Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Den před Dnem zkázy č.4

29. března 2010 v 21:29 | DimmuCZ
"Cos tam dělala?" zeptala se Lůďa spokojeně se usmívající Natálie, "A kde je Kryštof?"
"Ten bude v pohodě." mávla rukou.
"A kdes teda byla?"
"Na záchodech. Ale neřeknu jakejch." usmála se trochu šibalsky.
"Ahá..." vydechla Lůďa a myslela si, že zatajuje akorát patro.
...
Jen co zazvonilo, zjevila se před tabulí profesorka Bobková. Praštila o stůl s obřím kružítkem a pravítkem a založila si ruce za záda.
"Tak vztyk!" zakvičela naštvaně.
Všichni si nedobrovolně stoupli. Hned na to si zase vyčerpaně sedli. Bobková akorát zakroutila hlavou a pak zaměřila prázdné místo, které mělo ale připraveno.
"Kdo sedí tady?" zeptala se naštvaně.
"Prosim, Kryštof Peršovský... Ale nevím, kde se zdržel." ohlásil jeho soused.
Bobková akorát zabručela a něco zamumlala.
"Tak žáci," narovnala se po chvíli, "dáme si příklad na malou jedničku... opiště si to..." začala psát příklad na tabuli.
Nadšeně si ho opsali jen dva žáci. Deset nedobrovolně. Zbytek vůbec.
...
Na tabuli se objevil tento příklad f:y=sin2x+1.
"Vyřeště." řekla učitelka a čekala, kdo se přihlásí.

...
"Ještě pořád nikdo?" Divila se profesorka, "A kde je Kryštof?" prozřela náhle.
Do třídy vešel Kryštof. Na sobě měl jenom spodky, ale i přes tento nepříznivý fakt doslova zářil štěstím. Byl celý mokrý, zřejmě se sprchoval. Přes rameno měl hozené své mokré oblečení. Postavil se před tabuli, zapózoval a usmál se na profesorku. Ta se na něj chvíli dívala jako na zjevení a pak se rozlítíla jako saň. "Co si o sobě myslíte?! Vy si jen takhle odejdete z hodiny a nikomu nic nenahlásíte! A co jste tam vůbec dělal?!"
"Paní profesorko," neztrácel na elánu, "byl jsem podle přepaden a nuceně přišel do kontaktu s vysoce infekčním materiálem. Pro zdraví sebe, ale i celé třídy jsem se musel dekontaminovat."
Bobková na něj zustala civět. Dlouho nic neříkala a pak špitla "Jděte si sednout."
"S dovolením..." omluvil se Kryštof a napochodoval k Natálii. Předklonil se a vyklepal ze sebe vodu jako pes. Vzhledem k délce jeho vlasů byla sprška vydatná. Ohodilo to i Ludmilu, i široké okolí.
"Nic proti tobě." usmál se na ni.
"Jo v pohodě..." hledala zrcátko.
Sednul si na svoje místo a Mirek se zmohl akorát na "Hustý..."
...
Natálie praštila do stolu, ale brala to, jakože jsou si quit. Pak se otočila na Lůďu, protože něco psala. Ta akorát šeptla "Opiš si to."
"Co? Kde to je?"
"Tak Elreichová."
"Co já?"
"Vyřeště to na tabuli."
"Proč?"
"Dělejte a neptejte se drze!"
"Co mam dělat? Comam dělat?" šeptala nenápadně Lůdě do ucha, když se zvedala.
"Udělej graf" odpověděla.
Natýsek se zarazil "... Co že mam?"
"Elreichová!" zařvala učitelka naštvaně.
"Vždyť už jdu..."
"Tak začněte." podpořila ji, když nevědíce co má dělat a zpola vyděšena stanula před tabulí.
"Tak si asi namaluju osy..."
"Jo, jasně..." vydechla a zvedla obří kružítko.
"Myslíte?"
"Pardon, já se přešáhla..." usmála se blbě a zvedla obří pravítko.
Dlouho ho na tabuli rovnala, než konečně udělala čáru. Pak se zase otočila na učitelku.
"To je všechno?"
"Né..." přitiskla tam pravítko zpátky a udělala rovnoběžku.
"Jdete na to vlastní technikou, vidím..."
"Ano..." odvětila a udělala další rovnoběžku.
Pak se zase otočila na třídu. Kryštof jí znakovou řečí naznačil, ať udělá kolmici. Střelila ji hned do prostředka "grafu".
"Mno... Natálie... To je napínavé. Co bude dál?"
"Udělam si..." naklonila se, aby viděla na Kryštofa, "dílky... pí... po pí..."
"Tak..." pokynula.
Po vykreování špatného označení si profesorka sundala brýle a protřela si oči. Kryštof se plácnul do čela,
"Co máte udělat za graf?"
"Pí?.. sinus... sinusoida!" vyhrkla vesele a namalovala ji blbě.
"Tak..." řekla profesorka zklamaně, "udělejte novou křivku a zařaďte 2x... Co se s grafem stane?"
"Splácne se!" přeložila Kryštofovy posunky.
"A pak? +1?"
"Se to... o jeden zvedne... o jeden díl..."
"Sedněte si..."
Natálie se nanápadně uklidila na místo a tvářila se jako vrah.
"Mílová," hýkla profesorka zdrceně, "pojďte to dořešit..."
"Na tyhle osy?"
"Předělejte si to."
Sinosoida
...
Za tu dobu, co řešili na tabuli první příklad dne, složila Natálka (jak by řekl Dan) "mírumilovnou" básničku o matice:

Matika je postižená
mučí ji nás moc zlá žena
modré oko nezahálí
lajdáka mžikem odpálí
je to ženský terminátor
od jedný do dvou samý blábol
ať síny mi políbí prdel
tohle si zaslouží kotel
všichni padaj na držku
nerozumí ani trošku
je tu nuda jak prase
a opakovat zase...
čísla jsou už překonaný
místo číslic máme pí
...
"Milane, smažte si tabuli."
Nedobrovolně se zvednul a předstoupil před tabuli. Vzal si houbu a ani si ji nenamočil.
"Ale! Namočte si tu houbu!"
Pokrčil rameny a na houbu tedy pustil proud vody. Nevyplachoval ji a pak s ní začal matlat tabuli stejnou technikou, jako před tím.
"Tak si pište, Milane."
"Ale já nemám čím."
"Kdo vzal křídu?"
Ticho.
Když se mu pro řešení příkladu nedostávalo křídy, napsal si příklad houbou.
"Milane! Hned Vám to uschne!"
"Já to vyřeším rychle!"
"Nesnažte se být vtipný!"
"Pardon..."
...
Ludmila se nudila.
"Tak a řešíme to pro kružnici o poloměru 10cm." řekla Bobková do tabule.
"To se mi sem nevejde."
"Jindy jsem to já, kdo si na něco stěžuje."
"Deset... deset... bude mít symbolickejch deset!"
"Tak prostě udělej kružnici. Vyser se na poloměr!"
Jen co si ji udělala do sešitu, zabodla silou kružítko do lavice a udělala kružnici o učitelčiných 10cm. K ní krasopisně připsala "l".
"Proč 'l'?" ptala se Natálka.
"L jako les."
Natýsek chytnul neuvěřitelný výtlem "Co je to za kravinu?"
"Les neni kravina. Roustou v něm stromy."
Začala se tlemit ještě silněji.
"Co se to tam vzadu děje!" zakřičela Bobková.
"Nic!" zařvala na ni Natálie, protože Lůďa místo odpovědi praštila hlavou do stolu.
"Au!" zvedla se hned po ráně a chytla si čelo.
"To máš, že se mlátíš hlavou do stolu! Budeš mít placatý čelo!" dusil se Natýsek.
Lůďa se místo odpovědi zase skácela na lavici.
"Masochismus." usmál se Ron.
"Ty máš co řikat! Ty teroristo!" ozvala se Jana, která seděla v lavici přes uličku.
"Teroristi nejsou masochisti!" hájil "svoje" zájmy, "Některý křesťani jsou masochisti, ale teroristi ne!"
"A proč jako? Třeba jsou i křesťanský teroristi!"
"Já neřikam, že jsou všichni křesťani masochisti!"
"Ale můžou bejt! Ty seš snad křesťan?"
"No nejsem!" naježil se.
"A seš terorista?"
"Nejsem!"
"Je jasný, že to neřekneš! Jsi přece tajný terorista!"
"Já nejsem žádný terorista!"
"Vždyť to říkám! Jsi tajný křesťanský masochistický terorista!"
"Do prdele, nejsem!"
"Co bude k obědu?" naklonil se Kryštof k sousedovi.
"Nevim, ale asi zabijačková polívka..."
"Zřejmě čerstvá, co?"
"Roztekly se ti voči!" vyprskla Ludmila, když se na Natýska podívala.
"A myslíš, že ty ne?" pískala přidušeně na odpověď.
"Co že? Co to meleš?"
"Ticho!!" zařvala Bobková, "Nebo to chcete mít všechno za domácí úkol?!"
"Ale stejně byste to s náma musela kontrolovat..."
"Co jste to říkal, Peršovský?!"
"Nic... Jen jsem se drbal..."
"Do prdele, nejsem!!" zařval Ron. To byla taková krásná tečka na závěr hýření třídy.
Bobková je jednoho po druhém zaměřovala, vážně jako terminátor.
"Odstřelit... odstřelit..." řekl si Kryštof do dlaně. Hned na to si podepřel hlavu a přátelsky se usmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki-chan Yuki-chan | Web | 30. března 2010 v 9:58 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D hlava-stůl-zem-slzy-židle.... já z toho nemůžu!!!!  :-D  :-D  :-D další! další! další! další!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama