Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

E část 2.

14. června 2010 v 16:53 | DimmuCZ |  E
..Druhého dne spěchal Nere na mši. Eho nechal u sebe v pokoji. Za hodinu se má vrátit. Možná přijde na nějaké řešení. Když doběhl před bránu kněží, kteří tam stáli, uhnuli. Někdo o něm zřejmě rozšířil pomluvy. Ty, které se nechají slyšet.

..Na mši se nemohl soustředit. Kolem to pořád vřelo nějakým špitáním. Čas od času někoho přistihl, jak ho štítivě pozoruje. Nechtěl si ale připustit, že by E mohl mít pravdu.
..Už to ale nemohl vydržet. Vztek a pýcha překonaly jeho povolnost k osudu. Vstal uprostřed přednášky a odešel. Všichni se na něj dívali jako na blázna. Jen co odešel, přednášející zakroutil hlavou a zabořil se zpět do knihy. Kdosi v přední řadě se začal pohyhňávat.
..Neresis sklopil uši a pomalu pokračoval po chodbě. Opřel se o sloup ve velké hale, kde nikdo nebyl. Chytil se za hlavu a svezl se k zemi. Bylo tam takové ticho, že slyšel svoje myšlenky.
..Pak cosi zaklapalo. Před ním stál starý dobrák, který kdysi tento chrám vedl. Vzdal se funkce, aby umožnil mladé krvi inovovat systém. Dobrák Ilpo vedle něj poklekl a objal svou hůl. Neresis mu věnoval jen krátký pohled a zase se zabral do podlahy. Ilpo hleděl někam v dál, a pak vzdychnul "Nerad vidím, když je někdo mladý takhle zničený. Co se ti stalo?"
"Právě, že jsem někomu ještě více mladému chtěl pomoci. Tak, jak Vy jste to dělával. Ale vzbuzuje to u všech jenom posměch."
"Porušil jsi při tom pravidla?"
"Pozdě v noci jsem bez dovolení vyšel ven přivedl sem cizího kluka… Je to asi šaman z adeže…"
"To je sice porušení, ale jinak by venku asi umrzl. Je to hrozné, tohle počasí."
"Poraďte mi. Chci mu pomoct, ale nemám nikoho, kdo by mě v tom podporoval."
"Každý dokáže jen tolik, kolik si myslí, že je schopen dokázat. Pokud budeš věřit, že máš sílu situaci zvládnout, zvládneš ji."
"A co když mi v tom mu pomoct odporuje on sám?"
Ilpo se znova zamyslel a pohlédl v dál.
"Moje slovo už nemá váhu," řekl po chvíli, "E'lnir mi vzal všechnu moc tady v chrámě. Být pořád archiem, přijal bych ho k nám, aby si tu začal zvykat."
"E'lnira nepřesvědčím."
"To ne."
"Tak co mám tedy dělat?"
"Věř si. Když budeš dostatečný vzor, bude tě následovat."
Nato vstal a pokynul Neresiovi hlavou. Ten se usmál též mu pokynul. Ilpo pomalu odešel. Neresis se zvednul a zamířil ke svému pokoji.
..Jen co otevřel dveře, čekal ho šok. E nikde. Zmizel. Díval se všude, ale nikde nebyla ani krev, ani nic jiného, co by svědčilo, že si ublížil. Vyběhnul zase na chodbu a panicky se rozhlížel. Pak se jedním směrem rozběhl. Proběhl kolem Kana a jednoho mladého pomocníka.
"Hráblo mu." zasmál se hned.
Kane se podíval stranou. Byla to trochu i jeho vina.
..Neresis běžel po chodbě a nahlížel snad do všech dveří. Pak uslyšel řev svého archia.
..E se opíral o zeď a třásl se. E'lnir a Gormenir stáli naproti němu a snažili se z něj dostat, do kterého chrámu patří. Oběma už vážně došla trpělivost. Zdrcený E nedokázal ani promluvit.
..Nere se objevil ve dveřích. Vedoucí se na něj otočili a neskrývali zlost, že je vyrušuje. Vešel dovnitř. E se k němu vrhnul a objal ho. Nere stále nechápal, co se děje. E začal naříkat. E'lnir založil ruce a se zjevným pohrdáním odešel. Neresis upadl, ale E se k němu pořád tiskl. Gormenir nad nimi stanul jako ďábel nad svou obětí.
"Jsi vyřízený." zasyčel a zřejmě s chutí.
Pak se otočil a vážně odešel.
..Neremu konečně došlo ona situace. Vzal Eho za ramena a odtrhl ho od sebe.
"Co se stalo?" zakřičel na něj.
Ten ale neodpovídal. Pořád se třásl a jeho oči se topily v slzách.
"Co se stalo?!" zatřásl s ním a vycenil vztekle zuby.
E zvadl jako květina. Věděl, že se to zas všechno stalo kvůli němu.
Neresis též pochopil svou chybu. Přehnal to. Přitiskl si zhrouceného chlapce na hruď. Už věděl, že z tohohle se ani jeden z nich nedostane. E ho jemně objal a přestával se třást. Po celém jeho těle se rozšířil pocit úlevy. Ona slova se mu drala na jazyk. Teď, nebo nikdy.
"Neresi já… Já…"
Ten už očekával, že to bude něco, čeho budou oba litovat.
"Miluju tě…"
Nereho popadl vztek, ale zároveň byl zdrcen. Přesně tohle bylo to, co nechtěl slyšet. Chtěl to odmítnout, chtěl uvést pocity obou na pravou míru, ale věděl, jak by to chlapci ublížilo, proto mlčel. Cenil zuby, jak se snažil udržet za nimi jazyk. Mračil se, jak se snažil udržet vztek pouze v sobě. Začínal se třást, jak překonával pokušení toho, aby Eho popadl a hodil ho z okna. Kaena ho dovedla až k němu, protože bylo psáno, že má E přežít.
..Ten se už uklidnil. Uvolnil se a zůstal ležet na Nereho hrudi. Po jeho krku se kanula slza. První slza štěstí.
...
..E seděl na posteli a díval se na hromádku jídla, která byla na stole. Věděl, že zas není něco v pořádku, ale poprvé se dokázal obelhat. Poprvé věřil, že to v pořádku je. Pevně sevřel oči, aby zabránil novým slzám vyběhnout na tvář.
..Slunce otisklo mříže okna na dveře. Natáhl před sebe ruku. I její stín se na dveřích objevil. Viděl ji, jako by byla ve vězení. Přitáhl prsty k dlani. Jako by se té mříže i držel. Sklonil hlavu k zemi a pozoroval vyhořelou svíčku, která se skutálela ze stolu. To byla ta, kterou měl Nere v lucerně, když ho našel.
..Ten se teď snažil najít něco v knihovně. Všichni po něm pokukovali jako po vyvrheli. Držel se za hlavu a snažil se to nevnímat. Pak už toho ale měl dost. Knihu prudce zabouchl a odnášel ji s sebou pryč. Minul Gormenira. Tomu zřejmě udělalo radost, jak se Neresis pomalu hroutí.
..Nere vstoupil do svého pokoje. E si hrál se svíčkou, jež sebral ze země. Nere si k němu přisednul užíval si svou chvíli klidu.

E se po něm opatrně ohlédl. Nere měl zavřené oči. E se k němu natáhl a přičichl k jeho krku. Stále nevnímal. Nato ho políbil. Nere ucukl a vyděšeně ho sledoval.
"Co to děláš?"
"Chci splatit svůj dluh." odpověděl tiše.
Než stačil Nere zareagovat, pomalu se položil na záda.
"Ne. Ne. Ne. Tohle je špatně… To ne." vstal a začínal panikařit.
"Proč?" otázal se, skoro jako pod vlivem nějaké drogy.
"Já takový nejsem… Tohle na mě nezkoušej!"
E vstal a pomalu k němu přešel. Nere odcouval až ke zdi. E vzdychl a jemně přejel rukama přes celou jeho hruď.
"Nedělej to!" varoval ho naposled.
"A co jinak?" políbil ho jemně na spodní čelist.
Nere chtěl rychle najít správný argument. Místo toho cítil, jak se mu stahují všechny orgány. Nedokázal vydat ani hlásku.
..E ho držel za ramena. Pak zase pomalu jednou rukou zajel až pod opasek ke klínu. Nere sebou cuknul. Oči držel pevně zavřeny. Doufal, že se probudí. V duchu si přehrával všechny možné prosby o odpuštění. E opět zavzdychal a rukou pod opaskem ještě přitlačil. Druhou už jel po zádech až k zámku sawieru.
..Toho budu litovat, toho budu litovat, opakoval si Neresis pořád v duchu. Nedokázal se ale bránit. Sužoval ho strach z chlapcovi reakce, ale i z toho, co bude následovat. Za tohle už ho z chrámu opravdu vyrazí.
..Ozvalo se kovové cvaknutí. Jeho sawier se s tichostí sesunul až k zemi. Otevřel oči a podíval se na slunce. Právě bylo před ním. Nedívej se, řekl mu v duši. Třasot v celém jeho těle už nepatřil strachu, ale vzrušení. Už se nechtěl bránit. Věděl, že oba zemřou tak i tak. Tohle by tedy mohl být ten poslední světlý okamžik před smrtí.
..E si pomalu prolíbával cestu přes celou jeho hruď a břicho.
..Jako kněz jsem selhal. Jako ochránce taky. Dobré úmysly se mi umí akorát vymstít. Zklamal jsem celou svou víru. Teď už snad nemám dovoleno nic jiného, než zemřít. Po jediné a poslední slasti, zakázaném ovoci. Kaeno… Proč…
...
..Ten večer se pak Nere hnal zpět do svého pokoje. E klečel na zemi a díval se z okna. Na auře držel knihu.
..Nere vtrhl dovnitř. Tvářil se zvláštně. Možná trochu nepříčetně, nebo šíleně. Hodil a stůl cosi omotaného v hadrech a stále Eho sledoval. Pak předmět osvobodil z jeho obalu. E nechápal.
.."Já jsem ten přítel s dýkou v ruce…" řekl tiše.
Stříbrný nůž s zaleskl. Světlo ze svíce se na něm odrazilo a přeběhlo přes Eovu tvář.
"Co… co to děláš?"
V jeho tváři se zračil strach.
..Nere pomalu přistupoval a začal vrčet "Tohle je to, co sis přál. Tohle jsi chtěl celý život. Dostaneš to, co si přeješ."
"Proč to děláš?" upustil knihu a skrčil se u zdi.
"Dostaneš to, co si přeješ. Dostal jsi i mě. Vnutil si mi svoje tělo. Mě ses ale neptal, jestli si to přeju. Zničil jsi mi život. Zabil mě."
"Ne."
"Ano! Zítra touhle dobou se už bude topit v nějaké řece! Nebo mě budou drásat divoká zvířata! Ne, příteli… Vezmu tě s sebou. Tam, kam chceš už tak dlouho. Nebo sis to snad rozmyslel?!"
"Ne… Prosím tě…Ne."
"Tvoje prosby nemusím vyslyšet. Už můžu dělat cokoli chci a na trestu mi to nepřidá."
Klekne si těsně před něj. Dýku drží ostřím vzhůru. Teď ji pozvednul do výše jejich očí. E se opět celý třásl, opět mu oči zalévaly slzy.
"Chceš vědět, proč jsi byl stvořen? Byl jsi psán jen proto, abys mi mohl zničit můj doteď dokonalý život. Proto se ti nikdy nepodařilo se zabít. Ale teď si můžeš poblahopřát, dokázal jsi to! Teď jsi dohrál svou nejlepší roly! Jestli mám pravdu, zemřeš."
"Ne! Nedělej to! Nevíš, co děláš! Ty ses zbláznil!"
"Jen díky tobě, lásko."
Vzal ho za rameno a rychle k sobě přitiskl, jako by ho chtěl obejmout. Dýka se chlapci zaryla hluboko do břicha. Nere ho pohladil po zádech. Na tváři se mu rozvil úsměv. Ulevilo se mu. Do klína se mu vylévala horká krev. E mu ležel na rameni jako by spal. Akorát Neremu po zádech stékal pramínek krve. Zítra se opět setkají. Možná proto si ho chtěl vzít s sebou. Aby se tam zas sešli. Sám ale nevěděl, proč vlastně to udělal. Ale ulevilo se mu.
...
..Ve velké hale se sešli všichni kněží, včetně Dobráka Ilpa. Za chvíli se tam vřítil Neresis. Celý od krve. Výraz blázna. Všichni ucukli. Jen nejvyšší kněží, včetně Ilpa, zůstali stát. Ten objal svou hůl a nešťastně svraštil čelo "Neresie… Já ti vyjednal odpuštění."
..Neremu zmizel úsměv z tváře. Zavrávoral, ale pak se začal smát "Ne… ne, nevyjednal."
"Tolik jsem se snažil. Byl jste tak nadějný mladý muž."
Nere se stále smál "Ne… Snaha málo platná, co? Tak to jsme dva!"
Pak přešel blíž k ostatním. Ti se na sebe nacpali ke stěně.
"Nikdy! Nikdy nikomu nepomáhejte!" řval na ně, "Už nikdy! Pokaždý se vám to akorát vymstí!"
Potom přešel k Ilpovi. Ten stál pevně na místě a nedával na sobě nic znát.
"Zklamání, co?" zasyčel mu do obličeje.
Pak mu zakrvácenou rukou poplácal na rameno a přešel doprostřed sálu. Otočil se na nejvyšší kněží, včetně archia.
"Chyťte si mě!" zařval na ně, popadl předek svého sawieru a se smíchem utekl pryč.
..Ilpo zklamaně zakroutil hlavou a pak se otočil na nejvyšší kněží. Praštil holí E'lnira a vztekle dupnul "Blbče!"
Když se pak belhal pryč, klel si pro sebe "Svěřte chrám někomu mladýmu! Vůbec s ním neumí zacházet!"
...
..Neresis seděl na římse nejvyššího patra. Škubal si sawier a házel útržky dolů. Za chvíli se k němu vrávoraje blížila postava s holí.
..Ilpo si sedl na římsu vedle něj. Nere ho ale ignoroval.
"Mohl jsi být dobrý kněz."
"Už nebudu."
"Mohl bys ještě být."
"Nebudu."
"Proč?"
"Zabil jsem."
"Nějak… by se to vyřešilo. Mohl bys… jít třeba do sileze! Tam vraždí pořád."
"Ale ne sebe navzájem."
Ilpo vzdychl a podíval se dolů. Lekl se a chytil zábradlí za sebou.
"Neresie poslouchej mě!"
"Proč?"
"Sakra, poslouchej!" zatřásl s ním druhou rukou, "může to být ještě dobré… může se to spravit."
"Ale… já nechci, aby se to spravilo."
"A proč?"
"Nevím. Prostě se to nemá spravit."
"Nere… Nere poslouchej mě!"
"Víte, že Ne'r znamená naděje?" zasmál se.
Ilpo ho nechápavě pozoroval. Neresis už byl dočista blázen.
"Už nikdy," šeptal Ilpovi tiše, "nikdy nikomu nepomáhejte. Vymstí se Vám to."
Podíval se na Ilpa a usmál se.
"Ne!" zařval stařec, ale marně se po něm vrhnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama