Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Salte č.4

29. dubna 2010 v 22:09 | DimmuCZ |  Salte
.."Tady jsem ti něco koupil." hodil časopis na stůl "A tady máš ty cigára."
Salte ani neváhal a hned si zapálil. Byl už po jídle, tak nemohli nic namítat.
"Co jsem udělala, že jsem dostala časák?"
"Prostě jsi moje dítě. A já tě mám rád."
"Tati, to je nějak moc hluboký psychický vyznání, nezdá se ti?"
"Ani ne." řekl a posadil se k jídlu.
I když se mu z prvního sousta zkroutila celá pusa, jídlo pochválil. Romana se usmála a odešla do svého pokoje. Tam rozbalila časopis a začala ho prolistovávat. Náhodou najela na stránky se sexuální poradnou a první titulek zněl "Jsem těhotná!". Zase časák zavřela a začala se trochu nervovat.
..Salte seděl v obýváku a Anetka mu pořád lezla do klína. Snažil se proto foukat kouř jiným směrem, než na ni. Tomáš tam vstoupil a sednul si do křesla. Pozoroval Salteho, jak se snaží sundávat ze sebe vřeštící dítě, odtahovat z jejího dosahu ruku s cigaretou a ještě foukat kouř jinam, než na ni.
"Ty seš horší, než naše děti! To taky vleze všude, ale ty je snad i překonáš!" zavtipkoval a položil cigaretu do popelníku, aby ji zas mohl usadit do normální polohy. Všimnul si toho, jak se Tom tváří.
"Děje se snad něco?" zeptal se ustaraně a zase cigaretu zvedl a snažil se ji oddálit od Anetky.
"Ne…Nic…"
"Mě se nelíbí, jak mě pozoruješ…"
"Já na tebe snad koukam jinak, než jindy?"
"Jo…" odstrčil dítě nohou "A dost mi to vadí. Pudy pracujou. Nech toho už!" napomenul radující se dítě.
"Já chci tvoje nohy!" zakřičela Anetka a začala ho dloubat v tlapě.
"Jau! To hrozně šimrá! Nech mě!" smál se a snažil se pod sebe nohy schovat.
Tomáš vzdychl.
"Hele, fakt, co s tebou je? Něco s manželkou? Nemusíš mi odpovídat. Já se jen chci ujistit, že mě nechceš zabít." zavtipkoval.
"Nic se neděje." odpověděl Tomáš a zvednul se k odchodu. Ve dveřích se ještě otočil a díval se, jak si spolu Salte a jeho dcerka hrají. Šel si dát sprchu, aby si mohl jít lehnout. Dnešní akce musí strávit.

..Celý dům musel vstávat. Šlo se do práce, školy a školky. Největší problém nastal ve chvíli, kdy chtěli Anetu oddělit od Salteho. Ta ho chtěla vzít s sebou do školky.
"Neuděláš tady něco, nebo si něco, když tady budeš sám?" ujišťoval se ještě Tomáš.
"Ne. Mam karton cigaret, tak mam o zábavu postaráno."
"Tak fajn. A my co?" zadirigoval směrem k rodince.
Všichni se předklonili a udělali "ššš". Pak nasedli do auta a odjeli. Salte sednul v obýváku a pustil televizi. Třeba tam bude něco o firmě.
..Mariána seděla u okna a hladila Verunku "Co asi dělá rodina?"
"Chceš vyložit odpověď?" zeptala se babička.
"Tak jo, mami. Vylož mi karty."
..Děti už byly tam, kde mají a zase na chvíli šťastný otec jel do firmy. Zazvonil mu telefon na handsfree. Byla to manželka. Přijal hovor a srdečně ji pozdravil.
"Tomáši! Jestli se holkám něco stane, tak si mě nepřej! Maminka mi vyložila karty a prý budu z jedné z nich moc nešťastná! A týká se to jeho!! Jestli se to splní…." Praštila s telefonem.
..Tom vzdychnul a odbočil k firmě. Když dojel na místo, zastavil a s úžasem vystoupil. Před firmou byli shromážděni snad všichni její zaměstnanci a ještě nějací výzkumníci z oblasti paranormálních jevů. Tomáš si sundal čepici a vjel si rukou do vlasů a celé to vyjeveně sledoval. K němu přišel Libor a říká "Tak, protestujem za záchovu toho firemního strašidla."
"To si ze mě děláš srandu! On už tam není!"
"Jak není?"
Tom ho vzal stranou a začal zkráceně vysvětlovat "Mám ho doma. Je to fakt živej tvor. Je ze světa a je ještě pozemštější, než lidi. Nemůžu ti ho ukázat, ale už tam není!"
"Ty kecáš."
"Dneska se dělat nebude?"
"Ne. Ani nezkontrolujou, kdo všechno přišel."
"Sedni do auta, já ti ho ukážu."
..Jen co u domu zastavila dvě auta, Salte se vyděsil. Dostal strach, že ho Tomáš prásknul. Běžel proto do koupelny a zase zdrhnul oknem.
..Tom odemknul dveře a začal ho volat. Běžel do patra, ale on nikde.
"Tak kde ho máš? Strašáka…" zatahal se Libor za knírek.
"Musel nás vidět… Asi utekl oknem…"
"Jasný…"
Tom se vyklonil z okna v koupelně. Byly tam stopy.
"Dělej!" plácnul Libora a běžel ven.
Ten zakroutil hlavou a následoval ho. Vyběhli před dům a hned dozadu a po stopách. Netrvalo dlouho a zastavili se u hromady sněhu.
"Stát!" zařval Salte "Ty jsi mě zradil!"
"Ne. Nezradil. Může nám pomoct."
"Zamysli se ještě jednou nad tím, proč ho za mnou vedeš."
"Protože mu chci dokázat, že jsi skutečný…"
"To mi má pomoct?!"
"Promiň…"
"Jděte pryč!"
"Vrátíš se potom?"
"To si vážně rozmyslím."
"Ale to tady zmrzneš!"
"Mělo se to stát už dávno…"
"Salte neblbni!"
"Co to tady hraješ? Vždyť to je nějakej kluk!" zamračil se Libor.
"Ne! Není! Není to člověk!"
"Mimozemšťan?"
"Co jsem řikal! První, co kohokoli napadne! Akorát by mě někde rozpitvali!"
"Promiň… Já si ti omlouvám…"
"Jděte už!"
Tomáš se otočil a začal pomalu odcházet.
"Já bych to neprozradil…" ozval se Libor.
"Teď možná ne. Ale za čas… Budeš bez peněz a prodat někoho, jako jsem já, vědcům… To bys byl v baliku." zašeptal Salte a přitáhnul si nohy k tělu.
"Já… Chtěl bych se na něco zeptat…" řekl ještě Libor.
On ale mlčel. Když uslyšel krok směrem k sobě, vyhrkl "Kdybych chtěl přátele, jako jste vy, lidi, tak bych si našel Vederžany!!"
"Dělej, Libore!" zařval Tomáš.
Ten teda odešel, ale tvář toho, co byl schovaný za hroudou, mu stále vrtala v hlavě.
..Tom prásknul dveřmi a chytil se za hlavu "Já debil! Já kretén! Já idiot! Já jsem ho zabil! Ten už se nevrátí! Někde tam zmrzne a pak akorát uvidim reportáž v televizi, jak ho někde krájej!"
"Hele, to je fakt jenom kvůli mně?"
"Má strach, že ho někdo udá. Já jsem se zachoval jak idiot, že jsem tě přivedl!"
"Ale já bych mu nic neudělal."
"To já vim taky! Ale vysvětli to jemu!" pochodoval po místnosti a rval si vlasy "Žena mě opustila! Z práce mě vyhodili! Ale já mu chci pomoct!"
"Tak… Já odjedu a přiveď ho."
"Už mi nebude věřit!"
"To je jedno. Jedu pryč. Kdybys něco potřeboval, tak se ozvy."
Tom se na něj otočil. Ale ani se nerozloučil. Hned jak Libor odjel, šel zase na místo, kde byl Salte. Už tam neseděl, ale stopy vedli dál. Šel po nich a dostihnul ho.
"Kam jdeš?"
"Pryč. Klidně mě udej. Umřu tak i tak."
"Ale neblbni! To bych ti neudělal!"
"Fakt ne?" zamračil se.
"Prosim tě, vždyť se úplně třeseš!"
"Jo. Do rána někde umrznu a všichni budou mít pokoj!" přidal do kroku a Tomáš se zastavil.
"Ne! Počkej! A co holky?!" volal za ním.
"Vrátí se ti žena! Na mě si ani nevzpomenou!"
Tom tam zůstal stál a pozoroval, jak se Salte vzdaluje. Věděl, že ať řekne cokoli, tak ho neposlechne. Sundal si čepici a švihnul s ní o zem. Potom se vrátil domů. Snažil se přesvědčit o tom, že jsou tím všechny problémy vyřešené. Může považovat výklad z karet za splněný. V podstatě zavinil jeho smrt.
..Když se holky vrátily, seděl jejich otec zdrceně v obýváku.
"Ahoj, tati." pozdravila Romana.
"Ahoj, tatí!" opakovala Anetka.
Táta se neozval.
"Kde je Salte?" zeptala se Romana.
Táta pořád nic.
"Tati? Co se s nim stalo?" přiblížila se k němu napjatě.
"Utekl…" odpověděl a stále se díval do neurčitého bodu na zdi.
"A hledals ho?!" vykřikla Romana.
"Kde je Salto?" zeptala se sestřička.
"Táto?!"
"Já… se ho snažil přemluvit… Ale on…"
"Cos s nim udělal?! Tos ho musel nějak… Cos mu udělal?!" křičela dcera.
"Myslí si, že jsem ho zradil!"
"A snažil ses mu to vysvětlit?!"
"Jo! A neřvi na mě!"
"Proč na tebe nemam řvát?!! Ty seš hroznej chlap!! Něco se mu tam stane!!" zařvala a práskla za sebou domovními dveřmi.
"Romano!! Vrať…" vyběhnul ven a křičel dál, "Romano!! Koukej se vrátit!!"
"Bez něj ne!!"
"Ty s nim fakt něco máš?!!"
"Zapomeň na mě!! Ještě bys mi taky něco udělal!!" dupla a utíkala za dům.
"Do prdele!!" zařval Tomáš a vletěl zpátky do domu.
Malá dcerka si ho vyděšeně prohlížela. Neměla se ke komu skovat.
"Pojď sem, sluníčko." zvedl ji a začal chovat. Netrvalo dlouho a rozplakal se.
..Romana běžela po stopách. Byla už ale tma. Nebe bylo zatažené. Běžela už dlouho a přestávala moct. Přesto pokračovala. Nechtěla se bez něj vrátit.
"Salte!!" začala volat. Ale nikde nikdo. Začal padat sníh. Stopa se pod ním začala ztrácet.
"Ne!" vyjekla a běžela dál. Líčení se jí začalo roztékat. Zvedl se vítr a sníh se ve vzduchu začal točit. Ten, co čerstvě dopadl, pohyboval se po zemi jako duny. Stopa zmizela. Ona ale běžela dál.
..Tomáš vyndal mobil z kapsy a našel si číslo na manželku. Chvíli se díval na její fotografii. Potom ji vytočil a přiložil si mobil k uchu. To bude zpráva. Salte se rozhodl, že spáchá sebevraždu a dcera se vydala za ním. Telefon zvedla tchýně.
"Maminko, můžu mluvit s Mariánkou?"
"Ne, to nepůjde Tomáši. Dostala další záchvat, upadla a bouchla se do hlavy o stůl. Museli jsme ji odvézt do nemocnice."
Tomášova ruka s mobilem pomalu klesala. Na "haló?" z něj nereagoval. Promnul si oči. Potom vzal malou dcerku a sedl s ní do auta.
"Kam jedeme, tati?" zapískla svým dětským hláskem.
"Musíme najít tvou sestru."
Objel zase domy a vyrazil směrem k hromadě, kde byl Salte naposled. Odtud mohl jít kamkoli. Jedním směrem zamířil a doufal, že nejede moc pozdě.
..Jeli už dlouho. Vánice sílila. Už nebylo vidět skoro ani na krok. Tomáš už u volantu brečel. Anetka seděla vzadu a nechápala, co se děje. Auto na něco najelo. Nadskočilo. Tom okamžitě zastavil. Bál se, že někoho přejel. Byl to ale jenom kámen. Rozhlížel se, ale nikde nikdo. Rozhodl se, že zavolá policii, aby začala po jeho dceři pátrat. Sedl do auta a vytočil je. Na operátorku se dlouho rozčiloval. Pořád mu tvrdila, ať čtyři a dvacet hodin počká. Nakonec to musel odsouhlasit. Zdrceně se opřel o sedadlo.
"Už pojedeme domů, tatí?"
Otočil se na Anetku a pokusil se usmát "Jo. Už jedeme."
..Chvíli trvalo, než se trefil, ale nakonec domů dojeli. Hned si šli lehnout. Položil vyčerpanou dcerku k sobě do postele a objal ji. Je to poslední zbývající člen jeho rodiny.
..Libor jel k Arianovím domů. Měl o svého přítele starosti. Zrovna nadával na neodklizený sníh na silnici, když uviděl na jejím kraji něco ležet.
"Ty vole!" prudce zabrzdil a auto ještě několik metrů poodjelo. Vystoupil a začal z těla smetat sníh. Nejdříve si myslel, že je tu ten chudák dlouho, protože je úplně bílý. Potom ale zjistil, že tělo nepatří člověku. Vytřeštil oči a ustoupil. Pak si vzpomněl na to, u čeho byl včera přítomen. Ihned ho napadlo, že by to mohl být ten přízrak. Vzal ho a dal do auta, sundal si kabát a přikryl ho. Doufal, že je ještě živý.
..Libor zazvonil u dveří. Tomáš vstal, myslel si, že je to policie. Anetka ještě spala. Sešel ze schodů a otevřel. Nemusel se oblékat. Usnul v oblečení.
"To seš ty?" řekl zklamaně a chtěl dveře zase zavřít.
"Ne, počkej!" chytil je Libor. "Pojď."
Tomáš se tedy vykolébal ven a podíval se do Liborova auta.
"Salte!" vykřiknul hned.
"Já si myslel, že je to on." otevřel dveře a opatrně ho zvednul.
Tomáš ho nechal přinést k Romaně do pokoje.
"Žije, doufam."
"Nevim. Nekontroloval jsem ho. Nevim, jak fungujou. Ale není ztuhlej."
"Dobře…Z toho budeme vycházet. Hodně peřin a… zatopit! Musí to tady bejt jak v sauně!" hrabal se Tomáš v zásuvce pod postelí.
"Co mám dělat já?"
"Jdi dolů a zkus udělat něco k jídlu. A taky něco pro malou."
"Jasně!" vyrazil Libor jako blesk.
Hned jak proběhnul kolem manželské ložnice, vylezla z ní malá Anetka. Protírala si oči a šla se podívat k Romaně do pokoje, protože se tam něco dělo.
"Salto!" zavolala a přiběhla k posteli.
"Není mu dobře. Zůstaneš u něj? Budeš se o něj starat?"
Anetka všechno odkývala. Sedla si k němu na postel a začala ho hladit po čele tak, jak ji vždycky hladí máma, když je nemocná.
..Tomáš šteloval kotel ve sklepě, aby jel na nejvyšší výkon. Bylo mu jedno, kolik za to bude platit. Libor se mezi tím snažil v kuchyni vařit. Za ty dlouhé roky manželství se naučil jenom míchaná vajíčka. Přesto se pokusil o rekord - volská oka.
..U dveří někdo zazvonil. Tomáš se praštil o trubku, jak se prudce zvednul, když se leknul. Libor odhrnul záclonu a vyhlédnul z okna "Máš tady policajty!" zavolal na něj.
"Jóo, na ty čekám!" zařval nazpátek a sáhnul si na hlavu. O trubku se trochu říznul. Proto mu do obličeje tekl malý proud krve. V duchu zabědoval, že není Salte v pořádku. Zas by přišel na nějakou babskou radu.
..Libor civěl z okna na policejní vůz a vajíčka na pánvi se začínala připalovat. Tomáš otevřel dveře a pozdravil. Policistka se ho ihned zeptala, co se mu stalo. Tom si sáhnul na hlavu a podíval se do dlaně "To nic…" Liborova pánev začala čoudit. Ucítil ji, otočil se a snažil se ji uhasit máváním. Když se to nedařilo, sáhl po první lahvičce s tekutinou, kterou měl po ruce. Naneštěstí to byl alkohol na flambování. Pánev vzplála. Libor ji popadl a vyběhl s ní na chodbu. Policistka se vyklonila a sledovala to.
"Ten muž hoří!" ukázala na Libora a sáhla po vysílačce.
"Tohle dělá pořád!" chytil ji za ruku a poplácal.
Libor vběhnul do koupelny a pustil sprchu. Stoupnul si pod ni s pánví a oddych si, když plamen zhasnul.
..Tomáš zavedl vyděšenou policistku do obýváku, aby se tam mohli věnovat ztracené Romaně.
"Lepší fotografii nemáte?"
"Bohužel… Ona se moc nefotí…"
"Takže nemáte žádnou fotografii, na které není nalíčená?"
"Mám jenom tuhle jednu."
"Dobře. Takže, říkáte, že jste se pohádali a ona potom utekla. Šel jste dovnitř a čekal, že se vrátí. Když se nevracela, sednul jste do auta a jel ji hledat, ale už byla tma a do toho vánice…"
"Ano."
"A už ji postrádáte jak dlouho?"
"Už od včerejší čtvrté hodiny odpoledne."
"Volal jste jejím kamarádkám?"
"Ona nemá přátele…"
"Takže nemá nikoho, ke komu by se šla skovat, kdyby dostala vztek, nebo něco…"
"Ne. Ani ke tchýni by nešla."
Ještě chvíli o něčem hovořili. Potom se policistka zvedla a odjela zpátky na stanici. Přivezou psovody a budou ji hledat.
..V domě začínalo být už opravdu vedro. Všechna topení, kromě toho u Romany, byla spuštěna na první stupeň. Přesto však pálila, až se z nich loupala barva. Salte začal pomalu "roztávat". Probíral se. Anetka vyskočila a běžela ze schodů "Tati! Tati!"
"Co se děje?"
"Už se probouzí!"
Ani chvíli neváhal a běžel nahoru. Libor zůstal stát pod schody.
..Salte se probudil. Otevřel oči a první, koho uviděl byl Tomáš.
"Ne… Tebe ne…"
"Jsem rád, že žiješ."
"Co se mnou chceš dělat?"
"Zachránil jsem ti život. Chci ti pomoct."
"Já doufal, že zemřu a bude to za mnou. Ale hned mi došlo, že tvuj xicht do ráje nepatří."
"Tak ty bys skončil v ráji, jo?"
"Nekaž mi radost. Konečně se jednou vymanim z našeho systému chápání a…"
"Nějak ti to pálí, na to, že ses právě probudil."
"Bych neřek. Pěkně mě bolí hlava."
"Tak odpočívej." řekl Tomáš a odcházel "Nechceš ještě něco?" zeptal se ve dveřích.
"Abys už vypadnul."
Zavřel a odešel.
"Tatí! Tatí!"
"Tiše! Nevřešti! Saltemu není dobře."
Dcerka ihned ztichla. Tomáš sešel ze schodů.
"Tak co? Jak mu je?"
"Zrovna ze mě nadšenej nebyl."
"Ale je v pořádku?"
"Jo. Vypadá na to."
..Anetka se pomalu vkradla do pokoje.
"Jsi nemocný!"
"Jsem no…"
"Budu se o tebe starat!"
"Seš tady poslední, komu se dá věřit."
Anetka si sedla na postel a zase ho začala hladit. Salte se usmál a chytil ji kolem pasu.
.."A to jako přijedou policajti se psema?"
"No… řikala to."
"Ale to budou chtít nějaký její osobní věci…"
"Sakra!"
"No a co teď?"
"Přesunout."
Přesunuli ho tedy do manželské ložnice a ztlumili kotel. V domě už bylo tak nesnesitelné horko, že museli v přízemí otevřít okna. Za nedlouho se objevilo auto s psovody.
..Psi hledali několik hodin. Stále ale nenacházeli žádné stopy. Později byl přivolán i vrtulník s termovizí.
..Tomáš seděl doma a doufal. Všechno se mu rozpadlo pod rukama. Doufal, že se to napraví. Zazvonil mu mobil. Objevilo se číslo jeho ženy.
"Ano?" vkládal do hovoru všechen svůj zbylý optimismus.
"Zlato? Ahoj, já ti jen volám, že už jsem v pořádku. Co dělaj holky?"
Ztuhla mu krev v žilách, ale raději začal z té lepší stránky "Malá je v pořádku. Zrovna si nahoře hraje."
"A Romča? Stalo se s ní snad něco? Zníš nějak divně…"
"No… Ta… Ona utekla z domova."
"A proč jako? Co se stalo?"
Ze schodů se tiše plížil Salte. Hned, jak se mu trochu ulevilo, chtěl zase někam zmizet. Na Romanu si do té doby nevzpomněl. Hovor ho začal zajímat.
"No… Víš… Prostě… Už ji hledáme…"
"Takže ty nevíš, kde je? A proč to udělala?"
"Sám pořádně nevím…"
"Nelži! Že je to kvůli tomu… Ona s ním snad něco má?! Prosim tě, jak ty se to staráš o svoje děti?! Ty o jednu přijdeš… Kde je Aneta, dej mi ji k telefonu! Ještě se s ní taky něco stalo!"
"Ne, ta je v pořádku…"
"Nelži mi! Dej ji sem!"
Salte vystřelil zpátky do schodů. Tom si ho nevšiml. Šel pro malou, tak, jak mu bylo nakázáno.
"Anet, jsi tady? Maminka s tebou chce mluvit. Ale opatrně, ať to nerozbiješ."
Dcerka si mobil šťastně vzala a začala s mámou rozmlouvat. Tomáš si všiml, jak se Salte tváří.
"Všechno v pořádku?"
"Kde je Romana?"
"Hledáme ji…"
"Proč utekla? Kvůli mně?"
"Nezačínej s tím zase…"
"Je to tak, že jo? Proč jsi mě sakra zachraňoval?! Vždyť já ti pořád přináším akorát samou starost! Víš co? Víš, co já udělam? Já asi teď vyjdu ven a ukážu se ve vší svý zbylý kráse těm policajtum!"
"Neblbni už zase! Já chci pomoct všem! A bez tebe Romanu dohromady nedam! Jestli se najde…"
"Ta asi někde leží zmrzlá, víš."
"Nesejčkuj! Určitě bude v pořádku!"
"Nemusíš mě zvát na pohřeb."
"Tak počkej, kam zase jdeš?"
"Myslim, že se tomu říká sebevražda. Jdu někam zmrznout."
"Tak a stuj!" chytil ho za ruku.
"Ty chceš asi dál trpět, že?"
"Maminka to položila." podala dívenka tátovi mobil.
Ten se po ní akorát podíval a dále se věnoval Saltemu. "Hele, já věřim, že se to nějak srovná…"
"Řekni mi jak!!" vytrhnul se mu z ruky "Tohle jinak, než že mě někde zakopeš nevyřešíš! Ve vašem pitomim lidskym světě není pro takový, jako jsem já, místo!"
"Chceš umřít? Tak ty chceš umřít?! Mam ti s tim pomoct?!"
"Že já ti vůbec kdy věřil! Že já pitomec jsem se snažil vůbec zachránit!"
Otevřeli se domovní dveře. Někdo zavolal "Našli ji!"
"A je živá?" ptal se hned otec.
"Ne… Bohužel, je mi to líto."
Tomáš povadnul a začala se mu podlamovat kolena. Salte po něm vrhl zlý výraz.
"Ani na to nemysli!" vypravil ze sebe Tom ještě.
On se ale přes to rozešel.
"Salte! Stuj!" skočil po něm a povalil ho.
"Co se tam děje? Chcete s něčím pomoct?"
"Ne! Já to zvládám!"
"Pusť mě! Tim se všechno vyřeší!"
"Ne! Zůstaneš tady!"
Policista začal vycházet schodiště.
"Stůjte a ani se nehýbejte!" zařval na něj Tomáš.
A ten, ať se vykláněl jakkoli, neviděl na ně.
"Všichni jednou budou mrtví! Tak to bylo, a tak to bude! Bylo to prostě psáno!"
"Ty už toho nech a uklidni se!"
"Vážně tam nechcete pomoct?"
"Jestli mě uvidí, všechno se vyřeší!"
"Nic se nevyřeší! Já ti slíbil, že ti pomůžu, tak to dodržím!"
"Vysvětli mi, jak mi chceš timhle pomoct! Vždyť jsem ti zabil dceru!"
Tom ho konečně pustil a narovnal se.
"Zabil jsem ti dceru, manželka tě opustila, z práce tě vyhodili… Co chceš víc?! Tak mluv, ne!!"
"Tak fajn… Fajn, vyhráls…" zvednul ruce a stoupnul si "Dělej si, co chceš…"
"Nechceš mě rovnou zabít, abych to měl rychlejší?"
"O čem se to tam sakra bavíte?!" zařval ze schodů policista a pokračoval v cestě. Nahoře se zarazil. Vyděsil se, ale zůstal nehybně stát.
"Nechceš za mě někde něco trhnout?" zamračil se na něj Salte.
"Nechoď nikam!" chytila ho Aneta kolem krku "Nechoď nikam! Salte! Já nechci, abys umřel!" začala plakat.
Policista seběhl ze schodů. Salte se postavil a ignoroval nářek malé dívky. Tom už ho chtěl zadržet, ale neudělal to. Anetka naříkala a vřeštěla. Salte sešel schody a otevřel dveře. Vyšel ven a narovnal se. Všichni venku na něj zůstali civět.
"Co tak blbě koukáte? Zabijte mě! Dělejte!" rozčiloval se a dorážel na ně.
Tomáš pomalu sešel schody. Kolem něj proběhla plačící dívenka a vyběhla ven. Chytla svého kamaráda kolem pasu a naříkala. Tom sundal z držátka klíčky od auta.
"Co to má být za šou?" zeptal se jeden z asi pěti policistů.
"Šou? Nechcete říct, že jsem mimozemšťan?"
Tomáš ho odstrčil stranou a nasedl do auta.
"Je skutečný…" vydechla jedna z žen úžasem.
Tomáš nastartoval a zhluboka dýchal.
"Ty… Jsi pozemšťan?"
"Dokonce…" Salte vzal Anetku a strčil ji do domu. Zavřel dveře. Nevnímal ji, ačkoli s vchodem vztekle lomcovala.
..Tomáš několikrát sešlápl pedál. Auto zavrčelo a všichni uhnuli z cesty. Vjel na chodník a vykoukl z okénka "Chceš umřít?"
Salte neodpověděl. Jenom stál a trochu se třásl.
"Tak chceš, nebo ne?!"
"A chceš mě zabít?!"
Tomáš šlápl na pedál celou svou vahou. Dům se otřásl a všichni odskočili. Dál se nic ani nepohnulo. Tom vystoupil z auta s otevřenými ústy. Stál a nevěřil. Salte se zmítal bolestí, ale nemohl se vyprostit. Byli to poslední záchvěvy jeho pudu sebezáchovy. Nikdo ani nedýchal. Salte otevřel oči a na Toma se vyděšeně podíval. Z úst mu vytékal proud rudé krve. Sklopil uši a pomalu ulehl na předek auta, jenž ho přitlačoval ke stěně domu. Oknem kuchyně proskočila ven malá dívenka v bílých šatech. Křičela a běžela k nehybnému tělu "kočičího muže". Vylezla na předek auta a zvedla mu hlavu. Křičela, ať se probudí. Tomáš se prkenně otočil na ostatní "Já ho zabil…Já ho vážně zabil…"
"Není to člověk… Nebudete trestán…"
"No to mě teď zajímá!!"
"Babička říká, že ty, co máme rádi, nikdy neumřou…" zavzlykala Anetka, jak se uklidňovala. Celé její šatečky byli od krve.
"Co budeme dělat?"
"Jsi zlý!"
"Ale… Já to… neudělal schválně… Provokoval mě…"
Dcerka zase začala brečet. Do toho se začal snášet bílý sníh. Tomáš padl na kolena "Bylo to psáno…" zašeptal si pro sebe. Na silnici zabrzdilo auto. Vystoupila z něj Mariana a ihned se zděsila "Proboha! Co se to stalo?!"
"Já ho zabil…" opakoval zdrceně Tomáš.
Mariana se hned přihnala k autu a zvedala svou dceru. Ta začala vřeštět a odmítala Salteho pustit. Mariana se podívala na své ruce. Byly celé od krve. Podívala se na lidi před sebou a začala křičet. Sousedi vylézali před domy a dívali se, co se stalo.
..Po autě stékala krev. Dívka plakala a naříkala. Tomáš klesal stále hlouběji a hlouběji. Mariana upadla a začala sebou trhat. Jednomu ze záchranářů začal vyzvánět mobil "We wish you marry christmas and happy new year".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama