Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Do nebe tě odnese špinavě bílá kachna

6. května 2010 v 11:09 | DimmuCZ |  Nazařaditelná díla
-..Žena se přehrabuje ve starých obrázcích po své prababičce. Typicky pro tuto dobu nachází spousty křesťanských motivů. Její babička sesbírala snad všechny. Po chvíli narazila na obrázek, na němž byl vyobrazen anděl, jak podává komusi ruku. Chvíli se na něj dívala a usmála se. Zauvažovala o tom, jak by někdo doslova "andělsky krásný", mohl ve skutečnosti vypadat.
..Do pokoje se rychlostí zběsilého pštrosa vkolébal její dědeček a bednu zaklapnul. Mračil se a rozčiloval.-
"Co to děláš, holka! Ty snad ani nejseš normální! Neřikej, že na tebe ta zatracená Markéta má vliv i ze záhrobí!"
-..Sundaval obrázky ze zdí a preventivně vyhlížel z okna.-
"Ale dědo, na tu dobu to bylo normální. Snad všichni byli křesťané."
"Všichni… všichni… Já ne! A přečkal jsem to do dneška! Tchýně Markéta byla fúrie! Každému to vnucovala! I děti s tim oblbovala!"
-..Když se spokojil se znovu uložením majetku své zesnulé tchýně, chystal se k odchodu.-
"Ale dědo…"
"Žádný ale! V tý krabici se budeš přehrabovat až po mojí smrti!"
"To neříkej."
-..Stál už mezi futry dveří, když se naposledy ohlédl a všiml si obrázku, který držela jeho vnučka.-
"Co to máš, Jano?!"
"Obrázek."
-..Podala mu ho trochu odevzdaně. On jí ho ale vytrhl z prstů.-
"Prosim tě, holka, měj rozum! Přece na takovou hloupost, jako lítající lidi nebudeš věřit!"
"Já neříkám, že na ně věřím, jen se mi líbí ten obrázek… Vzbuzuje ve mně… Klid… Jako… Že mě někdo může hlídat a nosit mi štěstí."
"Teď jsem to já, protože tě zbavím tohohle!"
-..Prsknul naštvaně a obrázek rozcupoval. Jana nadskočila.-
"Prosim tě, co to děláš?! Víš, jakou to mohlo mít cenu?!"
"To je mi jedno! Nenechám Markétu, aby oblbovala ze záhrobí další lidi! A zvlášť tebe ne, Janičko!"
"Ale dědo!"
"Jano! Markéta takhle hučela do tvojí pratety Libuny a víš, jak dopadla!"
"Babiččina sestra? No, vím no… Zabila se…"
"A víš proč? Protože ji Markéta tak dlouho zavalovala takovou spoustou nesmyslů, až se usmyslela, že se chce setkat s Bohem! A to ještě říkala, že jí to našeptal tenhle… Tenhle křídlatej magor!"
"Prateta byla bláznivá! Markéta za to nemohla!"
"To si nemysli! To ona jí navyprávěla ty hlouposti, že je někdo, kdo je otcem nás všech a ona jí to uvěřila! Začala ignorovat svou vlastní rodinu, jen aby mohla z té své zahrady telefonovat s Bohem! A pak se rozhodla, že se za ním vydá!"
"To je hloupost. To se snad ani nesmí."
"Ještě ty s tím začínej!"
"Ale to, že má někdo rád třeba… Nebo věří třeba jen v detail… To je snad v pořádku, ne? Třeba dítě, že dárky nosí Ježíšek… Nebo, že má andělíčka strážníčka…"
"V mém domě nosí dárky děda Mráz! A snad nechceš vyprávět, že tě střeží nějaká… nějaký kříženec člověka s kachnou!"

"A co si teda myslíš, že budeš dělat po smrti? K tomu víra je, aby to vysvětlila."
"Co budu dělat?"
"No."
"Budu strašit všechny, kdo si myslí, že je do nebe odnese nějaká špinavě bílá kachna!"
"Dědečku…"
"Ne, holka! Jestli si to chceš myslet, tak se vrať zpátky k sobě domů, do Kutné Hory, a tam si ze střechy chrámu svatý Barbory pokoušej stopnout nějakou kachnu!"
-..Dupne a rychle odejde. Jana si povzdychne a sesbírá ze země kousíčky obrázku, který děda roztrhal. Odejde ke dveřím a ještě se za bednou ohlédne. Usměje se a vyjde nastartovat svoje auto.
..V autě si pustí muziku z rádia a znovu se zauvažuje o slovech dědy i o těch, které nazval "kříženci lidí s kachnami".
..Najednou pustí na vybrané stanici skladbu, která se jí nelíbí. Chce přeladit, ale vypadne jí z desky knoflík.-
"Sakra práce!"
-..Zkontroluje, jestli jede po rovině, skloní se a začne knoflík hledat. Po několika vteřinách ho vyloví. Narovná se, podívá se na úlovek a spokojeně se usměje.
..Na přechodě před ní se kdosi mihne. Ani si nevšimla kdo, ale prudce trhla volantem. Auto dostalo smyk a narazilo vedle silnice do stromu. Celý předek byl naprosto zdemolován.
..Probrala se z krátkého okamžiku tmy, asi se o něco bouchla. Okamžitě si vzpomněla na tu postavu na přechodě a popadl ji strach, jestli chodci neublížila. Rychle vystoupila z vozu a běžela k silnici.-
"Není Vám nic?.. Haló… Kde jste… Je tu někdo…"
-..Široko daleko nebyla po někom ani stopa. Silnice vedla mezi poli a přes ni vedl přechod kvůli cyklostezce. Nikde ani živého ani mrtvého.
..Chvíli se kolem sebe rozhlížela i auto kontrolovala, jestli chodce nesmetla a nepřimáčkla ke stromu. Ne.-
"Tak je tu někdo?"
"Já."
-..Prudce se otočila, neboť se lekla. Zpoza stromu, do nějž bylo přišpendleno kouřící auto, vyšla postava.-
"Kachna…"
-..Vydechla úžasem ale i zděšením.-
"Co prosím?"
"Já… Jen… Vy… To…"
-..Ukazovala kolem sebe a střídala jednoslabičná slova, hledaje u zjevení pochopení a zároveň odpuštění za zvláštní pojmenování.-
"Tak dobře… Době… Rekapitulace… Já… Jsem smetla někoho na přechodu a narazila do stromu… A teď vidím Vás… Promiňte, já…"
-..Začne o sebe nervózně klepat prsty.-
"Promiňte, já Vás zabila…"
"Ne…"
-..Muž vystoupí zcela ze stínu stromu a směje se.-
"Nezabila jste mě."
"Ne? Vážně? Tak to se omlouvám… Chci říct… Já nechtěla. Já…"
"To je v pořádku."
"Fakt? Já… Já hledala ten čudlik od rádia a…"
"Já vím."
"A proč teda?.. Já… už vím. Už je mi to jasný. Mam halucinace!"
"Co? Ne… Ne, já…"
"No jistě! Teď totiž mluvim s chlapem. Uplně normálnim chlapem. A jenom se mi zdá, že má kachní křídla… A trochu svítí… A je trochu průhlednej… A"
"Počkejte! Já… jsem skutečný."
"Jistě že jste, to jenom já si myslim, že máte… Vou! Tak počkat! Cože to, cože jste to řekl?"
"Jsem skutečný. Jsem opravdový anděl."
-..Janě doslova ztuhne výraz ve tváři. Vlastně zkamení celá. Po chvíli se pomalu rozpohybuje, aby ho nepodráždila příliš prudkými pohyby.-
"Vy… Jste fakt, jakože anděl?"
"Fakt… Ano… Ano, to jsem."
"Takže nemáte umělý křídla a nejste natřený nějakym divnym zrcadlícim krémem?"
"Ne. Jsem pravý."
-..Opět se mile usmějě. Klade dojem, že se nedá urazit, ani vytočit. Překypuje trpělivostí.
..Jana pár kroků odcouvá a zamračí se. Pak se panicky rozhlédne a chytne se za hlavu.-
"Tak děda měl pravdu… Markéta mě zblbla ze záhrobí… Já jsem zešílela…"
"Cože?"
"No jistě! Vy tu vůbec nejste, zdáte se mi."
-..Stoupne si sebevědomě a založí ruce v bok. Zamyšleně se kousne do rtu.-
"To asi nebude ono, co?"
"Ne, to není."
"Takže nejsem šílená?"
"Ne, šílenství opravdu není Váš problém."
"Tak se mi to zdá."
"Jste vzhůru."
"Ale to je hloupost, to se musí dát nějak racionálně vysvětlit… Jste herec!"
"Už jsem Vás ujistil, že jsem skutečný…"
"Takže šílenství neni muj problém, sen neni muj problém, skrytá kamera neni muj problém…"
"Chcete znát 'svůj problém'?"
"Počkejte, počkejte… Já na to přídu… Jsem normální, jsem vzhůru, tlak je taky normální, to řikali dneska ráno ve zprávách…"
"Jste mrtvá."
"Nikdo mě nenatáčí, ani si ze mě nestřílí…"
-..Zauvažuje se stále hlouběji.-
"Jste po smrti."
"Nemam žádný bolesti, že bych měla nějakej úraz hlavy, nebo něco…"
-..Anděl nechápavě zvedne obočí, ale zůstává klidný. Je zvyklý na ztížené pracovní podmínky.-
"Již jste zemřela."
"Nic jsem nepila, nic si nešlahla, nekouřím…"
-..Masíruje si spánky a snaží si na něco vzpomenout.-
"Vaše duše je odpoutáno od Vašeho těla."
-..Hledá nové kombinace, jak by jí to ještě řekl.-
"Nic jsem… Co jste to říkal?"
"Umřela jste, odešla z tohoto světa, vypršel Vám čas, zazvonila Vám hrana, prošla jste bránou, dozrála jste času…"
"Vy se mi snažíte říct, že jsem zemřela?!"
"Ano, o to se vážně snažím…"
"Takže Vy jste vážně kachna?!"
"Co prosím?"
"Teda, na půl kachna… Teda, ne kachna, jako kachna, ale jako… Jako labuť! Na jasně! Krásná labuť! Jakože lá-bůť!"
-..Doplní žvanění pantomimou a naznačí elegantní mávání křídli.-
"Počkejte, už dost prosím…"
"Ne, já to tak nemyslela…"
"Tedy, vykonávám tuhle službu už hodně dlouho, ale s takovým případem, jako jste Vy, jsem se ještě vážně nesetkal…"
"Prosim?"
-..Zasekne se uprostřed mávání.-
"Zesnulý… Většinou není sto pojmout ten fakt, že zemřel… Nemám mu to za zlé, ale čím tvrdošíněji se brání přijetí této skutečnosti, tím více to komplikuje mou práci…"
"Prosim?"
"Ach… Tak dobrá, a teď opravdu vnímejte, ano? Soustřeďte se! Vy jste mrtvá!"
"Ano?"
"Ano!"
"A… To jako, že už nejsem živá?"
"Většinou to tak funguje…"
"A… Co se mnou teď bude?.."
"No, tak teď…"
-..Přeruší ho to, že se Jana otočí a začne plakat. Než se jí pokusí uklidnit, začne se rozčilovat.-
"A co teď budu dělat?! Ještě nikdy jsem nebyla mrtvá! A co můj dům? Můj majetek? To je už dobrej jen na rozkradení?! Je mi pět a dvacet! Lidi v mym věku většinou ještě nemaji závěť!"
"Jano, Vy…"
"Jak víš, jak se jmenuju! Tos mě dostal napsanou na nějakym seznamu, nebo co?! 'Dne tolik a tolik v tolik a tolik, vlítnout Janě Pasekový pod auto, už žije na tom světa nějak dlouho!'"
"Ne, tak to vůbec nebylo… Já…"
"Co ty?!"
"Já…"
"No, co ty!"
-..Vlítne mu pokaždé do řeči. Až se naštve a zatřese s ní.-
"Nechejte mě domluvit! Často pracuji ve ztíženejch podmínkách a zvládám to, ale Vy už mě vážně začínáte vytáčet, ano?!"
-..Jana prkenně ztuhne, když ji uchopí za ramena. Proto pak jen tiše špitne.-
"Ano…"
"Fajn!"
-..Vydechne a znovu jí to vysvětlí."
"Jano Paseková, jste mrtvá! Ano?!"
"Ano… Teda, asi… Teda… já nevím…"
-..Vezme ji za ruku a dotáhne až k jejímu autu.-
"Prosím."
-..Ukáže dovnitř.-
..Jana se nakloní a vidí se tam sedět. Celou hlavu má od krve.-
"A fakt, že jsem to já…"
-..Vydechne v úžasu. Anděl spráskne ruce a podívá se vzhůru.-
"Takže, co vyplívá z toho, že Vy se vidíte sedět mrtvá v autě?"
"No že… Jsem mrtvá… Teda… Já jsem furt tady, ale ne jako živá… Ale mrtvá… Já jsem mrtvá… Já jsem zemřela…"
-..Fakta jí konečně došla a začal ji zachvacovat pocit zděšení.-
"Nepanikařte. Ani jeden z nás to vážně nemá zapotřebí."
"Takže… Kam teď půjdu?"
"No hosana! Sláva! Takže teď…"
"To si na Vás mám sednout?"
"Co prosím?"
"Nebo mě ponesete? Nebo na to máte nějaký specielní vozíček? Nebo sedátko, jako na lanovce…"
"Stále nerozumím…"
"Dědeček říkal, že mě má do nebe odnést špinavě bílá kachna…"
"Dědeček?"
"Ano. Jaká ironie… Zemřela jsem dřív než on…"
"Kolik je dědečkovi?"
"Nevím, ale dost. Možná už přes osmdesát."
"Jo… Tak to bude ten okres z toho ztraceného oběžníku… Ehm, no… Kde jsme to skončili?"
"Jak mě dostanete do nebe?"
"Já?"
"No, ano, Vy."
"Já Vás tam nijak nedostanu, a už vůbec neodnesu."
"Cože?"
"Cestu si musíte najít sama."
"Co?.. Tak dobře… Kudy tam?"
"Musíte si ji najít sama…"
"Tak mi jen naznačte, co mám hledat. Jestli… výtah, nebo tak něco…"
"Výtah? Ne, to opravdu ne. Najít sama… Podstatou samostatného hledání, je…"
"Já vím, co to je, ale… To mi nemůžete dát nějaké vodítko?"
"Sama!"
-..Odsekl přísně.-
"A-ha…"
"Tak…"
"Tak…"
"Ták…"
"Táák… A to bylo jako všechno? Nemám Vám něco zaplatit, nebo podepsat? Nebo vyplnit nějaký formulář? Nebo něco rovnou s Váma?"
"Jak, 'se mnou'?"
"Já jako třeba… Né! Nic! To já ještě tak blábolím!"
"Aha…"
-..Jana vzdychne a raději změní téma.-
"A budu se potkávat s ostatníma dušema?"
"Ne. Neuvidíte Vy je, stejně jako oni neuvidí Vás."
"A… Co je tedy podstatou a principem toho 'hledání'?"
"No tak, principem je hledání… A podstatou je… trest."
"A to jako… Co?!"
"Cestu Vám neukážu, protože se ji musíte najít."
"A to jako proč?"
"Z principu."
"A co je principem?"
"No, z principu, by jste měla dokázat, že jste hodna se do nebe dostat."
"A to zas jako proč?"
"Na to se mě neptejte, na to máme směrnice a to se počítá a to není moje práce."
"Takže Vaše práce, Vás osobně, je nosit lidem, kterym se to fakt hodí, fakt dobrý zprávy?"
"No, z principu…"
"Jdete se už bodnout s tim Vašim principem!"
"No ale je to pravda. A tak se to nejlépe vysvětlí. Že, základem tohoto principu…"
"Strč si ten princip, kurva, do za… zaklobouku!"
"Ano… Tohle je také součástí odvozování toho trestu."
"Tak když chudákovi pošlou takovýho magora!"
"Prosím?!"
"Chlape, kdyby se tak s tebou dalo alespoň vyspat!"
"Doufám, že jsem nerozuměl!"
"Kate Bush o tom napsala dokonce písničku. Jak se ženská chce vyspat s andělem, tak… Ale ona je ještě živá, tak to nic…"
"Vy… Vy chcete… Vy…"
-..Začne couvat a zježí se mu všechno peří.-
"No co je? To seš teplej? Nebo kastrovanej?"
"Tohle nemám za potřebí poslouchat!"
-..Zmizí v záchvěvu záře. Jana se chvíli rozhlíží a pak ještě na rozloučenou zavolá:-
"Požádej toho druhýho kachního magora, co vám dělá bordel v papírech, o příplatek! Blbče…"
-..Dojde k autu a naposledy se na sebe podívá. Na zemi, vedle její nohy, leží onen upadlý čudlík od rádia. Otočí se k autu zády. Povzdychne a energicky vykročí pravou nohou.
..Na silnici smete její obraz projíždějící auto.-

A 1
(Modifikace obrázku z tatianacaldwell.com)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki-chan Yuki-chan | Web | 6. května 2010 v 12:00 | Reagovat

právě jsem vítězoslavně dočetla...XD XD XD to nejde vyjádřit slovy, jak je to skvělý!!! nebo možná jde, ale já to neumím! :-D  :-D  :-D

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. května 2010 v 1:01 | Reagovat

Nu, mám z toho smíšené pocity. Určitě máš smysl pro gradaci děje a všechno okolo, jenom... ten obsah. Je mi to celé proti srsti, ten dialog napřed s dědou, potom s andělem. Chybí tomu šmrnc. Ono je totiž velice těžké napsat humornou povídku, aby byla skutečně humorná a nebyla spíš trapná a v tomto případě situační humor značně pokulhává. Těžko říct, zda je to způsobeno jistou rozplizlostí dialogů nebo tím, že se ve skutečnosti není čemu smát, protože se stala tragédie. Kažopádně - jedna přesně mířená hláška, je mnohdy účelnější, než rozsáhlý dialog. Určitě bych to radila trošku seškrtat a zamyslet se nad pocity všech zúčastněných. ;-)

3 Dimmu Dimmu | Web | 9. května 2010 v 10:02 | Reagovat

[2]: Rozumím... Stejně se ale nemá jednat o doslova "humornou" povídku. Jde vlastně o pokus vyobrazit pocity někoho, kdo se právě dozvěděl, že zemřel. Proto už potom blábolí blbosti. Až chytím náladu, tak to opravím... nebo rovnou uznám, že je to blbost XD :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama