Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Rozkoš smrti

16. května 2010 v 20:05 | DimmuCZ |  Díla básnická a podobná
..Pokračování nudy na praxi a tentokrát se slušnou hloubkou.
..Žeru Johana Edlunda... I jen jedna věta z jeho textu je tak inspirující... : )


Na lůžku leží muž umírající.
Je sám, nikdo se za ním už nevrací.
To možná štěstí - je z tisíce jeden
pro něhož ona osobně přijede.

Na tváři věčný úsměv děsivý,
obličej, který nikdo nepolíbí,
na hrudi žádná ňadra dmoucí.
Jede v kočáře po života hranici.

Podává mi ruku žena spanilá,
tělo jen z kostí šatem prostívá.
Na zem došlápne, cinkavě zachrastí.
"Patřím ti, má paní, jako tvůj stín."

Hluboko v očích prázdných plameny.
Ty duši mou z těla vytáhly.
Prsty její přeštíhlé mou ruku držely,
když vykročila a vedla mě po nebi.

Blesk náhle přeťal oblohu.
Otočila se k záři v úleku.
Šat její zakryl celý svět.
Oči její říkaly: "vrátím tě zpět."

Po stříbrné kosti, po líci,
kane se slza ženy truchlící.
Srdce se pohnulo mezi žebry stříbrnými,
tiše vzlykla: "Ty, vítej zpět mezi živými."

Nikdo z vás nepoznal
tu rozkoš dvojitého úmrtí,
kdy já každý den toužil
se zas setkat se smrtí...

Lady Lunis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 17. května 2010 v 19:45 | Reagovat

hezké dílo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama