Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Ukázka přehnaně ambiciozních projektů

30. května 2010 v 12:45 | DimmuCZ |  Nazařaditelná díla
..Ani nevím, proč píši tento článek, ale asi je to kvůli tomu, aby mě to nakoplo k tomu to dopsat XD Aby mě to nasralo, když o uvidím na titulní stránce XD Ale co, jsem všestranný spisovatel, tak se v tom světle taky ukážu ; )
..Nemusíte se obtěžovat psát do komentářů kritiku. Já si ta díla stírám sama XD Ale můžete sdělit dojmy, proč ne XD

 Pracovní název "19"

..Zahnul jsem do nejbližšího podniku. Bylo to tam tmavý. Jako stvořený pro černej obchod. Chvíli jsem se rozhlížel po zdejších kriminálních zárodcích. Vypadali uboze. Ale přesto se snažili vzezřít, jako gangsteři. Prostě ubohý. Jeden bard mi tam ale neseděl. Nejen, že byl oháknutej líp, než já, ale taky po mě vrhal pořád takový podezřívavý pohledy. Snažil jsem se dělat, že si ho nevšímám, ale přitom jsem ho stále koutkem oka sledoval. Zřejmě to tušil. Zabrousil jsem k nejbližšímu rohu a tam si sednul na nejmíň rozvrzanou a oprýskanou židli. Musím ale uznat, že jsem pěknej kretén, protože jsem si sednul k záchodum. No záchodum, výraz žumpa by byl myslim přesnější. Byl tam takovej smrad, že už tam ani nešlapali štětky. Tím, že jsem se tam pohodlně usadil jsem se nechtěně znápadnil.
..Objednal jsem si kafe. V tomhle městě ho maj nekřesťansky drahý. Asi "kvalitní" místní výroba.
..Dostat k sobě toho kluka, co si hrál na číšnika, dalo zabrat. Ňákej místní moula. Asi kolem patnácti. Měl jsem ho dost, tak jsem ho za to i seřval. Omluvil se a slíbil, že už se to víckrát nestane. Jistě že ne. Sem už nikdy nepáchnu.
..Výroba toho jednoho kafe trvala už pekelně dlouho. Asi ho teprve pražili. Nudil jsem se, tak jsem se bavil tím, že jsem si menu neustále pročítal dokola. Tohle tolik dinárů, tohle tamtolik dinárů… Ah, prostě zábava. Ostatní hosti se po mě už podezřele ohlíželi. Nikoho z nich asi nikdy nenapadlo, vzít si ten lístek do rukou. Proč taky. Funguje spíš jako odkládací místo na žvejkačky. Ten, kdo tohle odcizí, si pořídí docela slušnou sbírku DNA. Celkem se divim, proč takovýhle menu nesbíraj policajti. V tomhle lístku budou žvejkačky všech padouchů z Tunisu.
(inspirováno Nočním klubem od mistra Kulhánka. Škoda, že se to zaseklo hned, jak jsem to napsala XD)

Pracovní název "48"

..Pole v zimě. 50cm sněhu. Dvě děcka táhla dřevěné sáňky po vyjezděné cestě od aut. Smála se a spěchala výš do kopce. Jedno z nich se zastavilo a zaraženě zůstalo sledovat pole. Druhé zpomalilo a přestalo se smát. Divilo se, proč kamarád stojí. Za chvíli se ale i jeho zrak otočil směrem k poli. Uprostřed něj plál plamen. Jen tak. Z ničehož nic. Pomalu se šířil a narůstal. Sníh kolem něj skoro ani nestačil roztávat. Plamen byl rudý jako krev. Děti nasedly na sáně a snažily se před ohněm ujet. Odstrkovali se nohama, ale sáně jely na plamen pořád příliš pomalu. Strach a spontánní křik je příliš neurychlovali. Netrvalo dlouho a plamen jim byl za zády. Ve chvilce je pohltil. Křik rázem ustal. Plamen se přestal šířit. Jeho stěnou projely sáně, ale děti nikde. Oheň prudce zaplápolal a odspodu se vypařil. Začalo sněžit. Sníh dopadal jak na místa, odkud zmizel sníh, tak na prázdné sáňky. Ty jely dál.
(Pokračuje to ještě dál, ale to už se mi nechtělo vysekávat. Tohle byl též jen pokus z afektu. I když jsem to mu původně zamýšlela hlubší děj a význam. KCh KCh-- mimo signál; píp píp...)

Pracovní název "Můj sladký kyanide"

..A tak tu teď ležím. Tak, jak by si to přála snad každá žena. Po sexu, v měkké posteli a v jeho náručí. Tulím se k němu a on mě objímá. Opatrně, aby nepoškrábal. Nemusím být ve střehu před jeho špatnými náladami a výlevy vzteku. Naopak. Prožívám největší pocit klidu a bezpečí. Ležím u něj a on mě k sobě tiskne. A já cítím jeho vůni. Takovou, jako směs drahého orientálního koření. Cítím jeho teplo a jeho klidný tep. Tak pomalý a vyrovnaný, že by jste ani nevěřili, že se dokáže někdy tak rozlítit. Spousta mých kamarádek by mě z jeho náručí teď trhala. Říkají, že se mě tak před ním snaží ochránit, ale já si myslím, že ho chtějí jen samy pro sebe. Je ale tak dobře nepřijal. Mě podal nejvyšší důkaz lásky, kterého je schopen - bez rozmyšlení se rozběhl ke mně a zachránil mi život. Proto mi dovoluje, abych mu byla pořád tak nablízku. Jinou ženu by nenechal, aby se k němu celou noc tiskla. Nechci si přijít tak výjimečná, ale ne každá smí hladit jeho plyšovou srst… Tak dobou noc, lásko.
(Začala jsem to psát na praxi... Je to zamýšleno, jako dva dny s Danečkem z pohledu Ellie... Cílem je ukázat jejich vztah a jeho povahu... Uvidim, jak to dopadne, ale měla jsem si to dát snad na první místo, aby mě to nakopávalo nejvíc XD To je jedno XD)

Pracovní název "Tun'oara"

...
"Hele!" zvolal Milan, až s vyděšením a hnal se určitým směrem.
My samozřejmě za ním. Běžel co mu síly stačí a občas povyskočil a tlesknul.
..Po chvíli se zastavil "Čumte!" oznámil a rozevřel dlaně. Držel motýlka. Je fakt, že v tomto kraji je to zázrak, ale takového povyku nebylo třeba. Párkrát tlesknul, švihnul s ním o zem a ještě ho zašlapal. Teď bylo naprosto jasné, že motýlek je tuhý.
..Pomalu jsme se rozešli. Smutně jsem se ohlédl za sochou, jako kdybych nevěděl, že jí ještě dnes stokrát uvidím. Náhle však cosi zkřížilo můj pohled. Motýlek vzlétnul. To je blbost, vždyť ho Milan přede mnou rozdupal na prach! Ne, on vzlétnul, vesele a nepoškozen.
"Tak pojď Járo!" vyzvali mě kluci.
..Když jsem je doběhl, pousmáli se.
Přesně v ten okamžik zahřmělo. Pousmál jsem se tomu a taky zahřmělo.
..Tento jev se také neubránil Milanovu pesimismu "To je zajímavé, cokoliv co symbolizuje dobrou náladu, způsobuje bouřky… Pojďme si zazpívat - Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená!"
...
Šťastné shledání s Ivem se neobešlo bez menšího incidentu, kdy zakopl a odřel si nohu.
..Když jsme se konečně dostali zpět do stavení, začalo lejt.
"Tu nohu máte ošklivou, mohla by se vám tam dostat infekce, musíme ji ošetřit." řekla Morana starostivě a hnala se pro vodičku.
"Ne, to není potřeba, je to dobrý…" volal za ní Ivo a my si z něj dělali legraci, že mu tam naleje nějakej jed a on se otráví a stane se z něj zombie.
"No díky, to ste teda kámoši…" oznámil Ivan otráveně.
"Tak, tady to je." řekla Morana a položila před nás zaprášenou bednu.
Ofoukla ji a začala otevírat. Ivův pohled mě neuvěřitelně fascinoval. Oči vyvalené, tělo ztuhlé, přesně pozoroval každý pohyb potřebný k otevření bedny. Když se bedna otevřela, začala z ní vyndávat samé lahvičky a svíčky. Pak si z ramene sundala několik hadrů. Nakonec vyndala z bedny obrovský nůž a vážně řekla "Je tam přebytečná kůže, tu musíme odstranit."
Ivo začal neuvěřitelně řvát, protože zřejmě nepobral, že se jedná o vtip. Morana řekla, že to tam s ním nějak zvládne, ať tedy jdeme do vedlejší místnosti, že kdyby bylo potřeba, že nás zavolá.
..Pomalu jsme odcházeli a ještě jsme Ivovi mávali a rozloučenou.
Hned, jak za námi zapadli dveře, ozval se křik stylu "Ne kluci, přece mě tu nenecháte!"
..Ano, ten tmavý večer, ta bouřka, za zvuků vycházejících z Iva…
..Po chvíli křik ustal. Nám to přišlo divné, tak jsme šli pomalu ke dveřím poslouchat. Milan se k nim naklonil a najednou se prudce rozrazily.
"ÁÁÁÁu!!" vzkřikl Milan a chytil se za nos.
"Chcete ošetřit?"
"Né, né, to je dobrý…"
Nemohu se vyjádřit jinak, než že mě tato situace pobavila.
(Tak tohle je už vážně historická věc, kterou jsem rozepsala někdy v 6. třídě XD Tun'oara je město, které zatratil sám Arcitoris. Tahle ukázka je vážně jen slabej odváreček... Je to vlastně o tom, že tři vědci jedou někam pozorovat neškodný jeleny a nakonec uvíznou ve zvláštní vesnici, kde není nikdo, jen jejich hostitelka a všude jsou sochy bílé kočky s čelenkou...)

Pracovní název "Féliné organisation de la paix "

.."Pu pu pá-ra, pu pu pá-ra, pu pu pá-ra…" Broukal jsem si melodii mission impossible, když jsem jednou pozdě v noci po prázdných chodbách velitelství karikaturoval plížení.
"Pa pa radá!!" vyskočil jsem hlasitě zpoza rohu a pak zase přikrčeně pokračoval "Pau! Pa pa pá-ra, pa pa pá-ra…"
..Už jsem se doplížil až za roh před hlavním komunikačním centrem a ohlédl jsem se za sebe, abych se přesvědčil o tom, že nepotřebuju krýt záda.
"Co to děláš?" zapředl známý jemný hlas.
Přesto mě to vyděsilo a nadskočil jsem i s vozíkem bez mála metr "Antýš… Co tady děláš?"
"Pracuju tady…" usmála se a mě pohltil třasot jejích oříškově hnědých řas. Skoro se mi zdálo, že z pozadí začíná hrát taková ta romantická hudba, která v takovýhlech situacích vždycky hraje ve filmech.
"O, Antýš…" vzdychl jsem a naše čumáčky se začaly pomalu přibližovat "O, Antýš…" opakoval jsem znova zasněně.
"Vstávej, miláčku…" řekla po chvíli a vzdálenost mezi námi se zdála nekonečná. Pořád jsem se jí nemohl dotknout.
"Vstávej…" vzdychla znova.
"Dělám na tom, Antýš…" zapředl jsem trochu zoufale.
"Vstávej, ty miláčku národa…" zazněl její hlas poněkud mužně.
"Už to bude, Antýš…" přitiskl jsem se konečně na její… poněkud nepříliš zdravě chlupaté rty.
"Co to děláš!!" zařval na mě Seprion, jehož nohu jsem nyní vášnivě líbal.
"Á! Fuj!" zvednul jsem se v mžiku.
"Co si myslíš, že děláš?! To si myslíš, že seš miláček národa, že se tady jen tak poflakuješ?! Všichni musí pracovat, a ne se flákat!"
"Ano, Seprione! Rozkaz Seprione!" narovnal jsem se co nejvíce to s tím povozem šlo.
"Tak marš zpátky do práce! Ty… miláčku!" odfrknul vztekle a zase někam odpochodoval.
On vážně umí zkazit den… Noc… Noc a pak i den potom… Dokázal z tak krásného slova udělat urážku. Já blázen… že mi nedošlo, že je to jen sen… S tím vozíkem jsem nemohl vyskočit tak vysoko a navíc… Antýš nemluví česky…
(Pozor! Jsou to fakt kočky na způsob "Jako kočky a psi".
Hlavní "hrdina" pracuje v centru tak, že tam tahá vozík s dokumenty a jednoho dne mu oznámí, že ho budou trénovat na agenta. Antýš je výměnná agentka z FOPc, z indické části organizace... Je to strašná kravina, ale jestli to dopíšu, tak to bude dobrý XD)

PS: že je ta francouzština špatně?? Že jo? Umí někdo z vás fancouzsky, aby mi to opravil? XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nathally Nathally | 30. května 2010 v 19:30 | Reagovat

Myslím že Pracovní název 19,inspirováno mistrem Kulhánkem je dokonalý :-D

2 darksi darksi | Web | 30. května 2010 v 19:40 | Reagovat

je to dobrý.... všechny jsou pěkný. Akorát "Tun'oara" mi nijak nevzala....jinak je to opravdu moc povedený :D jen pokračuj :)

3 Lawiane Lawiane | Web | 30. května 2010 v 20:23 | Reagovat

Jsem pro 48 a Můj sladký kyanide, ty mě zaujaly nejvíc. Akorát 48 mi přijde docela dopsané :D

4 Dimmu Dimmu | Web | 30. května 2010 v 22:12 | Reagovat

[3]:
Ono to totiž pokračuje tak, že ty sáňky najde chlap a přijede domu a hádá se s manželkou, protože nevěděj, kam se jim podělo dítě :-D Tak zas sedne do auta a jede je hledat :-D Je to blbost...

5 Dimmu Dimmu | Web | 30. května 2010 v 22:20 | Reagovat

[2]:
Tun'oara je vážně strašná krávovina :-D a taky už je to starý jak metuzalém :-D Původní myšlenka měla možná smysl... Myšlenka je jako světlo na konci tunelu... Jdeš za ním... pořád jdeš... a najednou je tma :-D

6 Mary Mary | Web | 31. května 2010 v 15:50 | Reagovat

{---kretén skříženej s debilem, skíženej s idiotem, skříženej s imbecilem a to je ještě přejela sekačka, když se pářili--- :-D dokonalé !! :-D A jinak, toto si přečtu, teď jsem ve škole tak to nejde, ale pěkně v klídku o víkendu doma, to se to bude číst xD }

7 KulJelo KulJelo | E-mail | Web | 1. srpna 2018 v 11:28 | Reagovat

Lump armpit brings discomfort, aches. to Postpone visit doctor cannot be. Lump under the muscle cavity may become cancer disease. But more often it is consequence regular use antiperspirants, violation rules personal hygiene, increased sweating. Inflammation causes narrow clothing, infected razor, the infection.
<a href=http://armpit.info/how-much-should-you-worry-about-painful-lump-under-armpit>small painful lump under armpit</a>  
Compaction under the arm, redness, lump getting hot? This is the ulcer that should will have to be opened, after that take antibiotics. First treat solutions, anti-inflammatory medicines. If the ailment switched to second stage, shown surgery.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama