Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Úryvek z Prvního vykopnutí

29. května 2010 v 17:01 | DimmuCZ |  Z podsvětí
..Historická kravina, kterou jsem rozepsala někdy v 6. třídě. Tato historická kravina má už 218 stránek XD A to ještě nejsem ani v polovině děje, kam se chci dostat XD
..O čem to je? Bůh Seth se objeví na světě v podobě koně, ale nikdo neví proč. Říká se tomu vykopnutí. To boha právě takto vyrazí z podsvětí v podobě zvířete a bez moci. Setík se setká s Danečkem a ten s ním jezdí po Čechách.  (Na to mu bohové propůjčili podobu člověka).
..Setíkova radost z bytí koněm ale příliš dlouho netrvá. Za chvíli ho potřebují v podsvětí (což se ještě nikdy nestalo). Když se přetransformuje zpět na humanida, zjistí, že vypadá jako krásný arabský hřebec, což je proti tomu, jak je v historii popisován. Tento fakt šokuje nejen jeho, ale i spolubohy. (Vlastně vypadá trochu podobně jako Skarled. Z toho proto taky pak vyplynou dobrý průsery XD Alespoň si odmyslete ten makeup a pihu XD)
..Úryvek je z doby, kdy se povinně chystala kulturní akce ku příležitosti oslavy velkých křesťanských svátků - Vánoc, narozenin Krista.
..Jména a přezdívky vám myslím dojdou XD
..(Nikdo z postav není kleiklop, ale jelikož to nepřímo pochází ze stejného světa, je to zařazeno v této kategorii : ) )

Ani šel po chodbě a volal:
"Usere-si? Otče Usere-si? Kde seš?"
Osiris byl zavřen na pánských toaletách a snažil si pomocí sádrového roztoku a toaletního papíru doplnit na tváři to, co už dávno shnilo a odpadlo. Volání se lekl a zabědoval si pro sebe: "Proč zrovna on musí být můj syn."
Ani ho uslyšel a šel za ním.
"Otče Usere-si."
Osiris se otočil a hrdě narovnal, aby ukázal svou jednu hotovou tvář.
"Usere-si, máš něco na xichtě." Všiml si Ani.
Vzápětí nedoschlou plastyku hbytě strhl a poznamenal: "To tam asi patřilo, co?"
Osiris se ani nezmohl na vzek.
"Brzy budou velký křesťanský svátky." řekl Ani a odhodil plastiku do koše.
"A proč já to mám vědět?" opáčil jedovatě Osiris.
"Protože Všemocnému Zrzounovy ruplo v bedně a chce po nás kulturní akci."
"Primiň, ve tvém slovníku se nevyznám. Kdo to má být 'Všemocný zrzoun'? Ré?"
"Ne, Rarach je Náčelník ptačí mozek. Zrzoun je Zeus."
Otec ani nestačil zareagovat na Rarachovu přezdívku, Ani zase zmizel na chodbě. Když se zmohl, že mu přece jenom jako jeho "otec" půjde vynadat, nebylo po něm na chodbě ani stopy.


Sníh byl čím dál tím kluzčí. Od toho, jak sem po něm dusal. I přes to jsem ale neustále běhal. Zahřívalo mě to. V tom mi nohy podjely. Místo toho, abych sebou fláknul, jel jsem po cestě až k vratum. Přede mnou se zjevil Ani. "Uhni! Uhni! Já tě přejedu."
Neuhýbal. Tvářil se naprosto netečně, jako vždy a já se rychle blížil. Na poslední chvíly nevzrušeně ukročil. Nabral jsem to do brány. Když jsem se probral vzdechl a otráveně přednesl: "Křesťani budou slavit. Všechna božství proto musí připravit nějakou kulturní akci."
"Kulturní akci? To můžou bejt i trapárny. Co... namalovat obrázky?"
"To dělaj Indove."
"Vázy?"
"Římani."
"Přednáška?"
"Řecko."
"A co... divadelní představení?"
Ani se zadusil kouřem z cigarety. Docela jsem se divil. Nevěděl jsem, že se někdo, kdo je mrtvý, může dusit kouřem.
"To si ze mě děláš prdel." zasýpal.
"Nedělam. Stejně u toho nebudu." poznamenal jsem pyšně.
"No to teda budeš! Náčelník Rarach trvá na celym egyptě a tim myslel i tebe!"
"A proč si tim seš tak jistej?"
"Protože "celym" zdůzaznil osumkrát a ne šestkrát!"
Otočil jsem oči vsloup.
"Ty u toho budeš taky!"
"Ale budu hrát koně. Bujného oře od krásného prince."
"Ne, budeš hrát osobu."
"Koně."
"Osobu, Rarach na tom trvá!"
Urazil jsem se.
"Tak buď pudeš teď, ať tam nevymyslej něco, co ti bude vadit..."
"Tos uhod."
"Já tě varoval!"
"Teď sem se vrátil!"
"Já za to nemůžu! Já si to nevymyslel!"
...
Druhý den už jsem se zase procházel po podsvětí. A doprocházel jsem se až ke konferenční místnosti. Všichni se už hádali, co se teda bude dělat. Všichni až na Aniho a Horáka. Ani je jasnej, toho to zase nebralo, Horák je zas mimo dění. Ten se umí leda tak někam nahekovat.

Sednul jsem si k Animu a povzdechnul. Nikdo si mě ani nevšimnul. To bylo dobře. A to hlavně proto, že se právě hádali, kterýho debila napadlo, že se bude hrát divadlo. Nakonec se tedy usnesli, že teda to divadlo, ale zase nevěděli, co budou hrát. Proto jsem poznamenal: "To chce něco brutálně trapnýho, jako je Karkulka..."
Kolem mě zavládl naprostý chlad. Chlad, jako v márnici. Ani se ke mě pomalu naklonil a velice, velice chladně řekl: "Karkulku, jo? Karkulku? A kdo si myslíš, že bude asi tak hrát vlka?"
"Je to jasné, bude se hrát Karkulka!" vystartoval vítězoslavně Osák. On totiž udělá cokoliv proto, aby Aniho nasral. Kolem mě byla najednou zima jako v tundře. Ani měl výraz šíleného řezníka. Do místnosti vešel Rarach. To mě zachránilo.
"Tak, na čem jste se usnesli?" zeptal se na něj až příliš vesele.
Někdo otráveně poznamenal "Divadlo."
"No to je vítečné!" rozsvitil se Rarach. Trochu jsem uhnul, aby mě netrefila židle, až Ani vystartuje a začne ho škrtit.
"Víte proč je to vítečné? Protože je to to jediný, co na nás zbylo!" Rarachova euforie se změnila na zlost. "Kdyby ste se v čas dohodli, tak sme mohli mít něco lepšího!"
Snad všichni si teď mysleli, že je Rarach debil.
"Tak už víte, co budeme hrát?"
Ozvala se rána a předemnou něco přelítlo. Ani vystřelil přes stůl, aby stačil Osákovi ucpat... to čim mluvil.
"Budu to brát jako ne." řekl Rarach zklamaně.
"Karkulku. Hrát. Nebudu." Pravil Ani stručně a jasně Osákovi do xichtu.
"A co... Sněhurku?" zeptal se někdo.
"Tu chci! Princ má koně!" rozsvítil jsem se.
Ani pustil Osáka a pomalu si sedal zpátky.
"A kdo bude hrát prince?" zeptala se nějaká bohyně.
"ANI!" zařval Osák ještě dřív, něž se k němu stačil vrhnout. Ani sřelil po Rarachovi neuvěřitelně zoufalým pohledem. Tak zoufalým, že mi ho bylo i líto.
"Nnnné..." zamyslel se Rarach, "je tam moc málo herců."
Ani se uklidnil. Vypadal, že sebou za chvíli flákne.
"A co Karkulku?" Zeptal se Rarach.
Ani vytuhnul.
"Ne tam je jich ještě míň." Usoudil Rarach.
Ani praštil hlavou o stůl.
"Raději tu Sněhurku."
...
"No, na to snad přijdeme časem. Co kdychom si rozdělili role? Jasné je, že ženské role budou hrát ženy a mužské muži. Takže takový Set rozhodně nebude hrát princeznu."
Všichni se začali tlemit.
"Nojo, ale, má to bejt kulturní akce, ne?"
"No ano." odvětil mi Rarach.
"Takže Indove kreslej obrázky v indickym stylu, Řekove, nebo kdo, plácaj vázy taky v rámci svojí kutury. A my jako máme hrát Sněhurku? To by taky snad chtělo něco, co se týká jenom nás, ne?"
Teprve teď mi došlo, co jsem vlastně řekl. Sál byl najednou plný řezníků. Všichni vypadali, že za chvíli vytasí vidle, a budou mě pronásledovat po celém podsvětí. Vyznělo to totiž, že bychom měli hrát něco z naší historie.
"Omluvte mě na okamžik." řekl jsem a vystřelil na chodbu.
...
Vylítnul jsem směrem k sálu. Tam už to zase hýřilo hádkama.
"Mam řešení!" zvolal jsem a všichni se na mě podívali, jako když jsem právě utekl z blázince.
"Budem dělat ten samej příběh, ale převedenej do naší doby. Změněj se kostýmy a ména, jinak to bude totéž."
"Hurá, Sněhurka a sedum zakrslejch egypťanů…" poznamenal Horák ironicky.
"A jak bys to vyřešil ty?" zeptal jsem se ho.
"Nikdo nebude zvědavej na Sněhurku, která leze po stromech a živý se lesnímy plody." pokračoval.
"Hele, hele. Tak zaostalí zase nejsme!" přidal se Rarach "Trochu úcty, ke své kultuře!"
"A co má bejt?" řekl jsem "Myslíte, že někoho zajímá výstava obrázků kvality první třídy? A tříhodinová přednáška o ničem? Máme šanci to tam trochu oživit. I když to zahrajem blbě... pardon, zkurvíme tak, že to nepude poznat, tak budem stejně nejlepší. A ještě dostanem výhody."
Rarach se pomalu rozsvěcel a pak se zeptal: "A tohle fakt napadlo tebe?"
"Tohle, nebo ten nápad?"
"Ten nápad! Ta myšlenka na to přesunout ten příběh!" i když měl Rarach očividně radost, tak mi přišel nebezpečný. Vstal ze židle a vypadal, že mě chce obejmout.
...
"Každopádně budem do role Sněhurky potřebovat ženskou, která se ráda předvádí. Basťo, co ty?"
"Já?!?" vyvalila oči. "Klidně'!" zaradovala se konečně. Sláva, alespoň jedno je jistý, Sněhurku nebudu hrát já.
"A ještě potřebujeme prince. Basťo, vyber si někoho."
"Mě je to jedno…" mávla rukou.
"Takže ti můžu někoho vybrat?"
"Klidně…"
Já i Ani jsme se v duchu modlili "Ať nevezme mě, ať nevezme mě…"
"Ani!" zařval Rarach.
"Ano!" vstal jsem samým štěstím od stolu. Potom jsem se podíval na udiveného Raracha a hned na to na napruženého Aniho. Raději jsem si pomalu sednul, abych u něj prudkými pohyby nevyvolal agresivitu.
"Jestli dělá prince Ani, tak princeznu dělat nebudu!"
"Ale Bastet, vždyť je to jen hra…"
"Nakonci ji líbá!"
"Ale to se dělat nemusí…"
"Ne! S nim ji hrát nebudu!"
"Tak vyber jinýho prince… třeba…" pokrčil Ani s troškou naděje rameny.
"Ale já chci, abys prince hrál ty." oznámil mu Rarach.
"Tak… jinou princeznu…" podrbal jsem se za uchem.
"Jasně! Co třeba tebe!" zavrčel na mě Ani.
"Teplej princ a Sněhurák?!" prsknul jsem smíchy.
Teď se smáli Animu.
"Tak počkat! Hej! Klid už tady, sakra!" rozčiloval se Rarach. "Princ je Ani! A tečka!"
"A co jsem já?" zeptal jsem se opatrně a doufal, že dostanu roli koně.
"Ty seš přece princezna!" ryl do mě Ani.
"Tak fajn! Jak to teda bude si vyřešte sami!" urazil se Rarach a praštil do stolu.
"Tak se nebude hrát nic, a je to!" zvednul se Horák.
"Chceš bejt princ?" obořil se na něj "Náčelník".
"Ne…" posadil se zase bleskově.
"A co kdybychom tedy hráli něco jiného?" zeptal se Amon, kterého většinou oslovujeme Ramon, nebo Rambo, protože má palici berana.
"Ale to to budem řešit furt dokola!!" zuřil Rarach "Už jsme řešili obsazení a teď jsem se vrátili ke hře! Já už z vás nemůžu!"
"V klidu…" dopálil ho schválně Ani.¨
Rarach vztekle kopnul do židle a po jedné noze před nás přiskákal "Bude se hrát Sněhurka! A princ je Ani!! A už to neřešte!!"
"A kdo je princezna…" vzdychnul jmenovaný a sáhnul do kapsy pro zapalovač.
"To je mi krucinál hergot fix jedno!! Když teda nevíte, tak to bude…" dal si jednu ruku přes oko, které měl na straně, kterou stál ke stolu. Ptáci totiž nemaj prostorový vidění. Dramaticky sestoupil ze stupínku a pátral druhou rukou ve vzduchu. Všichni se položili na stůl, aby je nemoh nahmatat. Akorát Ani si protíral oči. Rarach stůl obešel a do někoho tam plácnul "Tak! Princezna seš ty! A basta!"
...
Trochu jsem sebou cuknul, jak jsem se chtěl začít smát, ale naštěstí jsem to zadržel. Ani už toho měl dost. Praštil do stolu a postavil se "Tak fajn!! Fajn! Vzdávam se! Budu to hrát s ní!"
"No to snad nemyslíš vážně!" naštvala se Háťa.
"Sice tě nesnáším, ale hrát to teda budu…"
"No to jsou moudrá slova boží!!" sprásknul Rarach ruce a vrátil se zase ke katedře.
Ani vrhnul po Hátě totálně nenávistivý pohled.
"Má cenu šít kostýmy? Tolik látky nemam…" prohlídla si ji Basťa.
Ani si sednul a chytil se za hlavu.
"Moch jsem tu Sněhurku hrát já…" utěšil jsem ho.
Místo odpovědi mě usmažil pohledem.
"Ostatní role si už snad rozeberete, ne?"
Všichni to akorát odkývali a začali spořádaně hovořit o tom, kdo tedy bude dělat koho… Jsem trpaslík…

Druhého dne zrána jsem zaslechl Basťu, jak se hádá s Rarachem, který to celé režíruje, aby v té hrůze nemusel hrát. Basťa se rozčilovala - Sněhurka a princ můžou mít normálně svoje kvádra, královna a myslivec jakbysmet, ale my, trpaslici, budeme v těch načančanejch kvádrech vypadat vedle nich jako idioti. Rarach ji na to odvětil, ať nám akorát ušije čepice a dál to neřeší. Ona se ale naštvala, že bude muset nechat udělat celé kostýmy. Když odešla, šel jsem ještě víc vyčerpat už tak zničeného Raracha.
"Dobrý den přeji, pane režisére."
"Ty mě chceš naštvat."
"Nééé. Jen se chci zeptat… Kdo hraje zlou královnu?"
"Basťa."
"A zároveň šije kostýmy?"
"Nechce, aby to dělal někdo jiný."
"Ahá… No ale počkej, unikají ti maličkaté detaily… Zlá královna je Basťa. A až se štíhlá kočičí bohyně zeptá zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější a ukáže se jí ta… tlustá kráva…"
"Háťa je sice trochu při těle, ale stejně tu hru nikdo vnímat nebude."
"To si nemysli. Když je špatná hra, může za to režisér…"
"Buď zticha, TRPAJZLIKU, a ještě ti připomínam, že dneska ve čtyři je zkouška!"
"Dneska?"
"Ve čtyři."
"Je zkouška?"
"A vem si svoje kvádro! A už mě neštvi!"
Rarach rázně odešel.
"Já mam kvádro?"
...
V jednom sále byla skutečně uspořádána zkouška. Zatím jsme neměli 99% kulis, protože se počítalo s tím, že se ten nápad bude ještě desetkrát měnit. Před sálem stál, cigáro v hubě, Ani. Stoupnul jsem si vedle něho a zkusil nasadit podobně nepřítomný pohled.
"Vypadam jako Říman…" vydechl oblak kouře.
"Já vypadam, jako makrela."
"Makrela má sice k Egyptu taky hrozně daleko, ale alespoň je to milej tvor."
"Ty myslíš, že mi to lichotí? Vypadam jako makrela!"
"Já vypadam, jako Říman! A stejně mi připomínáš sledě."
"Já jsem makrela!"
Přišla Háťa a zastavila se u nás. Ani jí začal koukat na prsa. Všimla si toho a chtěla ho napomenout. Místo toho ale promluvil první "Máš to blbě, ty šaty."
"Já je chci mít takhle!" odsekla.
Je pravda, že tenhle střih šatů má tak hluboký výstřih, že jejich podstata začíná až pod poprsím. Ona měla nabraná ramínka, aby to nebylo vidět. Ani jí se slovy "To máš mít takhle!" šaty stáhnul. Háťa odskočila a upravujíce si to zase nazpět ho zahrnovala spoustou nadávek.

Kolem prošel Rarach a vážně zakašlal. Museli jsme dovnitř.
"Tak fajn. První scéna. Sněhurka meje schody."
"Jak zdrcující…" poznamenal Ani.
Háťa si klekla a celá podlaha zaduněla.
"Sněhurka je krásná a lehká, jako pírko! A ne neobratná a tlustá, jako hroch."
"Já jsem kráva, abys věděl!" urazila se Háťa.
"To jsi." uklepnul Ani popel na Rarachovi poznámky.
Háťa už chtěla vstát, ale Rarach pokračoval "Drhne schody a přitom si zpívá."
Ani prsknul smíchy.
"A to opravdu musim?"
"Sněhurka si prostě zpívala, nebo broukala." sklepal si Rarach popel z poznámek.
"Ale já nevim co…"
"Tak třeba… Skákal pes, přes oves…"
"To nebylo nutný…" zavrčel na něj Ani.
Háťa spustila a začala drhnout rejžákem podlahu.
"Trochu víc elegance! Grácie! Nedrhneš rakev!" mával Rarach poznámkami.
"Rakev by mi vyhovovala…" zašeptal Ani.
Háťa začala řvát text písničky a opřela se do toho.
"Dost! To je moc! Zlehka!"
"Tak jí dejte koště! Rovnou pak bude moc odletět domu!" navrhnul Ani.
"Ty seš blbej!"
"Mě to nevadí."
"Ještě jednou! Háťo, drhneš ty schody a zpíváš si. Máš radost ze života!"
Háťa to tedy zkusila znova.
"Počkej! Dej to sem, já ti to předvedu!" vyrazil za ní Rarach a sebral jí rejžák "Vidiš, nic na tom není! Jenom hezky drhneš a zpíváš si k tomu."
"Její mozek nestačí na to, aby dělala dvě věci najednou."
Háťa vzala Rarachovi rejžák a hodila ho po Anim. Ten se ani nepohnul a akorát řekl "Vedle", když ho minul.
"Tak dobře, další scéna!" naštval se Rarach.
Přišla Basťa a postavila se před zrcadlo. Hned se začala upravovat.
"Tak, hele, stojíš před zrcadlem a ptáš se ho 'zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?' a tady Osák ti řekne 'Jste velice krásná, má paní, ale nejkrásnější ze všech je Sněhurka.'"
Začal jsem se smát "Zjevila se mi v zrcadle smrt!"
Rarach otočil oči v sloup a pokynul ji, ať začne.
Basťa se postavila… Prostě strašně sexy. Jakoby drápkama ukazovala na zrcadlo a řikala to, jako kdyby měla orgasmus.
Rarach se poznámkama plácnul do xichtu "Basti… to trošičku přeháníš…"
"Rarach nám rudne…" poznamenala Háťa.
"Trošku uber… Bez toho vzdychání, prosim."
"Nechceme, aby všichni v publiku dostali erekci…" doplnil ho Ani.
"Tak… Já jsem herečka…"
"Ale přeháníš."
"Nepřeháním!"
"Přeháníš."odpovídal ji Rarach otráveně.
"Nepřeháním!" dupla vztekle.
"Tak dobře… Jenom nevzdychej a zkus se trochu zmírnit. Prostě mezi náma vyzařuješ talentem. Nechceme vedle tebe vypadat trapně…"
Basťa předvedla opět… herecký výkon. Rarach se mlátil poznámkama a potom zařval "Osák! Kde je Osák! Zrcadlo už mělo promluvit!"
Ten hned běžel na místo a chtěl začít říkat text.
"Ale já jsem vypadla z role…" vydechla nešťastně Basťa.
"Tak znova…" zasténal Rarach "A Osáku… zkus to trochu procítěně, to ti říkám rovnou… Ať už to nemusíme opakovat.
"Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejkrásnější?!"
"Jste krásná, má paní" bručel tak hluboce, že to znělo, jako když zvrací, "ale Sněhurka je mnohem krásnější!"
"Oooh!! Sněhurka!" Vzepjala se Basťa už vážně, jako při orgasmu. Já a Ani jsme se dusili smíchy a Rarach se zase začal mlátit poznámkama.
"Nemam si to s ní prohodit?.." zašeptala Háťa.
"Ne! Já se s Anim líbat nebudu!"
"Už ji vidim, na těch schodech!" klátil jsem smíchy se a předvedl ji.
"Tak dobře! Dobře! Další scéna!"
"Ale já to nedohrála!"
"Dohraješ to jindy…"
"Ale tady se nic nedodělá!" rozčílila se Basťa "Ona taky nezpívala do tý studny o tom, že chce potkat prince! Má se jí tam zjevit!"
"Do tý studny bych se vyzvracela, kdybych tam viděla jeho xicht…" řekla otráveně Háťa.
"Další scéna!! Dodělá se to jindy!" zavelel Náčelník ptačí mozek.
Oba jsme zvedli ruku na "Hau" a Rarach zařval "Trpaslící! Nástup!"
Fakt se nás sešlo sedum chudáků. A hlavní chudáci jsme tak byli já, Horák a Bes… Proč on, asi. Klečeli jsme vedle sebe a byli totálně nadšeni.
...
"Takže… Horák - Šmudla, Bes - Brumla, Happy - Stydlín…"
"No to jsem happy, teda…" poznamenal otráveně.
"Teď mě! Teď mě!" zajásal jsem.
Rarach se na mě podíval, jako kdybych byl vážně psychicky nemocný. Něco přeškrtal a pak začal "No… No… U tebe váham… Budeš buďto Klimba, nebo Hopla. Nejsem si jistej."
Smál jsem se tak, že jsem praštil hlavou o zem.
Kolem nás prošla Mahab a každýmu nám dala nějaké nářadí. Bylo to doslova "co jí přišlo pod ruku". Někdo dostal kladívko, někdo lopatku… Já dostal vařečku… pohodil jsem ji v ruce a zase jsem se smíchy sklátil k zemi. Horák zamával svou plastovou lopatkou a nesměle se zeptal "Když už to jako teda děláme podle sebe, tak co kdybychom se přejmenovali? Jako třeba opaky a tak…"
"Jako třeba… Šmudla - Drsňák, jo?" navrhnul Happy.
"No to jsem zrovna nemyslel…"
"Ale to je dobrý… Místo Klimby Akčňák… Místo Brumli Srandysta…"
"Tak jsem to vážně nemyslel…" podrbal se svojí lopatkou.
"To je vůbec geniální nápad!" začal jsem se dusit smíchy, "Převíst to do Egypta! A tak Sněhurka zmizela v nejhlubší poušti a uprostřed ní stála chaloupka!.. A v ní Akčňák, Srandysta, Drsňák, Držkopád!... A Sněhurka si začala zpívat a z pouště vylejzala všechna zvířátka, samí hadi a škorpioni!.."
"Sete uklidni se!" napomenul mě Rarach.
"Ty jako nevidíš, že je to strašná blbost!"
"Je to blbost, kterou budeme hrát! Naše blbost!"
"Hau!" prohlásil Ani.
...
"Tak fajn! Trpaslíci dělaj v dole… Kopou tam drahokamy…"
"Vařečkou!!" zvednul jsem ji hrdě nad hlavu.
"To je jen dočasná rekvizita…" podíval se na mě Rarach vážně.
"Ale já si ji chci nechat! Budu je s ní midlit, když nebudou dělat!"
"Uklidni se! Nebo nebudeš hrát!"
"To je dobrá motivace!!" brečel jsem smíchy.
Rarach vzdychnul a doufal, že mě to přešlo.
"Můžu ty kameny míchat!"
"Nech toho už konečně!"
"Prej nebudu hrát…" podival jsem se ještě roztlemen na Besa vedle sebe.
"Stejně mi to přijde jako blbost…" prohlédl si svoje struhadlo.
"Ty máš co řikat! Ty už vypadáš, jako trpaslik!"
"Možná tak vypadam, ale rány pěstí umim rozdávat tvrdě!" urazil se.
...
"Tak co bude s těma drahejma kamenama? Už to má bejt natěžený!" zařval Rarach a praštil s poznámkama. "Tak dělejte! Tamhle máte skálu, tak kopejte!" ukázal na hromadu židlí.
"Tak k tomu budu potřebovat hodně fantasie, abych v tom viděl skálu." řekl otráveně Bes.
"Tak do toho trpaslíci! A kopeme a zpíváme si!" povzbuzoval nás Rarach a mával rukama. Vypadalo to, jako když na nás žene kouř.
"Hej hou… Hej hou…" začali všichni sborově, jako na pohřbu a ledabyle do hromady židlí bouchali.
"To ne! Těžíme a jsme veselí! Ale ne tak, jako Set! Ten chytá výtlemy!"
"Já mam vařečku!" řekl jsem a zvednul jsem ji nad hlavu.
"Ježiš! Pauza!!" zařval Rarach a zdrhnul.
Samozřejmě, že všichni tu hromadu židlí rozebrali a sedli si na ně. Já se přestal tlemit a sednul jsem si na zbylou židli.
"Bravo…" zatleskal Ani ironicky. "Až tohle uviděj, tak se z toho doslova poserou…"
"Taky si myslim…"

Za chvíli se Rarach vrátil s konví kafe a zase si chtěl sednout na své úctyhodné místo. Proto Ani laskavě sundal nohy z jeho skládací židle.
"Tak dobře, přátelé… Tohle asi taky přeskočíme… Jako do teďka všechno… A přejdeme k té až úplně poslední scéně…"
"K čemu že?" zamračila se Háťa.
"Dokážete všichni stát a tvářit se radostně? Protože princ si Sněhurku vezme za ženu…"
...
"Tak si všichni stoupněte… Trpaslici sem… Sněhurka a princ sem…"
Potom se na tu hrůzu podíval z dálky.
"Tvařte se alespoň jako na veselém pohřbu!" zasténal.
Já se usmíval. Když nemám páru, co se děje, tak se vždycky usmívám. Ani nechápal. Veselý pohřeb nemá ve slovníku. Háťa se od něj snažila nenápadně odtáhnout. Ostatní trpaslíci se tvářili naprosto zdrceně.
"No tak! Tak se smějte!" povzbuzoval nás Rarach.
"Ha… Ha… Ha…" spustil pohřební sbor.
"Né!.." popadnul se za hlavu, "Podívejte se na Setíka! Jak se krásně směje!"
"Já nemam páru, co se tady děje." odvětil jsem a usmíval se dál.
"Dobře! Dobře! Fajn!"
Všichni už nabývali naděje, že je konec.
"Zkusíme poslední scénu! Poslední! Ani! Polib Sněhurku!" řekl to a ukázal na ni, jako kdyby dával povel psovi. Háťa nenápadně odstoupila a neustále ho sledovala. Ani zatím nechápal. Díval se na Raracha a potom se dramaticky otočil na Háťu. Ta získala odstín nejsvětlejší bledi. Ani rozpřáhnul ruce a zařval "Pojď sem, lásko, ještě pusinku!!"
Háťa začala ječet a zdrhat. Obíhali celý sál a křičeli na sebe.
"Zachraňte mě někdo od toho maniaka!"
"No tak, lásko, kde zas lítáš?!"
"Pomoc!!"
"Kravičko moje zlatá!"
"Odmítam hrát Sněhurku! Ne s timhle maniakem!"
"Miláčku já ti chci namasírovat veménko!"
"Pomozte mi už sakra někdo!!"
Rarach začal mlátit hlavou do stolu.
Já se zasnil a procítěně pronesl "A jestli neumřeli, tak se honí ještě dodnes…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darksi darksi | Web | 29. května 2010 v 22:06 | Reagovat

hhmmm...zní to zajímavě. Máš dobrý nápady. A napsat přez 200 stránek je taky docela výkon. Já sem teprv na 60 ve wordu a teprve se to rozjelo :d asi sepíšu 2 díly :D Ale tohl eje zajímavá myšlenk...:)

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 30. května 2010 v 10:36 | Reagovat

je to dobré a místy i vtipné....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama