Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

E část 1.

14. června 2010 v 16:53 | DimmuCZ |  E
.."Jak se jmenuješ, chlapče?"
Zatřese se a podívá stranou. Uši má úplně stažené. Krčí se u zdi. Venku je už dávno tma a je zima. Zašedlou stěnu chrámu osvětluje jen chabý plamínek z knězovy lucerny.
"E..." vzdychne tiše a neohlédne se.
"Prosím?" zamračí se kněz nechápavě.
Chlapec si přitáhne nohy blíž k tělu "E... prostě E... Nemám jméno..."

Kněz pochopí. Natáhne k němu ruku a přihrbí se "Pojď se mnou."
"A proč?" prohlédne si ruku štítivě.
"Nemůžeš tady venku zmrznout."
"A co když chci?"
Kněz se zarazí a o krok ucouvne, aby sis chlapce lépe prohlédl. Oběma rukama obejme tyč s lucernou "A proč bys to měl dělat?"
"Nevím..." popotáhne a víc se přikrčí.
"To je hloupost. Podej mi ruku, jdeme dovnitř."
"Nechtějí mě tam!" odsekne a vycení zuby.
Kněz chvíli promýšlí, co říct, co namítnout. Po chvíli ho něco přeruší. Je to chlapcův tichý pláč.
"Už jste měl někdy pocit," šeptá tiše, "že jste tu jen vy, vy jediný, a všechno kolem vás je jen... jen... podvrh? Jen vy, sám, proti něčemu, co není skutečné. Jako by to byla nějaká hra. Hra, kdy vy jste jediný v ní, a také jediný pro koho se hraje?"
"Nerozumím..."
"Vy nejste skuteční... Nikdo z vás... Jen mě pořád zatahujete do hry. Snažíte se mě zničit. Podařilo se vám to!" sklouzne k zemi a stočí se do klubíčka. Rukou mlátí do země a pláče "Chtěli jste to na mě uhrát? Chtěli jste mě zničit? Dokázali jste to! Nevím, kdo vás to řídí, ale někdy mám pocit..." uklidní se a zase začne tiše šeptat, "jako bych tady byl jenom já. Já sám živí. A vy všichni a všechno kolem mě jsou jenom loutky. Všechno se mě snaží někam zahnat. Všechno je jen proti mě. I stromy... Všechno!"
"Uklidni se! Jsi asi podchlazený. Pojď půjdeme dovnitř. Všechno se spraví. Vysvětlí se to."
"Ne! Je konec... Já svou část hry dohrál! Vyštvali jste mě až na pokraj... Uhráli jste mě... Doštvali... Proč se teda ulomila větev, na které jsem se chtěl oběsit?! Proč teda zmizela voda z rybníka, ve které jsem se chtěl utopit?! Proč mě jedovaté houby neotrávily?! Proč se zlomila dýka, kterou jsem se chtěl probodnout..."
Kněz stál a naslouchal nářku zuboženého chlapce. Ten nebude zdejší. Nejspíš ho vyvrhla adeže. Přemýšlel, jak mu pomoc. Jak ho klidně i násilím dostat do chrámu.
Pořád něco říkal. Něco opakoval. Opakoval svoje životní nezdary. Ty, které ho dovedly až k této stěně, kde se setkali.
"Z kterého jsi chrámu?"
Neodpověděl. Pořád opakoval to své.
"Můžu ti pomoct... ale tak, jak požaduješ."
Chlapec na chvíli přestal a zaposlouchal se. Kněz na něj vymyslel lest. Pod pomocí zdánlivou, pomoc opravdovou.
"Můžu tě zabít."
"Nemůžeš."
"Proč ne? Mám sílu tě zabít."
"Tvá víra ti to nedovolí."
"Co archis neví, to mě neznečistí. Stejně bych se ale osvobodil modlením."
"Nezabiješ mě."
"Proč?"
"Někdo... Někdo tam mě sleduje. Někdo se baví mým osudem. A baví se tak dobře, že mě jen tak nepustí. Můžeš mi způsobit bolest, ale nemůžeš mě z téhle hry osvobodit."
"Můžeš se osvobodit ty sám. Od toho tu víra je..."
"Já už dávno přestal věřit. Všichni mě zklamali. I on sám mě zklamal. Já se k němu modlil. Nejdřív za odpuštění, pak pro pomoc, pak pro zdar svého osvobození a potom jsem ho proklínal... Nikdy neodpověděl. Nikdy se nic nezlepšilo, ani nezhoršilo. Svět mě nenávidí pořád stejně. A nějaká pitomá víra na to vliv nemá."
"Takhle nemluv..."
"A proč ne?" opře se o jednu ruku a podívá na kněze, "Blesk do mě neudeří, jídlo mě neotráví, přítel mě nepodřízne."
"Tvým trestem je, že pořád trpíš."
"To není můj trest! Táhne se to se mnou tak dlouho, že to na sebe nemůže mít vliv!"
"Možná věděl, jak se v budoucnu zachováš."
"A proč to teda udělal?! Co jsem mu já udělal?! Tehdy jsem věřil a všechno a on se na mě vykašlal a přinutil mě takhle trpět. Proč to udělal?! Proč?! Já za nic nemůžu! Nikdy jsem nepochyboval! A pak se tohle stalo! A když jednou žádáš o odpuštění, tak je hluchý a němý!! Kdyby mi takhle nenechal ubližovat, tak bych nikdy nezačal pochybovat..."
"Ubohý kluku..." poklekne k němu a zadívá se mu do tváře, "Kde ale bereš tu jistotu, že ten blesk z nebe, ta číše jedu, ten přítel s dýkou v ruce... že to nejsem já. Že já nejsem to konečné smilování se nad tebou. Jak jsi se sem dostal? Musíš být daleko od svého chrámu. Někdo tě sem dovedl. Stejně, jako sem poslal mě, tak hluboko v noci, abych tě našel."
Se zaujetím ho poslouchal. Jako by konečně něco začalo dávat smysl. Kněz mu naposledy nabídl ruku "Chop se, nebo se proklínej."
Chytil se ruky a namáhavě vstal. Nohy ho neposlouchaly. Byl hrozně hubený a velice prochladlý. Kněz si ho přitiskl k boku, aby se mohl opřít. Skryl ho pod svůj plášť, aby ho trochu zahřál.
..Když chrám obešli a vstoupili dovnitř, Eho omámila spousta světla. Ochránce ho zavedl do svého pokoje a usadil na postel. Nevnímal. Jenom seděl a tupě sledoval jeden bod na podlaze. Kněz skládal plášť a zamyšleně ho pozoroval.
"Jestli byly moje prosby konečně vyslyšeny a ty jsi můj patron... Jak mi máš pomoct?"
"Nenecháš to radši na osudu?"
"Jako do teď všechno?"
Kněz ucukl a sklopil uši. řekl něco, co neměl. Hned se za chlapcem opět ohlédl.
"Jak se jmenuješ?" přitáhl si nohy k tělu za začal si je třít.
"Neresis..."
"Ne'r znamená naděje, ne?"
"Možná... Ani nevím... Nechceš napít?"
"Hlad a žízeň necítím už dlouho."
"Proto je jistě budeš mít. Počkej tu, hned se vrátím. A nepokoušej si ubližovat! Zachránil bych tě. Zbytečně bys trpěl."
Za Neresiem zapadly dveře. E se chvíli rozhlížel kolem sebe. Bolela ho hlava, tak si radši lehnul.
..Nere okamžitě zamířil do kuchyně. V tuhle dobu už tam nikdo nebýval. Vzal několik krajíců chleba a láhev vody. Jen co zase tiše vyběhl, narovnal se vedle stolu Kane a udiveně sledoval, jak Nere utíká po chodbě. Položil brambor na stůl a šel to ohlásit archiovi.
.."Na, jez. Potřebuješ to."
"Já... nechci jíst."
"Ale no tak. Já ti to přikazuju. Dostanu do tebe alespoň kůrku, a to i kdybych tě musel krmit." zasmál se a znovu mu krajíc podal. E se zašklebil ale pokusil se usmát. Krajíc si vzal a prohlížel si ho. Neresis ho sledoval, čekal, jestli ho někam nezahodí. E ho pozoroval úkosem. Sklopil uši, protože nepovoloval v pozornosti. Pak si teda ukousl. Nere se usmál a začal hrabat něco v hromadě knih na stole. Chlapci se po prvním soustu udělalo dobře, proto se do jídla pustil o něco vehementněji.
"Proč jsi doteď nejedl?"
"Potřeboval jsem si tu smrt něčím pojistit."
"To je hloupost. Musel jsi mít přece hlad."
"Překonal jsem ho. Prostě... Jsem chtěl mít jistotu, že se mi to podaří."
"Zemřít? Nejsme jediná víra, která zakazuje sahat si na život."
"Ale v adeži to dělají všichni..." podívá se stranou a skrčí se.
"Takže jsi z adeže? Já to tušil! Tam akorát ničí psychiku kohokoli, kdo tam vstoupí. Nedivím se, že jsi na tom tak špatně. Jak dlouhou cestu jsi ušel, než ses dostal sem?"
"No já..."
Ozvaly se rány na dveře. Nere se přikrčil. Ani jeden z nich neskrýval zděšení.
"To ne..." zašeptal si pro sebe Neresis.
"Co teď?.. Co se teď stane?.. To je moje vina..."
"Ne... to se vyřeší..."
"Mám se někam skovat?.." třásl se a začínal zase plakat.
"Ne. Já... já něco vymyslím."
..Neresis přistoupil ke dveřím a otevřel je. Do místnosti vstoupil vážným krokem sám archis. S ním pak ještě jeho zástupce Gormenir a taky Kane. Ti se ihned nenávistivě zadívali na roztřeseného chlapce, krčícího se na posteli. Archis E'lnir se k němu pomalu otočil. Když pak otevřel oči, jako by to do nebohého kluka vypálilo kolo.
"Kdes ho vzal?" zavrčel ale nespouštěl z Eho oči.
"Já... Šel jsem ven a našel ho tam... Byl zesláblý, chtěl jsem mu pomoct..."
"Proč jsi šel ven?"
"To... já... nevím... nevím..."
"Proč? Snad si pamatuješ, z jakého důvodu něco děláš."
"Já... Prostě jsem věděl, že mám jít ven."
"Někdo s tebou obchoduje? Drogy? Alkohol? Víš přeci, že je to zakázané, a to přísně." spaloval teď pohledem svého kněze.
"Ne... já s nikým neobchoduji..."
"A co on?" švihl rukou.
E ucukl a roztřásl se ještě víc.
"Kdo ti dal co, že ochráníš tohohle utečence?"
"Nikdo... Já jsem ho jen našel a chtěl mu pomoct."
"Pořád nevím, jak jsi věděl, že máš jít ven. Apropo, teď v noci je přeci zakázané, opouštět chrám." Založil ruce a čekal na odpověď. Kladl dojem mocného orla. Kdykoli tasí pařáty a rozdrásá ho.
"Já... já..." Neresis už ztrácel naději. Hledal odpověď všude kolem sebe. Pak ho cosi náhle ozářilo "Bylo to psáno!.. Bylo psáno, že mám jít ven. Kaena mě... vyvedla ven..." přikrčil se. Doufal, že není jeho odpověď nevhodná. Archis se zamračil a napřímil. "Hm... dobrá tedy... Ale modli se, aby v tom nebylo něco jiného, než je jen dobrosrdečnost a starostlivost!" sykl jedovatě a rázně odešel.
"Víš, jaké jsou za to postihy!" doplnil to Gormenir a odešel.
Kane po Nerem vrhl trochu lítostivý výraz. "Proč?" zračilo se Neremu v očích. Kane ale jenom sklopil uši a odešel.
..Neresis se pomalu otočil zpátky do místnosti. Zdrceně dosedl na židli a protíral si obličej. Pak se otočil na Eho. Opět tiše plakal.
"Bude to v pořádku..."
"Máš kvůli mě problémy... Kdybys mě tam nechal zmrznout, tohle by se nestalo..."
"Ale neboj. Nějak se to vyřeší."
"A co se mnou chceš dělat? Nikde mě nesnesou... To mě chceš nadosmrti schovávat pod svou postelí?"
"Takhle nemluv." otočí se rychle ke stolu a snaží myslet na něco jiného.
"Teď si o tobě myslí špatné věci... Nevhodné pro chrám... Vyhodí tě z chrámu, Nere... A mě taky..."
"Ne... to se nestane. Takový náš archis není. Pochopí to... časem..." podrbe se za uchem.
"Vyhodí tě..."
"Ne."
"Vyhodí tě..."
"Ne! A nech toho!"
"Já vím, že ano... Nenávidíš mě za to, víš že jo?"
"Ale ne... zodpovídám za tvůj život."
E se ale nedal odradit a pokračoval tak, jak už to od přírody uměl. Mlel si pořád svou.
"Zítra se budou dít špatné věci... Vím to. Budou si o tobě myslet... budou si myslet..."
"Mlč! Bude to v pořádku! Vrátíš se tam, kam patříš, jen co se ti uleví."
"Posíláš mě na smrt, víš to?"
"Nic takového se nestane, kolikrát ti to mám opakovat! Pojď, pomodlíme se. Bude to v pořádku, vysvětlí se to."
"Já svou víru ztratil."
"A to, žes mě našel, mě ochránce, to ti nestačí?"
"Ty..."
"Neříkej to!"
..Nere se chytil za hlavu a padl na kolena. Sepjal ruce na auře a soustředil se. E padl na bok a schoulil se do klubíčka. Představoval si, co špatného se stane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama