byly prázdné. Akorát jsem vzal ty granule a kus masa. A zase jsem se překonal a koupil kolegům alkohol.
..Naložil jsem to do auta a odvezl košík. Byla tam nějaká paní. Uklouzla a upadla. Nabídl jsem se, že jí pomohu. Má snaha byla ale zmařena. Upadl jsem na ni. Naštěstí se smála. Omlouval jsem se zase se snažil postavit. Opět jsem ji zavalil. Mé plácání se připomínalo zoufalého mrože. Kolem nás se začali štosovat lidi. V takových chvílích je obecenstvo přesně to, co potřebujete. Upadnul jsem na ni ještě asi dvakrát. Pak se mi konečně podařilo stoupnout a pomohl jsem jí. Všichni začali tleskat. Bylo to... opravdu trapné... Zalezl jsem rychle do auta a dělal, že ten chlap mi byl jenom hodně podobný...
..Cestou jsem málem přejel dva důchodce, kteří mi na poslední chvíli vlítli pod auto. Ještě než jsem zaparkoval před domem, jel jsem se nahoru k poli otočit. Ti blbci tam ten sníh shrnuli. Najetí předkem, dobrý. Vycouvání, dobrý. Další, finálový najetí... Zásek. Kola se protáčela o sto péro. Vystoupil jsem a zkontroloval to. Zapadlo mi jedno přední kolo. Klekl jsem na čtyři a pokusil se ten sníh odhrabat. A podařilo se to. Auto samovolně začalo couvat a ruku mi přejelo. Zařval jsem akorát bolestí a auto se jako na povel zastavilo. Přední kolo stále drtilo mou dlaň. Vyběhla jedna paní a snažila se mi pomoct. Její manžel auto poodtlačil.
..Už jsem byl asi jen dvě stě metrů od domova a zase jsem jel několik kilometrů od něj. Hurá... Tak krásný dárek, jako je sádra jsem si ani přát nemohl. Nakonec z toho ale vyšla komplikovaná zlomenina... Spíše rozdrcenina... Stejně mi to ale dali dohromady a řekli, že BY SE TO MOHLO vyléčit. Takže jsem oficiálně bez ruky a vlastně taky bez auta, protože nemůžu řídit.
Milí sousedi mi pomohli donést můj nepatrný nákup domů. Alespoň pes měl radost. Po domě se ale šířil nesnesitelný zápach. Iluze masa se totiž totálně vypařila a obsah hrnce se akorát škvařil a pařil a pálil. Nedivím se, že byl Hejty venku. Sousedka mě litovala a nabídla se, že mi uvaří. To se nedalo odmítnout. Po dnešku budu asi vděčný i za suchý chléb.
..Na stole v kuchyni ležel můj mobil. Byly tam asi tři zprávy a několik nepřijatých hovorů. Volala mi Markéta a byla, podle zpráv, vzteky bez sebe. Že jsem se jí prý neozval, a ani ji neposlal přání. Akorát jsem jí odepsal, že jí dárek doručí pošta. Z toho bude taky asi radostí bez sebe.
Už byl zase večer. Celý můj den strávili pošta, obchod a nemocnice. Za dnešek se toho stejně ale stalo až až. Na dnešku bylo dobré jen to jídlo od sousedky. Hejty mi položil hlavu na klín a byl totálně nešťastný. Zase se tvářil, že mu jen ubližuju. Chudák zvíře. Akorát trpí se mnou. Dostal od stolu a šel si šťastně lehnout do pelechu. Já se ještě umyl, abych se uklidnil. S tou sádrou to ale dost dobře nešlo. A co bylo lepší, ještě jsem se v koupelně natáhnul. Byla z toho ale jen modřina. Jen...
..Ovladač od televize - nejlepší přítel znaveného muže. I když nic zajímavého nedávali, tak jsem měl pocit, že se mi už nic stát nemůže. Dojem klidu se trochu rozplynul, když v jednom filmu vybuchlo na dálnici asi dvanáct aut najednou. Ještě mi doma nic nebouchlo.
Pod peřinou se do mě zaryl studený čumák. Hejtovi bylo dole zřejmě smutno. Zaplácal jsem vedle sebe a on se mi narval pod peřinu. Přítomnost milého živého tvora mi dělala dobře. Po stolku vedle postele poskakoval rozžhavený mobil. Moje ještě více žhnoucí milenka mi totiž posílá jednu urážku za druhou. Nechal jsem ho, ať si řádí. Potom mi ale začala volat, tak jsem ho vypnul a nacpal do zásuvky.´
Už jsem klimbal, když najednou zazvonil zvonek u dveří. To bylo přesně to, co mi ještě dneska mohlo zlepšit náladu. Pes nevrle zakňučel, když jsem se zvedal. "No jó, mě to taky nebaví..." zívnul jsem na něj. Zvonek šíleně drnčil dál. Sbelhal jsem se ze schodů a odhrnul záclonu. Je jen klika, že mi to tak trvalo. Byla to totiž Markéta. Zase nasedla do auta a odjela. Vypadala dost naštvaně. Otočil jsem se a namáhavě se nutil zase vyjít do schodů. Najednou se ozvala rána. Potom kvílení pneumatik. Ta kráva mi to napálila do vrat, aby se mi pomstila. Jí to bude stát jenom novej náraznik... Akorát jsem zavřel psí dvířka, aby mi Hejta ráno nezdrhnul. Dneska mě už vážně nic nevytočí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama