Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Svatební šat

15. června 2010 v 23:52 | DimmuCZ |  Nazařaditelná díla
..Žhavě čerstvá věc. Totální afekt. To bude asi pořád odezva tý nemoci...


..Stmívá se. Mé slzy se slévají s tvou krví. Jako perly topící se v záplavě lístků rudých růží. Jako takových, které jsem ti dal. Nemusíš se bát. Budu tvé tělo zahřívat ještě dlouho. Vystydne až toho dne, kdy tě uloží do hrobu, lásko. I tehdy na tebe padne pár perel. Budu vzpomínat, jak jsi mě hladila ve vlasech a říkala mi, že nás smrt nerozdělí. Možná je to moje chyba, že jsem to chtěl ověřit. Ale jsem šťastný. Tvá ruka bledne, jak bezvládně leží v mé dlani. Tvé vždy dokonalé nehty jsou teď špinavé. Proč? Zarývala jsi mi je do kůže, když se ti v očích odrážela ta samá otázka křičící až z duše. To samé slovo "Proč?" Ale já neodpověděl. Já se ti do duše nepodíval. Jako bych mezi nás postavil zábranu. Nemohl jsem se dočkat, až tě budu umírající hýčkat v náručí. Škoda, že to šlo tak rychle. Políbil jsem tě na čelo a tvá ruka klesla. Hlava se zaklonila a přes jemné růžové rty se přehoupl pramínek karmínové krve. Jsi tak krásná... I tvá krev je krásná. Až shniješ, lásko, i tehdy budeš nádherná. Ladná a inspirující. Smetl jsem ti z tváře vlasy. Tak světlé a jemné, jako by byly z paprsků slunce. Krásně voníš. Vždy si voněla nádherně, ale teď i po krvi. Podtrhává to tu vůni jemného růžového parfému, který jsem ti koupil. Kéž by tvé rty mohly odpovědět na mou otázku "Líbí se ti to? Líbí se ti, když tě hladím, když tě laskám a rozmazluji?" Byla to přece tvá slova, kterými ses mi odevzdala. To ty si řekla, že mě budeš následovat kamkoli. To ty jsi řekla, že se mi odevzdáváš, že se sebou necháš dělat cokoli. Že to bude krásné... Ano, vždyť je to přece krásné. Nůž trčící z tvého břicha tě nijak nezohyzdil. Jeho bílá rukojeť je nádherným doplňkem tvých skvostných bílých šatů. Těch svatebních. Teď ti, má jediná, dávám tento prsten. Na zkřehlých modrajících prstech jeho stříbro nádherně vyniká. A na něm perla. Čistá, jako slzy, kterými jsem doteď zkrápěl tvá nádherná ňadra. Slíbám krev z tvé jemné šíje a pak tě políbím na tvář. Kéž bych mohl naposledy pohlédnout do tvých jasných očí. Tak zářících a vždy tak živých, jako čistý potůček uprostřed léta. Jako takový, u kterého jsme se poprvé setkali. Tehdy jsem tebou byl naprosto okouzlen. Popadl jsem tužku a začal skládat ódy na tvou krásu. I teď bych popadl papír a opěvoval tě, ale je potřísněn tvou krví. Nechce se mi tě pustit a položit na chladnou zem. Držet tě je víc, než jsem si kdy mohl přát. Nebudeš ale muset čekat dlouho, má drahá, za můj čin mě odsoudí. A pak budeme zase spolu. Na ty tvé "věky věků"...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yuki-chan Yuki-chan | Web | 16. června 2010 v 20:36 | Reagovat

Páni.... tohle se mi moooc líbí!!!! :-)  :-) To je úžasný makrelko!!!! :-)  :-)

2 Bloody_tear Bloody_tear | E-mail | Web | 17. června 2010 v 14:38 | Reagovat

brutal!!! brutálne super!!!!

3 Lily Addams Lily Addams | Web | 17. června 2010 v 16:43 | Reagovat

to nemá chybu!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama