Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Salte č.2

25. dubna 2010 v 23:02 | DimmuCZ |  Salte

..Když dojeli před dům ve čtvrti na kraji města, byla už hluboká tma. Celou ulici osvětlovaly jenom ozdobičky na stromcích před domy a výzdoba v oknech. Auto zastavilo. Na zahradě domku byl malý sněhulák. Za oknem před elektrickými svíčkami seděla načančaná perská činčila s růžovím oboječkem a roličkou na krku. Zamňoukla a začala sklo škrábat, tak jako to dělá vždycky, když páneček přijede domů.
..Tom vylezl z auta a rozhlédl se. Potom prošel po chodníku a odemkl dveře domku. Vrátil se k autu a zase se pozorně rozhlédl.
"Mami, táta asi přivez mrtvolu!" řekla starší dcera, která se na to dívala z okna.
"Neříkej hlouposti!" napomenula ji matka a srovnala ubrus na stole.
"Ale, mami, fakt! I se tváří, jako že někoho zabil!"
"Romano! Nech toho ti říkám!"
"Ale mami, táta právě moh začít bejt zajímavej!"
"Slez z toho okna a pomoz mi! Kde máš sestru?"
"Asi v pokoji."
"Tak ji přiveď."
Romana seskočila z okna a zatvářila se otráveně.

..Tom otevřel kufr. Salte se pomalu probral. Tom mu z auta pomohl, zabouchl kufr a odvedl ho rychle do domu. Zavřel prudce dveře. Na chodbě stály obě dcery. Romana valila oči. Malá Anetka se rozkřičela radostí a s rozsvíceným obličejem přiběhla až k Saltemu. Ten na ni zůstal bezradně koukat. Raději se nepohyboval příliš prudce. Dívenka se na něj zadívala obrovskýma modrýma očima a začala vřeštět radostí a skákat.
"To vám tatínek něco přines?" ozvalo se z kuchyně a máma z ní vyšla "Ježiš!" vykřikla a začala se bránit lžící na boty, která visela vedle dveří. Salte se vyděsil a sklouzl na zem.
"Uklidni se, Májo! Já to vysvětlím! Potřebuje pomoct!"
"To je čert?" probrala se Romana.
Malá sestřička začala zase skákat a vřeštět.
Salte se odtáhnul a trochu cenil zuby. Skrčil ruku, jako by se mu hnusilo na to lidské mládě sáhnout.
"Necháš moje děti!" zařvala manželka.
"Mariano! Uklidni se! Vysvětlím to!"
K Saltemu s předením přišla jejich kočka a začala se o něj otírat. Vyděšeně ji pozoroval. Manželé, hádaje se, odešli do kuchyně. Salte zůstal tak, jak upadl a stále vyděšeně zíral na jejich kočku.
"Pojď sem, Verunko." zvedla ji Romana a pohladila.
Salte k ní pomalu vzhlédnul.
"Vy jste nějaký další vývojový stádium kočky?"
Salte se zatvářil ještě víc vyděšeně.
.."Prosím tě, cos to sem přitáhnul?! To je nějakej tajnej vědeckej experiment, nebo co?!"
"Uklidni se, Mariánko, nebo tě to zase chytne…"
"To si piš, že budu mít zase záchvat! Tohle nerozdejcham!"
"Jsou tady déle než lidé, ale skrývají se."
"To ti nakecal? Ty mu to věříš?"
"No… Ano…"
"Ne… Ne! Ne! A ne! Ať je to kdokoli, jde ven z domu!"
"Ale, Májo… Já slíbil, že mu pomůžu…"
"Ne! Jde ven!"
Salte seděl ještě pořád na zemi na chodbě a v duchu se modlil. Jestli ho teď vykopnou, čeká ho to, co se mělo stát už když ho vyrazili z chrámu - zemře venku, v zimě, o hladu…
"Takže ti vadí, že vypadá jinak, než člověk?!"
"Kdoví co to je!!"
"A kdybych ti přived černocha, tak by ti to nevadilo?!"
Manželka se uklidnila. Potom zavrčela a utekla po schodech do ložnice. Tam práskla dveřmi.
"Romčo, jdi za ní, aby s ní někdo byl. Dej mi Verču…"
Dcera tak udělala.
Tom vzdychnul a otočil se na Salteho. Seděl pořád ještě na zemi a třel si obličej.
"Já… promiň…" začal Tom a kočka v jeho náručí naštvaně švihala ocasem.
Salte zakroutil hlavou a podíval se do neurčitého bodu na chodbě "Ne… Mělo se to stát už dávno… Akorát ti dělám starosti…"
"Stát co?"
"Já… Prostě…" snažil se najít ta správná slova, ale vždy se zadrhnul "Já… jsem udělal hroznej průser, když jsem byl ještě v chrámě. Vyrazili mě za to. Každýho, koho takhle vyrazí čeká smrt o hladu a bídě…"
"Tobě se nic nestane."
"A co se mnou chceš dělat?" podíval se na něj smutně, "Nemůžete mě schovávat věčně. A do chrámu mě zpátky nevezmou."
"A co do jiné společnosti? Máte snad města, ne? Někde…"
"Kde…" zašeptal a zakroutil hlavou.
Kočka v Tomášově náručí zasyčela a vyskočila. Sedla si na Salteho a začala zase příst.
"To snad vyřešíme později…"
"Můžete mě zabít…"
"Co to říkáš?!"
"Mam depku… no…"
"Zvedni se, prosim tě. Dáme si kafe, jo?" podal Saltemu ruku. Ten se tedy nechal postavit, ale zjevnou radost neměl.
..Malá Anetka se mezi tím snažila v kuchyni pomoct. Vyndala všechen příbor a kolem celého stolu uspořádala jenom lžíce. Táta se zasmál a pochválil ji, že pomáhá. Salte se zdrceně posadil a vyndal krabičku s cigaretami.
"Uvnitř… se kouřit nesmí…" řekl Tom nejistě domácí pravidlo.
"Tak fajn… Já si jdu zmrznout ven…" poznamenal Salte melancholicky a začal se zvedat.
Tom ho zase za ramena přitlačil zpět na židli.
"Jednou to snad přežije…"
Kočička Verunka chodila po kuchyni a mňoukala. Měla hlad. Tom otevřel skříňku nad linkou a vyndal konzervičku. Salte pozoroval okolí bez zjevného zájmu. Uši trochu přikrčené. Hlavu si opíral o ruku. V druhé držel hořící cigaretu. Anetka seděla na lavici u stěny a dloubala se v nose. Táta konečně s námahou otevřel konzervu a vyklopil ji kočce do misky. Potom ale zjistil, že je v ní zaschlé jídlo od včera a zase obsah vyklopil nazpět, aby misku umyl. Plácnul dcerku přes ruku, aby toho nechala. Hned, jak se začal věnovat dřezu, pokračovala. Otec se zase otočil a zase ji plácnul. Holčička vzala lžíci a dloubala se s ní.
"Ty asi nejsi v domácnosti příliš obratný, co?" zeptal se Salte, aniž by se mu zlepšila nálada.
"Ale… Přicházím tomu na kloub!" snažil se dcerce vypáčit líži z rukou.
Ta křičela a cloumala s ní. Potom se tátovi zakousla do ruky.
"Fuj! Pusť mě!" křičel Tom a držel se, aby ji neplácnul.
"Dej mi tu lžíci." natáhl Salte ruku.
Holčička tátu pustila a lžíci mu poslušně podala.
"To neni moc hezký, když se s ní takhle šťouráš. Děláš mamince ostudu." napomenul ji klidně a lžíci položil na stůl.
Tom zůstal civět otevřenými ústy. "Ty máš děti?"
"Ne! Ještě, že neni psáno, že jo."
"Co že?"
"To je… to sou zbytky mojí víry… Uslyšíš to ještě hodněkrát…"
"Tak to jste tam museli být pěkně psychicky vyrovnaní."
"…No. Někdo byl. Já ne…"
Tom udělal výraz, jako by chtěl syknout bolestí. Uvědomil si, že bude lepší o tom raději nemluvit. Když se obracel k dřezu, přišlápnul kočku. Ta zasyčela a odskočila. Tom vyklopil konzervu do misky a konečně jí dal nažrat. Salte zase bez zájmu pozoroval okolí. Tom šel zkontrolovat manželku.
"Je ti dobře?" zeptala se Anetka a chytla Salteho za kalhoty.
"Jako je… Ale bolí mě u srdce, víš…"
"A z čeho?"
"Bylo psáno, že se mam narodit, i co provedu. Proto si nemam na co stěžovat."
Dívenka zvedla kočku od jídla a dala ji na stůl. Salte položil cigaretu do jedné lžíce a zvednul ještě misku. Potom Verču hladili a jí to bylo jedno. Hlavně, že žere. Anetka byla z nového kamaráda naprosto nadšená. Neustále jí z toho svítily oči.
..Tom se vrátil "Tak… záchvat se odehrál…"
"Už je ale v pořádku, ne?"
"Zase ji to přepadne. Určitě. Musí si na tebe zvyknout."
"Hm."
"A pozor na ten ubrus."
Salte zvednul zase cigaretu a natáhl. Pořád přemýšlel o tom, co bude potom dělat.
..Manželka se vykoupala, vzala si noční košili a přes ni ještě župan. Salte seděl v obýváku v jednom křesle. Když uviděl, jak se Mariana blíží, típnul cigaretu a protíral si rukou oči. Mariana těžce dosedla do křesla na druhém konci místnosti a snažila se tvářit, že jí to nevadí. Seděla k Saltemu levým bokem. Přesto měla ve tváři výraz mírného zděšení. Dneska se sprchovala dlouho, jak se snažila uklidnit. Pomalu na něj otočila hlavu. On to věděl, ale dělal, jako že ne. Jestli si ho prohlédne, možná se ho přestane štítit. Mariana otočila hlavu nazpátek. Za chvilku zase na něj. Salte měl zavřené oči. Snažil se hrát totální nevšímavost. Přišla kočka a skočila mu do klína. Zapředla a lehla si. Mariana ji pozorovala. Za chvíli přišla Anetka a Verunku pohladila.
"A budete mít koťátka?" zeptala se nevinně.
"Co prosim?" vyhrnul Salte uraženě pysk.
"Nevrč na ni." řekla máma roztřeseným hlasem.
"Já… nevrčim." ospravedlnil se a díval se jinam, než na ni.
"Mami, necháme si ho?" zeptala se rozzářena dcerka.
"N-No… Já nevim." změnila na poslední chvíli odpověď.
"Jo, mami! Necháme?" vykoukla ze dveří Romana.
"Prosim tě, to se nemůžeš odlíčit, než vlezeš do sprchy?" napomenula ji matka "Nebo se alespoň nemaluj tak silně."
Romana vyplázla jazyk a potom začala na sestru dělat obličeje "Já jsem příšera a já tě sežeru!"
Anetka několikrát vyskočila a místo toho, aby se skovala k mámě, chytila Salteho za ruku. Máma se zvedla a odešla.
"No to se vám povedlo. Já se tady snažim sblížit…"
"Hele to je v pohodě. Děti na prvnim místě." mávla Romča rukou. Pak se ještě zeptala "A hele, existuje něco jako mezidruhový křížení?"
"Ty bys snad měla zájem?" zasmál se Salte.
"No to snad není pravda!!" zařvala máma, "Chce ti znásilnit dceru!"
"Ale nechci." smál se dál.
"Tak jak to je." postavil se Tom vážně mezi dveře a založil si ruce.
"Ale… Vona se mě tady ptá…" ukázal na Romču, která se usmála co nejšiřeji to dokázala, "Jestli existuje něco jako mezidruhový křížení. Tak jsem odpověděl… Jsem chlap. My na nic jiného nemyslíme." zavtipkoval.
Tom se začal smát a otočil se na manželku "Nějak přeháníš. Nezdá se ti?"
"A co když otěhotní?!" nedala se.
"Ty vole!" vyprsknul Salte. "Tak zaprví, já a s člověkem?! To je vtip?! A za druhý, ani to nejde!"
Tom se vítězně otočil na Marianu, zakroutil hlavou a odešel. Ta se ještě jednou podívala na děti a natáhla ruku pro Anetku. Když odešly i ony, naklonila se Romča k Saltemu "Kolik ti je?"
"Dvacet."
"No… mě je sice sedmnáct, ale to by se dalo ne?"
"Co že?" zašklebil se.
"Ty byl vtip!" vysvětlila Romča a odešla. Ve dveřích ještě vyprskla smíchy.
Verča zase skočila Saltemu na klín a on ji pohladil.
"To bude ještě zajímavý…"
..V křesle usnul. Stočil se do klubíčka a na něm spokojeně usnula i Verunka. Ráno tam vešla Mariana s hrnkem kafe v ruce. Zastavila se a vrátila zpátky na chodbu. Opět vešla a znova se rozhlédla. Pořád tam ležel. Nebyl to sen. Položila kávu na stolek vedle křesla, kde včera seděla a zdrceně ji začala míchat. Za chvíli přišel i manžel. Byla sobota a on nemusel do práce. Políbil ženu na tvář a šel zase na chodbu a do kuchyně. Salte pořád tvrdě spal. Verunce se něco zdálo a třepala nožičkami. Vplížila se sem Anetka a stoupla si vedle nich. Potom Salteho zatahala za rukáv.
"Už je ráno, musíš vstávat. Jdeme do školky."
"Kolik je?" zabručel a objal Verunku. Ta začala zase příst.
"Je už sedum hodin."
"Tomu vy řikáte ráno? Pche! V chrámě jsem vstávali ve čtyři!" řekl a uvelebil se, aby spal dál.
"Musíš vstávat!"
"Je sobota, Anetko. To jsme všichni doma…" zašeptala máma.
"Romanka ještě spí!" žalovala Anetka "Musí ji vzbudit!"
"Proč jako? Vždyť já taky ještě spim." zabručel zase.
"Tak dělej!"
"Né!"
"Ale jó! Vstávej!"
"Nechci… Sem lenochod."
Anetka ho pustila a bezradně se podívala na maminku. Ta se napila kávy a nevšímala si jich.
"Mami, ať vstává!"
"Jestli nechce, tak ať leží."
"Správně, mami!" zvedl ruku a ukazoval palcem nahoru.
Mariana se trochu usmála, pak ji to přešlo.
Anetka zase přicupitala k Saltemu a zatahala ho za ocas. On s ním škubl a schoval ho pod sebe.
"Proč se jmenuješ Salto?"
"Protože je tvůj tatínek debil, víš. A jmenuji se ještě blbějš víš, já jsem Salte."
"A kdo je to debil?"
"Tvuj táta. Je to ojedinělý exemplář."
Mamě se trochu roztřásla bránice, ale nesmála se.
"Chci si s tebou hrát!" otravovala Anetka.
"Ale já chci spát." mlasknul Salte a ještě víc se stočil.
"Mami!"
"Neotravuj pořád! Vezmi si nějaký hračky a hraj si!" zavrčel a přehodil si Verču z boku na hruď.
Holčička poslechla a šla si do pokojíku pro hračky. Máma na to koukala a málem nevěřila. Jí takhle na slovo neposlouchá. Tom se vrátil z koupelny a sednul si na křeslo vedle Salteho.
"Tak… Jak ses vyspal?" zeptal se přátelsky.
"Kdyby mi bylo tak, jako tobě, tak bych se už asi nebyl schopen zvednout. Ale…jó. Kočička mi dělala společnost."
"Docela se divim, že se jí líbíš. Ona se na cizí zrovna nepotrpí."
"Asi jí hezky smrdim."
Mariana vyprskla kafe.
Salte otevřel jedno oko se usmál se. Možná si jí svými hláškami udobří.
"Někdy si říkám, proč je svět tak nefér. Ti, co mají štěstí, se nedokáží radovat…" uvelebil se Tom. Pak si všimnul, že se po chodbě, skoro jako mrtvola, plíží jeho starší dcera. "Romčo, prosim tě, přines mi kafe. Nechal jsem ho v kuchyni."
Romana sundala ruku z kliky do koupelny a stejně zdrceným ploužákem se odtáhla do kuchyně.
..Anetka stála na lavici, držela se stolu, skákala a vřeštěla, když ji uviděla. Romča měla všechny vlasy v obličeji a dlouhou bílou košili. Sestry si nevšímala. Vzala konev s kávou a nalila do nového hrnku. Pak si všimla, že už si otec nalil. Opřela se o stůl a zabručela. Asi ji bolela hlava. Do obýváku přinesla oba hrnky. Třeba si Salte dá taky.
"Děkujeme, Romanko." řekl otec.
"Kofein probouzí. Já si to necham na pak." zívnul Salte. "Ani nechápu, jak jsem mohl vstávat ve čtyři. To je žrádlo, taková lenost."
"Já se ti nedivim. Musíš to dohnat." zívnu Tomáš.
Do obýváku přiskákala Anetka "Pohádky! Pohádky!"
"Pustíš jí to? Zlato?" otočil se Tom na manželku.
Tak rychle sáhla po ovladači a televizi zapnula.
Zrovna tam běželi Tom a Jerry.
"To snad nemyslíte vážně!" zabručel Salte.
"To seš ty!" radovala se Anetka.
"No to teda nene! Já jsem hezčí!"
"Nevřískej! Bolí mě hlava!" řekla Romana a sedla si vedle mámi.
"Seš se mnou v klubu, jo?"
"Taky tě bolí hlava?"
"Mimo jiné…" řekla matka a podívala se na Salteho.
"Tak to s tebou v klubu nejsem. Mě nevadí."
Máma se k dceři otočila zády.
"Tak to jsem rád, že jste taková příznivá, nerasistická rodina." dal na to slovo důraz a posadil se.
Verča seskočila na zem a protáhla se.
Mariana si prohrábla vlasy.
"Když maj holky klub Bolesti hlavy, co budeme mít my?"
"Mě je to jedno."
"Salto klub!" vykřikla Anetka.
"Já se menuju Salte! Salte!" vysvětloval jí.
Tom se akorát smál.
"Tak to mam dilema. Ke komu mam jít. Můžu mít členství v obou klubech?" zeptala se Romana.
Máma se zvedla a šla pryč.
"Ale no tak, Májo! To byl vtip!" uklidňoval ji Tom.
Romana se zvedla a sedla si do posledního volného křesla vedle táty. Anetka se vyškrábala k Saltemu na klín.
"Nevadí ti to?" zeptal se Tom.
"Já si zvyknu." odkýval to.
"Hele, a jak vypadaj vaše ženský?" zeptala se Romča.
"No… Ty kdybych věděl…"
"Jak to, že to nevíš?"
"V chrámě sou zavřený jenom chlapy."
"A to seš jako… teplej?"
"Ne! Ale byli tam tací."
"Romano, jak se to chováš!" okřiknul ji otec.
"Ale jen ji nech. S někým, jako jsem já, se fakt nepotkáš každej den."
Otec zakýval uznale hlavou a šel do kuchyně, protože se odtud ozvala nějaká rána.
Anetka seděla na Saltem a byla zabraná do televize.
"Hele, poslyš, Romano. Ty se nějak zajímáš o moji sexualitu. Jestli to de, jestli se z toho otěhotní, jestli sem teplej…"
"Jsem v pubertě, víš co"
Salte si ji změřil úkosem. Tohle vyptávání mu přišlo podezřelé. Ale což. Lidem nerozumí.
.."Prosim tě, co to tady děláš?!"
"Nesnesu ho!" zařvala Mariana a Tom se jí snažil z rukou vypáčit sekáček na maso.
"Musíš si hold zvyknout! Já mu chci pomoct!"
"Tak se mu snaž pomoct, ale beze mě!" popadla zase jiný nůž.
.."Děje se něco?" zeptala se Romča, když Salte sklesnul.
"Ale… ne nic." všechno to slyšel.
Teď se zase úkosem podívala ona.
.."Víš co? Pojedu za maminkou! A ty si tady s nim zůstaň! A holky beru s sebou!" vylítla z kuchyně a mířila do obýváku.
"Mariano! Pojď sem!"
"Holky! Jedeme za babičkou!"
"A… musíme?" zeptala se Romča překvapeně.
"Jo!"
"A to je kvůli němu?" ukázala na Salteho.
Ten měl opět svůj smutný výraz. Přisklopil uši a díval se zase do neurčitého bodu.
"Protože, jako, jestli je to kvůli němu, tak tady s tátou zůstávam!" dodala Romana.
"Já taky!" chytila ho Anetka kolem krku.
Máma na to chvíli zdrceně koukala "Ty s maminkou nepojedeš, Anetko?"
"Já chci zůstat se Satem!"
Máma se rozběhla do manželské ložnice, aby si sbalila věci.
"Májo! Počkej!" zakřičel za ní táta a pak se na děti podíval trochu zklamaným pohledem.
"Co od náš čeká? Máme jet, nebo tady zůstat?" divila se Romana.
"Mě se neptej!" ucuknul Salte.
.."Májo! Mariánko! No tak! Počkej!"
"Na co mam počkat? Na zázrak?!" křičela a házela věci do kufru, který vytáhla zpod postele.
"Já to tady sám nezvládnu!" vyndával z kufru všechno, co tam hodila.
"Sám ne! Ale on to tady zvládne! Aneta ho poslouchá na slovo jako pes!"
"Ale no tak! Májo!"
"Ne! Jedu za maminkou. Budu na mobilu, kdyby něco…" rozplakala se a zaklapla kufr.
"Můžu tě tam alespoň odvézt? Kdyby… něco."
"Tak dobře. Ale o něm ani slovo!"
Tom to odpřísáhnul a šel dolů ze schodů.
"Tak holky. Budete tady samy. Vezu maminku k babičce."
"A plyne z toho pro nás něco zajímavýho?"
"Neptej se tak drze, Romano!" zamračil se otec a ona jen zvedla ruce, na důkaz, že ona jako nic.
Táta pak pomohl manželce s kufrem ze schodů. Ta si kolem krku omotala šálu a podávala se do obýváku na Salteho. Ten sklopil uši a podíval se na zem.
Bouchly dveře. Vdychl a Romana se přišoupla na kraj křesla "Hele, to bude v pohodě. Chce to jenom čas. Když posereš velkej test z matiky, tak to za den taky neopravíš."
"To je sice pravda, ale to je zase jenom tvuj problém. Já jsem globální katastrofa…"
"Přeháníš!"
Mlčel a smutně skenoval podlahu.
"Něco ti ukážu." řekla Romča a sundala sestru Saltemu z klína. Potom ho chytla za ruku a odtáhla do patra do svého pokoje. Tam do něj strčila a on upadl na postel. Zabouchla dveře a běžela ke skříni.
"Co chceš dělat?!" vyděsil se.
"Ale neboj!"
"Já se bojim! Strach je hlavní řídící faktor pudu sebezáchovy!"
Romana se na něj vyčítavě podívala a vyndala krabici.
"Co tam máš?!" zavrčel Salte a odtáhnul se až ke zdi.
Romana vyndala jedno CD a dala ho do přehrávače.
Salte skoro ani nedýchal.
"Vždycky, když je mi divně, tak si pouštim muziku. Muj vkus teda asi nemáš… Je málo holek se vkusem jako mam já, jo. Ale snad tě to trochu osloví."
"To jsou Korni!" zadivil se Salte.
"Jo. Je to skladba o tom, že… on uvolňuje svůj vztek."
"To je zajímaví. Ale co to má co dělat semnou?"
"To pochopíš."
..Tom řídil a i když chtěl o tabu mluvit, raději mlčel. Manželka seděla natlačená na okýnko a dívala se ven.
"Budu ti volat každý den…"
"Jo?"
"Budu ti říkat všechno o holkách…"
"Jo."
"Hele…"
"Nemluv o něm!"
"Promiň…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama