Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Zubní protéza v 15ti

16. února 2010 v 15:24 | DimmuCZ |  Z reálného světa
Povídka inspirovaná (překvapivě) mou návštěvou zubaře XD Některé z hlášek opravdu zazněly a některé události se skutečně staly XD

Máma položí telefon a vejde do obýváku. U počítače tam sedí dva bráchové - nerozlučná to dvojka. Jednomu je už 19, druhému 15.
"Kluci, mam pro vás velkou novinu."
Ani jeden nereaguje.
Máma přistoupí k zapínači světla a párkrát blikne.
Furt nic.
Jde do kuchyně a vezme z mrazáku kus ledu.
Přesně ve chvíli, kdy se ve hře na staršího Milana vrhne zombie mu led hodí za krk. Stoupne si a začne křičet "Zmáčkni C! Zmáčkni C!"
Bratr pořád civí do počítače a pak mu teprve dojde, že už brácha nehraje. Opatrně natáhne ruku ke klávesnici a zmateně se zeptá "Dostali tě?"
Hned na to se na monitoru napíše Game over
"Už mě vnímáš?" zeptá se máma.
"Jo... Celkem jo..." podrbe se Milan za krkem a hodí na zem kus ledu.
"Hele, kluci, právě tady začala nová zubařka a bere pacienty. Takže tam pudete."
"Ale já zubaře mam..."
"Ty sice jo, ale on ne."
Mladší z bratrů, Michal, se na mámu zmateně podívá.
"A proč já tam mam jít?" zeptá se Milan.
"Já musim do práce a kdyby mu něco dělali, tak aby u toho někdo byl."
"Super, tak to nejdu do školy!" zajásá starší bratr.
"K zubaři?" vydechne Michal "To nejde! Až uvidí to, co v tý hubě mam, tak dostanu protézu!"

Do místnosti se vkolébá spokojeně najedený otec a začne kluky obohacovat o svoje zkušenosti se zubařem "Já už mam skoro všechny zuby keramický. To ti prostě ten zub uříznou a vytahaj ti z toho nervy a pak ti tam navtaj takovej kolík a na to přidělaj novej zub. Je skvělí, když po těch umrtvovacích injekcích musíš řídit. Jsem takhle jel domu a nemoh jsem mrkat na jedno voko. Pak vůbec nevidíš na semafor, protože ti to voko pořád slzí."
"Dobrý, tati, to stačí. A kdy tam jdeme?"
"To ještě nevim. Teď mi to zavolala teta, ať vás tam nahlásim. Ale já nemam čas a táta teď jede zas někam na služební cestu, tak tě bude muset nahlásit Milan."
Michal po bratrovi seknul zlým pohledem. Ten to jenom rychle odkýval a zase si sednul k počítači.
"Ty ani nechceš vědět, kde toho zubaře najít?"
"Asi tam, co je ten starej, ne?"
"Tak nějak. Je to teda zubařka. Začala mu tam dělat dcera."
"Super..."
"Tak zajdeš tam teda?"
"Jo, hned zejtra."
...
Milan přišel domů. Fláknul s taškou a hned zamířil k počítači.
"Udělal jsem ti ten level." nahlásil mu bratr.
"Dik. V březnu jdeš k zubaři."
"Cože?! Tys tam byl? Tys mě objednal? Proč v březnu, to už neměli volno v srpnu? Za čim dýl, tim líp!"
"Prostě jdeš v březnu a tečka."
"Zabiju tě! Já tě zabiju! Zabiju tě, až budeš mrtvej!"
"To je překvápko..."
"Já tě zabiju, slyšíš mě!" urazil se Michal a zavřel se do svého pokoje.
"Ještě jsem ti chtěl něco říct, ale jak vidim, podle toho co vyplynulo z přirozené konverzace, ti to asi neřeknu."
Michal otevřel dveře a zařval "Zabiju!!" a zas s nima praštil.
...
Od tohoto okamžiku vyhrožoval bratr Milanovi pokaždé, když se potkali. U snídaně, oběda a večeře. V autobuse. Při ranní hygieně. Když kolem sebe jenom prošli na chodbě.
Zrovna ve chvíli, kdy Michal zase uraženě třísknul dveřmi, zazvonil znavenému bratru mobil.
"Dobrý den. Uvolnilo se nám místo. Jestli máte zájem, můžeme Vašeho bratra přijmout v deset zítra, jestli chcete."
"Dobře... Takže tím se sice zkrátí doba, po kterou mi bude vyhrožovat smrtí, ale zase se vyhrožování zintenzivní. Ano... jsem schopen to risknout."
"Takže vás mam přeobjednat?"
"Ano, prosím."
Když mobil zaklapnul, protáhnul se a zavolal "Michale?"
"S budoucíma mrtvolama se nebavim!" zařval skrze zavřené dveře bratr.
"Jen jsem ti chtěl říct, že tě přeobjednali..."
Dveře se s jemným zavrznutím pootevřeli "A kdy jdu?"
"Zítra."
"Zabiju tě! Budeš tak mrtvej, že už ani víc mrtvej bejt nemůžeš! Budeš uplně, uplně mrtvej! Mrtvá mrtvola! Budeš mrtvej milouš!"
"Co se to tam děje!" zavolala na ně máma.
"Nic neobvyklýho. Zase mi vyhrožuje smrtí."
"Tak to jo." odpoví a zase zaleze do kuchyně.
Michal házel o dveře s polštářema z postele a vyhrožoval ještě hluboko do noci.
...
Kupodivu se spolu ráno nebavili. Bez protestů došli až k nové zubařce a sedli si tam.
"Tady je lidí jak prasat..." poznamenal Michal otráveně a tlustá paní vedle něj se uraženě otočila. "Určitě dostanu protézu. Tohle v tý hubě snad nikdo nemá."
"A bolej tě ty zuby?"
"No bolej, no..."
"O zlomený noze mi řekneš. O bolavym zubu mi neřekneš."
"...Zlomená noha se dá těžko zamaskovat."
"Tomu se dá jenom smát."
"Uvidíme, kdo se bude smát naposled."
"Já. Ty nebudeš mít čim."
"Ha ha."
"Ha ha ha."
"Mhua ha ha."
"Můžete toho nechat, prosím?" zeptala se matka rozklepané holčičky.
"Omlouváme se." řekli bratři sborově.
"A co s tim zubem jako máš?"
"No... rozlomenej... Víš co, běžný kazy jsou pro amatéry. Náhodou, mít zubní protézu v 15 je celkem slušný."
"Ještě, že to hradí pojišťovna. To bude balik. Budeš na tekutý stravě."
"Proč jako?"
"Protože ti to furt z tý držky bude vypadávat. Někoho pozdravíš, vylítnou ti zuby a zakousnou se mu do nosu!"
Jedna malá holka začala brečet. Její máma je propichovala pohledem.
"Nebo ještě líp!" pokračoval Milan "Usměješ se na holku a ono jí to spadne do výstřihu!"
"Ty vole, drž už hubu, nebo ti dam pěstí! A budou tě brát jako akutní případ!"
"A ty fakt chceš protézu? Protože to by ti museli vytrhat uplně všechny zuby."
"Drž hubu! Milouši!"
...
"Petříček!" zavolala sestřičla příjmení.
Milan se zvednul a Michal se na něj jen vyděšeně podíval.
"Mam tě odnýst?" zeptal se a plácnul o sebe rukama.
Michal se zvednul a pomalu vcházel do ordinace.
Milan mu k tomu broukal melodii pohřebního pochodu.
Všechny děti v čekárně se začaly klepat ještě rychlejš.
"Tak pojď!" vyzvala ho zubařka a on se položil na lehátko.
Jeho brácha zatím vyplňoval informace pro kartu.
"Tak, kterej zub bolí?"
"Jako jen, když je jídlo extrémně horký, nebo extrémně studený... Tady dole mam rozlomenou stoličku..."
"Tak já ti budu řikat."
Prohlížela zub od zubu a na všechny řekla "dobrý". Až na ten poslední...
"Tady máš hodně ošklivej kaz. Věděls o tom?"
"Věděl, no..."
"A proč jsi s tim něco neudělal?"
Akorát pokrčil rameny.
"Zrentgenujem to. Jestli se to už dostalo do kořenů."
Když mu do pusy blokovali tu podivnou věc a pak na to zamířili přístroj, poznamenal Milan, že je to jak nějaká mimozemská laboratoř.
...
"Tak kaz tam už je."
"Dostanu protézu?"
"Budeme muset vytáhnout nervy."
"Supér..." brouknul Michal ironicky.
"Neboj, umrtvíme to."
"A nebudu moct mrkat na jedno voko?"
"U spodní čelisti ne. Kdyby se dělal zub na hoře, tak to je jinak."
"Tak za tohle budu chtít odměnu... A to Vy takhle běžně rvete nervy ze zubů?"
"Jen, když je to třeba."
"A budete mi tam pak vrtat šroub?"
"Ne... řekla bych, že bude stačit plomba. Ale to se udělá, až se ten zub zaléčí."
...
Když proběhli všechny procedury, byl Michal rád, že stojí. Klepal se, že sotva šel.
"Jsem mrtvej milouš?" pokusil se brácha odlehčit atmosféru.
Michal se pomalu otočil a zůstal na něj civět.
"Aspoň nemáš protézu..."
Pohled trval.
Milan zlehka přidal do kroku. Bratr taky.
Ještě zrychlil. On taky. Pořád měl ten výraz vraha.
"Mrtvej milouš!" zařval a skočil po něm.
...
Druhý den zůstal Michal "za odměnu" doma. Když máma v poledne přišla a zasedla na své oblíbené místo, hned se jí šel přiznat.
"Mami, víš, jak mi tam dali takovej ten hnůj do toho zubu?"
"No?"
"Já na něm měl takovej ostrej hrbolek a pořád se mi o něj řezal jazyk..."
"Vydloubnul sis to??"
"Ne. Vzal jsem tvuj pilnik na nehty a upiloval jsem si to..."
Máma na něj zůstala civět.
Michal pilnik zvednul a řekl "Vidiš tadyty bílý pruhy? To je to z toho zubu... Ono to v tom pilniku zatvrdlo..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki-chan Yuki-chan | Web | 17. února 2010 v 17:27 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  já nemám slov, ty vole...(pardon XD) tohle je super...!!!!!  :-D  :-D  :-D

2 Nella Nella | Web | 22. září 2011 v 10:54 | Reagovat

JJ, zuby není radno zanedbávat...:). Pěkný příběh.

3 Maník Maník | Web | 20. června 2012 v 8:28 | Reagovat

Jo jo, zoubky dokážou člověka pěkně potrápit, an to pozor :)

4 Takon Takon | 25. března 2016 v 9:40 | Reagovat

Tak to je mazec. Jinak pokud už si také zasloužíte protézu a jste z Prahy, doporučuji tohle dentální centrum:

http://www.praguedentalclinic.cz/cs/sluzby/protetika/

5 Alif Alif | 26. března 2016 v 8:13 | Reagovat

Zkušený zubaře v Praze

http://www.zubni-praha.cz/Poskytovana-pece/Zubar-Praha/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama