Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Salte č.3

27. dubna 2010 v 17:56 | DimmuCZ |  Salte
.."Víš… já nemam moc přátel."
"To řikáš tomu pravýmu." odbyl Salte Romanu.
"Ale fakt. Všechny holky u nás sou takový ty 'růžoví fifleny'. Já tam prostě nezapadam."
"Jako, že chodíš furt v černym a strašidelně se líčíš?"
"No. Asi tak nějak."
"Hele, já byl v chrámě plnym nějakých čistokrevných rusáků. Já, jedinej debil, sem tam byl kříženec. TO je, že někam nezapadáš."
"A cos tam proved?"
"Tak malinko jsem se s jednim chytnul… A stala se taková nehoda… A von to byl vyšší kněz…"
"Chápu. Tak ses usídlil v tátově firmě."
"Jo. Mrzí mě, že to tam zavřou. Ale já sem prostě vůl. Toho se nezbavim."
Ozvala se rána.
"Ježiš, co to tam ta holka zase dělá!" vstala naštvaně.
Křeslo bylo převrácené. Aneta nad ním smutně stála.
"Prosim tě, cos to tady zase dělala!"
"Je tam Verunka…" řekla smutně sestřička.
Romana ke křeslu rychle přiběhla a zvedla ho. Ubohá kočka se nehýbala.
"Ty vole, máma nás zabije! To byla papírovka!"
Salte seběhl ze schodů a kočku opatrně zvednul. Odnesl ji do kuchyně a položil na linku.
"Ty ji chceš vařit?!"
"Ne, zachránit. V chrámě jsem dělal šamanskou veterinu."
Kočku prohmatal a pak se začal přehrabovat v koření.
"Sušený! Sušený! Proč musíte všechno sušit?! Na, dej to do studený vody!" podal Romaně balíček koření.
"Bude v pohodě?"
"Snad."
"A tos dělal jako s kočkama?"
"Ne. S obrovskýma, masožravýma koňma."
"To existuje?"
"By ses divila, co všechno je lidstvu utajeno."

..Péče o Verču zabrala víc jak hodinu. Když bylo poledne, začala se probouzet. Křeslo ji naštěstí jenom omráčilo a pohmoždilo. Rodič se vrátil a naštvaně rozkopnul vstupní dveře. Potom pověsil klíče od auta na věšáček a řekl "Já tu ženskou asi zabiju! Když mě chce naštvat, tak jezdí autem, protože ji vzali řidičák-ák!" zděsil se, když uviděl manželčinu drahocennou kočku ležet na ubruse v kuchyni.
"Proboha! Co se to stalo!"
"Spadlo na ni křeslo. Ale bude v pohodě. Salte ji zachránil."
Ten od Verči ani nevzhlédl.
"Já ti hrozně děkuju, žes ji pomohl! Mariana by to nepřežila!"
"A to jí to řekneš? Že se to stalo?" zeptal se Salte.
"No… To by sedla do auta a jela si pro ni."
"Takže jsem radši nic neudělal. Nic se nestalo."
"Ale to by tě mohla začít mít i ráda!"
"Nebo by si myslela, že jsem to udělal schválně! I když to byla nehoda!"
"Promiň… To mě nenapadlo."
Tom se zvednul od kočky a odešel na chodbu, aby si sundal kabát "Nemuseli jste ji doufam operovat?"
"Ne. Nevypadá na to."
"A nevezmem ji radši ještě k veterináři, tati?"
"To by měla záznam a maminka by na to přišla."
"Ta jestli zůstane takhle mdlá, tak na to stejnak přijde."
"Probere se." ujistil ji Salte.
"Kde máš sestru?" zeptal se Tom a vyklonil se směrem ke schodišti.
"Ježiš! To já nevim!" zděsila se Romana.
"Tak to ji koukej najít!"
"Lidi ošetřovat neumim." řekl otráveně Salte.
"Nestraš!" odbyl ho Tom.
Ozvalo se vykřiknutí. Za chvíli běžela Romana ze schodů s sestrou v náručí "Spolykala máminý prášky!"
"Tak to musí okamžitě k doktorovi!"
"Nechte mě tady. Pohlídam kočku."
Rodina si akorát nandala kabáty a okamžitě vyrazila pryč. Verunka se právě začala probouzet. Vstala a zamňoukala.
"Chceš najíst?"
Kočka upadla na bok. Salte ji zvednul a dal si ji do klína. Potom se natáhnul pro konzervičku a začal ji krmit. Kočka žrala. Byla v pořádku. Za chvíli už toho byla schopna sama. Salte se podíval z okna na silnici. Potom vstal a vešel do koupelny. Odtud na silnici vidět nebylo. Otevřel okno a vylezl ven. Proč by měl tu rodinu dál trápit, když jim už takhle dost rozharašil vztahy.
..Táta se s holkama vrátil až někdy večer. Aničce už nic nehrozilo. Byla sice omámená, ale to už nic neznamenalo.
"Salte?" hledal ho Tom.
V obýváku v křesle akorát ležela Verunka a na pozdrav mňoukla.
"Tati!" zavolala Romana z koupelny.
Pod oknem byly akorát otisky tlap.
"Já ho zabiju!" zašeptal Tom a zase si zapnul kabát.
"Můžu jít s tebou?"
"Ty hlídej sestru! Já ho snad objevim dřív, než to udělá někdo jiný."
Oběhl dům a šel po stopách. Po zhruba třiceti metrech stopa končila. Za domem bylo prázdné pole, protože to byl kraj města. Nebyly tam žádné jiné stopy. Ani lidské, ani od pneumatik. Stopy Salteho se tam prostě najednou záhadně utly.
"Salte?!" řval na celou krajinu "Salte, kde seš?!" vracela se mu ale jenom ozvěna. Chvíli tam stál a rozhlížel se. Nikde nebyla ani hromada sněhu. Ani les. Byly to jenom kopce. Tom se vrátil k domu a nasedl do auta.
"Ty si ho nenašel?" zavolala na něj Romana z okna.
"Já to nevzdam! Něco jsem slíbil, tak to dodržim!" zabouchnul dveře a jel až na konec ulice, kde odbočil směrem do pole.
..Romana seděla u sebe v pokoji, sestru na klíně a dívala se z okna, jak se po kopcích a mezi kopci objevují světla otcova auta.
..Tom tam jezdil skoro až do půlnoci. Když už nemohl, protože ho přepadl zármutek, přijel k domu a zastavil vedle Saltových stop. Vystoupil a díval se na ně. Něco malého mu přistálo na hlavě. Myslel nejdřív, že je to vločka, ale potom zjistil, že je to špaček od cigarety. Podíval se na střechu. Nad Romaniným oknem seděl Salte a tleskal mu.
"Ty… Ty žiješ!" radoval se Tom.
"Chtěl jsem odejít, ale pak jsem se vrátil a čekal, jak budete reagovat."
"A uspěli jsme?"
Salte zakroutil hlavou. Tom se začal neuvěřitelně radovat. Udělal kouli ze sněhu a hodil ji Romaně do okna. Ta ho otevřela a zeptala se "Co to tady předvádíš?"
"Podívej se na střechu!" zakřičel na ni otec.
Romana se vyklonila a Salte jí zamával.
"Já jsem myslela, že jseš mrtvej!"
"Chtěl jsem bejt."
"Prosim tě, polez! Musí ti bejt strašná zima!"
"Já už to necejtim."
"Nekecej a lez!"
Tom sebou plácnul ještě do sněhu a udělal sněžného anděla.
"Bude v pořádku?" zeptal se Salte, když už byl uvnitř.
"Jó. O toho se neboj."
..Salte seděl ve svém oblíbeném křesle. Měl přes sebe hozenou deku a alespoň pro jednou neměl ten svůj zdrcený výraz. Na klín mu vyskočila Verča a začala si mýt tlapky.
"Tak… celá rodina je zase spokojená." rozvalil se tom v křesle.
"Až na maminku…" namítl Salte a pomalu k němu vzhlédl.
"O ničem, co se stalo, se nesmí dozvědět!" připomenul otec.
"A jak vysvětlíme to, že zmizely ty prášky? Že to sežrala Verča?" ozvala se Romana.
"No… Já třeba řeknu, že jsem to nějak vysypal… Prášky nechte na mě."
"A co když se Aneta prokecne?"
"…No… Musíme jí to nějak vysvětlit…Salte?"
"Zkusím to." Vdychl a sáhl po hrnku s čajem.
"Měl bych jí zavolat, že je všechno v pořádku…" vyndal Tomáš z kapsy mobil.
Všichni ztichli.
"No, ahoj, miláčku! Tak co maminka? Nezlobila se, že jsme ji tak přepadli?.. Jo…Jo…Jo dobře. Já jen, že se nic převratného nestalo. Všechno je v pořádku…Jo…Ne neboj, nezapomněl jsem…Taky tě miluju…Jojo, Pa."
Nikdo se stále neozýval.
"Tak, přiznal jsem se, že jsem nezapomněl zapomenout, že musíme ty prášky před Anetou skrýt. Takže tu výmluvu už dam dohromady."
"Kde budeš spát?" otočila se Romana na Salteho.
"Co já vim. Že by zas tady?"
"Můžu ti roztáhnout palandu u mě v pokoji. Mužem si povidat, pouštět si písničky… A navíc tě budu mít na očích."
"To je dobrej nápad! A já si malou vezmu k sobě!" zaradoval se Tom. Všichni budou mít dohled, takže se snad nic nestane. Salte si Romanu zase úkosem změřil. Možná, že je jen paranoidní, ale pud sebezáchovy pracoval naplno.
..První samozřejmě vstala Anetka a začala probouzet celý dům.
"Vstávejte! Vstávejte!" stála na chodbě v patře a vřískala.
Romča si akorát přetáhla deku přes hlavu. Ležela na palandě u zdi. Salte se stočil zase do klubíčka a k němu si lehla Verunka. Bez něj nedá ani ránu.
..Anetka přiskákala ke dveřím do pokoje své sestry a začala s nimi lomcovat.
"Já ji zabiju!" zavrčela Romana a vstala. Otevřela a zakřičela na ni "Necháš toho! Ještě to rozbiješ! A já chci spát!" potom s dveřmi praštila.
Sestřička se rozbrečela a běžel k tátovi.
"Co ti je?" zabručel.
"Romana nechce vstávat!"
"Ty seš taky aktivní dítě… Nikdo tady nechce vstávat."
Jenže budou muset. Je třeba, aby ji někdo hlídal. Otec tedy vstal a vešel do pokoje starší dcery. Zatleskal a pravil "Tak šup! Vstáváme! Když musím já, tak musí všichni!"
Ozvalo se jen nesouhlasné bručení.
"Tak dělej Salte! Čekáme na tebe! Jak to řikáš? Bylo psáno, že budeš muset vstávat!"
"Ty tomu nerozumíš. Bylo psáno, že budu odporovat…" zahrabal se pod peřinu.
"Ale no tak!" sršel Tomáš euforií "Určitě si užijeme legraci!"
"Zvládnete to beze mě."
"Hele, Romčo, vezmeme každej jednu nohu a vytáhneme ho."
"To si můžete zkusit!"
Přesto to ale udělali. Salte se chytil polštáře a společně s ním se z postele svezla i kočka. Anetce se to samozřejmě hrozně líbilo a chtěla ještě. Ze schodů jet nechtěl, tak se raději zvednul.
.."Tak co dneska budeme dělat?" zíval a sednul si do oblíbeného křesla. Romča mu upřeně zírala až do krku.
"To máte všichni takovýhle zuby?"
"Jo…A to já jsem moderní rasa. My už máme tupý zuby."
"Ty vole! Vás bych chtěla jednou zkoumat!"
"Krucinál! Hergot fagot fix!" zařval Tom z kuchyně.
"Lidi neošetřuju!" zařval za nim Salte.
"Co se ti stalo, tati?"
"Spálil jsem se!" rozčiloval se dál.
"Pod studenou vodu a vaječnej bílek!" zvolal.
"Děkuju!" ozvalo se z kuchyně.
"Tys byl doktor?"
"Fakt ne. Prostě šaman. A dělal jsem se zvířatama."
"To už jsi říkal, no."
"Tak vidiš."
"A jak jako bílek?" ozvalo se zase z kuchyně.
Salte se zvednul a šel tam. "Čistou… třeba utěrku, máš?"
"Jo. Tady, ve skříni."
"Vajíčka, máš?"
"Lednička… První šuplík."
Salte rozprostřel utěrku přes dřez a nad ní oddělil bílek od žloutku. Potom Tomovi ovázal ruku.
"Fakt děkuju."
Salte odešel a nic neřekl.
"Ty mi tady fakt zastáváš manželku." zavtipkoval, "Ošetříš, děti usměrníš…"
"Byl to vtip?"
"Jistě, že byl!" zasmál se.
Salte si zase sednul na místo a vyndal cigaretu.
"Jak dlouho kouříš?"
"Co jsem přišel do chrámu… Šest let."
"Já už jsem přestala."
"No Romano!" rozlítil se otec, "Tohle o tobě nevim!"
"Klid, tati, už je to minulost."
"Doufam, že nemáš víc takovejhlech tajemství."
Podívala se na něj a dělala, že to ona by přece nikdy.
Tomovi zazvonil telefon. Byla to manželka.
"No ahoj, tak co?"
Chvíli mu něco vykládala. Potom se rozloučili a Tom vzdychnul "Tak… Máma měla další záchvat. A babička jí vyložila karty a řekla, teď dávej pozor, Romano, že ses s někym intimně sblížila."
"Cože?! Já?! Hele, tati, babička kecá!"
"Jak to mluvíš! Maminka chce vidět tvoji sestru… A kočku. Ty tady zůstaneš a budeš ho hlídat. Aby zase nezdrhnul. Jdu najít Anetu."
"Chceš pomoct?" zavolala za tátou, ale ten ji neodpověděl. Potom se podívala na Salteho.
Ten ji zase pozoroval úkosem a švihal ocasem.
"Co je?" zeptala se.
"Né. Nic." odpověděl, ale tvářil se pořád stejně.
.."Pojď sem! Pojď… Kam to zase běžíš?!" honil táta malou dcerku po domě a snažil se jí navlíknout kabátek.
"Anet, ke mně!" zavolal Salte a ona hned přiběhla "Proč nechceš kabátek? Vždyť je takovej pěknej. Já takovej nemam."
Holčička se zamyslela a nechala si ho obléknout. Její příbuzní na to koukali a nevěřili.
"Ty… Fakt umíš s dětma." zakývala Romča uznale hlavou.
"To je jedno. Už musíme jet. Kde je Verunka?"
Salte mu ji podal. Za chvíli zmizeli ve dveřích. Romča jim z okna zamávala. Potom si sedla do křesla vedle Salteho a pozorovala ho. Ten se na ni podíval a trochu se odtáhl. Něco tušil. Romana se po něm vrhla. Sedla si mu na klín a začala ho líbat.
"Co to… děláš?!!" snažil se chvíli vzdorovat, ale ona mu nedovolila nic namítat a začala ho svlíkat. Po chvíli vzdorovat přestal. Je to přece jen chlap a ona z toho těhotná být nemůže. Tak co?
.."Tak… tady nás máte." otevřel Tomáš dveře, kočku v ruce.
Babička se k němu hned přiřítila a začala hledat svoji vnučku. Ta se držela tátových kalhot a neměla zrovna radost.
"No ty jsi ale vyrostla! Pojď k babičce! No tak, kde se to skováváš!"
"Ahoj." pozdravila manželka.
"Ahoj. Jak ti je?"
"Dobrý. Kde je Romana?"
"Doma. Myslel jsem, že ji vidět nechceš…"
"Ty seš idiot! Co když se něco stane?!"
"Co třeba jako?"
"Mami! Co že si jí to vyložila?"
"No že… Se s někým intimně sblíží. Ale nebylo tam s kým… Jen, že je to někdo zvláštní…"
"Slyšíš to?!"
"Proč se tak rozčiluješ? Něco jako příšery není!" řekla babička a zvedla vnučku.
Mariana sekla svého manžela zlým pohledem a odešla někam hlouběji do domu.
"Májo! Počkej!" natáhl za ní ruku a upustil kočku.
Už za ní chtěl běžet, když ho tchýně zastavila "Co to máš na té ruce?"
"Spálil jsem se… Romča mi to ošetřila."
"Počkej, podívám se ti na to. Chlapče, jak jsi s tím vůbec mohl řídit!" řekla a položila vnučku zase na zem.
Tom musel zůstat s babičkou.
..Mariana mezi tím vyzpovídala malou dcerku. Doteď ji nikdo nevysvětlil, že má mlčet. Proto mámě všechno vyklopila.
..Když byla babička spokojena s ošetřením, pustila Toma za manželkou. Ten se ní šel a hned si všiml, že to nejspíše všechno zjistila.
"Májo… Já ti to…"
"Čičí! Verčí!" zavolala manželka a pod Tomášovýma nohama prosvištěla drahocenná kočka. Jen tak tak na ni nešlápl.
"Májo. Já ti to vysvětlím!"
"Že jsem si tě vůbec brala! Maminka mi vyložila, že s tebou budou jenom problémy! Že jsem ji já, husa blbá, nebrala na vědomí!"
"Ale no tak, Mariánko…"
"Málem se nám otrávilo dítě! Málem jsem přišla o Verunku! Víš, jak mi na ní záleží, od tý doby, co mi umřela moje Rozárka!"
"Já vim, zlato, ale poslouchej…"
"Nechci nic slyšet!!" vstala a bouchla dveřmi manželovi před nosem.
"Salte ti Verunku zachránil, aby si věděla!"
"To je mi jedno! Odedneška věřím jenom mamince! A jestli bude Romana těhotná, tak se s tebou rozvádím! Já Anetu a kočku, ty Romanu a toho tvýho… strašáka!"
Tomáš se opřel o zeď vedle dveří a zdrceně sklouznul až na zem. Kvůli svému dobrému skutku bude potrestán. Přijde o ženu a o práci… Možná i o víc… Rozhodl se, že jí tady kočičku nechá. Chtěl i malou dcerku, ale stěhování jejích hraček by zabralo několik dní.
"Ty už odjíždíš, Tomáši?" zeptala se babička.
"Paní mámo, jak to vykládáte ty karty? Musím mít nějakou věc, která té osobě patří?"
"To se dá taky. Záleží ale na tom, co chceš vyložit."
"Ale z osobní věci bych něco dostal…"
"Ano. Jistě že."
"Tak dobře. Nechám vám tady Verunku a přivezu jí nějaké věci. Aby měla Mariánka společnost."
"Tak dobře. Kdybys něco potřeboval, tak se ozvi, ju?"
"Dobře. Anet! Jdeme!"
Dcerka vystřelila a hned se táty chytla. Jelo se domů.
..Salte seděl v křesle a protíral si obličej. Pořád nechápal, co se vlastně stalo. Snažil se přesvědčit o tom, že se mu to zdálo. Když se ale podíval před sebe na Romanu, zase proces zopakoval. Oba už byli upraveni, jako kdyby se nic nestalo. Táta otevřel dveře a nahlédl do obýváku "Oba živí?"
"To byl vtip." konstatoval Salte a sáhnul po zapalovači.
"Nechal jsem Verču u mámy. Přestěhuju ji tam, než se uklidní."
"Dobře." odpověděla Romana "A kdy se máma vrátí?"
"To fakt nevím. Pojď mi to pomoct nosit do auta."
Salte si už zase protíral oči. Verča by se mu i hodila. Byla by tu jediná, komu by mohl věřit.
.."Stalo se ti něco?" zeptal se táta Romany.
"Né. Nic."
"Já jen, že jsi taková zamlklá." zůstal se na ni zle dívat.
Ona nic neodpověděla, což nebyl její zvyk. Když už chtěla jít zpátky do domu, chytil ji za ruku "Nestalo se náhodou něco?"
"Tati, ty seš paranoidní." vyškubla se mu a odešla.
.."Kde máš sestru?" vykouknul ze dveří, ještě než zase odjel.
"Asi nahoře." odpověděla otráveně.
"Tak se tam jdi laskavě podívat."
Salte se zvednu hned po ní a šel do kuchyně.
Tomáš se rychle vplížil do obýváku a vzal jeho zapalovač. Potom konečně odjel.
..Tchán mu pomohl vyndat věci z auta. Když je rozmístili tak, aby se nikomu nepletly, zamířil hned k tchýni.
"Pan mámo, šlo by vyvěštit něco z tohohle?" vyndal z kapsy zapalovač.
"Ale ano. Je to hodně osobní věc?"
"To tedy je. Nedá ho z ruky."
"Zkusím nasát energii té osoby a vyložit podle ní karty. Děj mi chvilku, než je najdu."
Tom si sednul ke stolu a už se nemohl dočkat.
Babička zasedla a chvíli zapalovač držela. Potom rychle sejmula karty.
"Takže. V blízké budoucnosti… Máme tady nějaký šok. Asi z někoho blízkého. Vidím tady vnitřní tlak a strach. Možná, že se bojí něčeho z minulosti. A v té vzdálené budoucnosti…" otočila první kartu a byla na ní smrt. Tomáš nadskočil.
"Zkusíme to znova." Řekla babička a sejmula karty stejně jako před tím. Teď otáčela jenom druhou řadu, vzdálenější budoucnost. Jako první byla opět smrt. Otáčela dál "Tady je ženatý muž…" podívala se vystrašeně na Tomáše "Tomáši! To nesmíš!"
"Co? Co je? Já… Já ho…"
"Tyhle karty nikdy nelhaly…"
"To stačí, paní mámo. Už musím zase jet." Zvedl se od stolu a odešel.
Když se za ním zabouchli dveře, otočila babička i zbylé karty. Bylo tam dítě a neštěstí.
.."Romano?" zařval hned, jak vstoupil do dveří domu.
"Co chceš?" ozvalo se otráveně z kuchyně.
"Co tam děláš?"
"Snažim se uvařit polívku."
"Kde je Salte?" zeptal se opatrně.
"Nahoře. Zabavuje ségru."
Tomáš se svléknul a šel tam. Salte seděl na zemi u Anetky v pokoji a hrál si s ní. Měli nějaké figurky koní. Narážel s nimi do sebe a simuloval výbuchy. Holčičce se to hrozně líbilo. Potom si všimnul Tomáše "Stěhování skončilo?"
"Jo. Jo." zakýval prudce hlavou.
"Stalo se snad něco?"
"Ne." řekl a chtěl se dát na odchod.
"Neviděl jsi někde můj zapalovač?"
"Ne. Ale jestli chceš, můžu ti nějaký koupit."
"Vem mi rovnou i cigára."
Tomáš sešel ze schodů a zase začal oblékat. Zapalovač zapomněl u tchýně na stole.
"Kam zase jedeš?" zeptala se Romana.
"Salte nutně potřebuje zapalovač."
"Ale dělej, ať ten muj zázrak nevystydne."
"Jo. Sem tu hned. Ještě vezmu benzín."
..Tom zastavil u benzínky a začal čerpat. Vedle něj stáli nějací dva kluci a bavili se o tom, že jeden z nich omylem přejel sousedovi kočku. Tom rychle odvrátil zrak stranou a snažil se nemyslet na to, co ho právě napadlo. Koupil ještě nějaký časopis pro dceru a jel zase domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama