Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

24. prosince

27. února 2010 v 12:04 | DimmuCZ |  Přejte mi "veselé" Vánoce
24. prosince
..Ráno zase zvonil zvonek. Přesně to, co potřebujete k probuzení. Plácáte totiž po budíku a on pořád zvoní. Došlo mi to až po delší době. Sednul jsem si a abych se zvednul, opřel jsem se o svou pravou ruku. Xicht se mi zkroutil asi do šesti bolest vypovídajících výrazů za sebou. Pes už seděl na zemi a civěl na mě, kdy že se jako uráčím a dám mu nažrat. Akorát jsem se zamračil a šel se podívat z okna pod schody - jak je mým zvykem. Skoro jsem dostal infarkt! Stála tam záchranka, policajti a hromada cikánů. Hned jsem zajel do koupelny a obléknul se. Kde se to tam vzalo? To pršely v noci asi hodně divný věci. Už jsem chtěl odejít, ale ruka kliku ne a ne stisknout. Zvonek zase začal drnčet. Hejta začal štěkat jak šílený, čímž mě prozradil. Když ale zvonek zazvonil potřetí, úlekem jsem nadskočil a dveře otevřel. Hned na to se ozvalo "Otevřte ty dveře, nebo je budeme nuceni vyrazit!" Přišoural jsem se k nim jen tak rychle, co my to mé roztřesené nohy dovolily. Hejta si raději zalezl do pelechu a sledoval to jako v kině. Už jsem natahoval ruku ke klice, když se ozvala strašlivá rána a cosi mě zavalilo. Ti idioti dveře vážně vyrazili. Jejich váhu jsem skrze ně na sobě dost pociťoval. Vyrazili mi dech a nemohl jsem ani pípnout. Tomu pozornějšímu z nich po asi půl minutě došlo, že na mě leží. Hejta štěkal tak nahlas, že mi to přišlo jako potlesk a smích. Kretén.

..Sundali ze mě dveře a já se už těšil, že se zase postavím na nohy. Místo toho na mě začali mířit pistolí. "Co se stalo, vážení pánové?" špitl jsem a zvedl svou jedinou funkční ruku. "Jako občan jste povinen udržovat své pozemky tak, aby neohrožovali spoluobčany. Na váš zničený plot se napíchlo malé dítě. Hrozí vám minimálně pokuta." "Ten plot mi narazila bývalá milenka někdy okolo půlnoci! Celý den jsem strávil v nemocnici! Kde jsem na to měl vzít energii?!" "To je ale váš problém. Dejte nám kontakt na tu osobu, která vám ten plot zničila. Také jí za to hrozí pokuta." "Ta mě zabije, jestli ji do toho zatáhnu!" "To je váš problém!" naklonil se ke mě a řekl mi to rovnou do xichtu. Potom konečně uhnuli a já viděl, jak se snaží záchranáři odřezat kus plotu s tím chlapcem. "Pojedete s námi na stanici." "A co tam se mnou chcete sepisovat? Vždyť jsem spal..." "To, jak vám zničili ten plot." "...A co tam chcete se mnou sepisovat? Vždyť jsem spal..." opakoval jsem. Policajta to naprdlo a chytil mě pod ramenem zpřelámané ruky. Vzhledem k tomu, jak mě zkroutila bolest, v tom budu mít nasčítané i následky drcení dveřmi. Vyvedl mě ven a postavil do prostřed chodníku. "To je on! To on mu to udělal!" zařvala nějaká cikánka a všichni její příbuzní ke mě zvedli hlavy. "Ne... to já ne... Sám na ten plot lezl. Já za nic nemůžu..." "To řiká každej gádžo!" zařvala zase naštvaně. "Ale já... vážně..." ozval se zuřivý štěkot a kolem mě proběhl Hejta. Byl vzteky bez sebe, na volání nereagoval. Stačil jenom zlomek sekundy a skočil za krk jednomu z Romů. Ten zařval a sklátil se k zemi. Hejta stále trhal. Snažil jsem se ho zavolat, ale neposlouchal. Jeden z policajtů vyndal zbraň a střelil... Všechno se mi zpomalilo. Můj milovaný úchylný pes akorát zakňučel a podíval se na mě "Pomoc, pánečku." hned na to mu oči vyhasly. Rád bych mu pomohl... Nejspíš to i myslel dobře. Chtěl bránit dům před cizími. Akorát ve špatnou chvíli... Otočil jsem se a pomalu zašel zpátky do domu. Policajti mě napomínali, ale já je ignoroval. Přešel jsem vylomené dveře a rozšlápl jejich skleněné okénko. Jeden z policajtů se vrhl za mnou, ale já šel tak chcíple, že si na mě nedovolil sahnout. Sedl jsem si do kuchyně a snažil se vzpamatovat. Dnes jsou Vánoce. Já k nim dostal smrt svého psa před svýma očima a pokutu několik tisíc. Policajt mi něco říkal, ale já ho vůbec neposlouchal. Teprve až když třísknul do stolu jsem se probral. "Pokuta se bude pohybovat okolo dvaceti tisíc korun a rodina chce odškodné dvě stě tisíc." "Jsem nezaměstnaný..." "To je váš problém." Policajt si zapsal moje jméno, číslo a adresu a řekl, ať se zítra dostavím na stanici. Zůstal jsem v kuchyni nehnutě seděl.
..Zazvonil zvonek. Jak já nenávidím, když zvoní. Je to vždy špatné znamení... Zvedl jsem se a podíval z okna. Stála tam má starostlivá sousedka. Vyšel jsem do chodbičky. "Ježiš! Co se Vám stalo?!" "Neptejte se. Sám to nevím." "Kde máte pejska?" "Zastřelili mi ho." "Ubohý člověče..." řekla a už se hnala do domu. "Vždyť vy tady máte zimu jak v morně. A kde máte stromeček?" "Asi nebudu slavit Vánoce." "Ale prosím Vás..." Jako vždy se o vše postarala. Uvařila, zatopila, sehnali mi s manželem stromeček. Že je sice už starý a trochu ošuntělý, ale pořád se dá vystavit. Hlavně má bytelnou podstavu a nepřevrací se.
..Ani jednou za jejich návštěvu jsem se neusmál. Měl jsem toho dost. Akorát jsem se rozloučil. Z práce mě vyhodili, Markéta mě opustila, zloději mě okradli, auto mi zpřelámalo ruku, plot mi zničili, pokutu jak prase nasadili a psa zastřelili. Hou, hou, hou, veselé Vánoce... Blikající stromeček v mém pokoji mi moc radosti a veselý nedodával. Zíral jsem na něj a měl prázdnou hlavu. Ozvalo se třísknutí a rána. Pak znova a znova. Snad u všech oken. Teprve, když se to stalo i s oknem mého pokoje, mi to došlo. Ta povedená romská rodinka mi likviduje okna cihlami. Už jsem toho měl vážně dost. Blikotající světýlka se mi snad i vysmívala. Vysoký stromek snad ještě z doby prvního pokroku vážil víc jak prase. Měl snad kovovou konstrukci nebo co. Vymotal jsem z něj světýlka a akorát je obtočil kolem špičky.
..Když si stoupáte na židli, tak se třesete. Díval jsem se do prázdného bodu někde daleko přede mnou. Oknem prolétla další cihla a narazila do mě. Ucukl jsem a z židle sklouzl. Ta se převrátila. Veselé Vánoce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama