Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Průvodce zesnulých

10. července 2010 v 16:38 | DimmuCZ |  Nazařaditelná díla
..Je noc; tma a zima. Ale já je necítím. Necítím chlad, ačkoli vidím, jak křehké květy na hrobech zasklila jinovatka. Nevnímám skoro ani tmu. Vím, že je noc; temnota objímá celou ulici. Nic nemá stín. Lampy žhnou. Stojím tu sám a jen sám. Čekám na své Xolo.

..Ještě nedávno, živ, jsem viděl obrázek. Byla na něm štíhlá šlachovitá zrůda. Sestra mi říkala, že mě tento "pes" bude doprovázet v posmrtném životě.
Smál jsem se jí: "A to mu budu házet kost?!"
"Xolo je slepý."
"A jak mě má ochránit?! Seš prostě blbá!"
..Možná to bylo té noci, kdy jsem přijel z oslavy od přátel, doma se jen otočil a vyrazil zase do hospody. Té noci, kdy jsem se opil. Kdy jsem na své motorce havaroval. Kdy jsem objal střevy lampu na rohu této ulice.
..A teď tu stojím. Sám a sám. Jen kolem lampy poletují noční motýli a hloupě do ní narážejí. Pak jednomu se přiškvaří křídlo a on se uleveně přestane cukat.
..Nevím, jak je tomu dlouho, co mě sem přivezli. Ale vždy v noci tu stojím a dívám se přes vrchy hrobů na ulici. A čekám až přijde.
..Vzpomínám, jak sestra to zvíře obdivovala. Ale už si nevybavuji, co říkala. Vidím ji, jako by seděla přede mnou, ukazovala do monitoru, oči jí svítili.
..Po ulici právě jede auto. Jede pomalu. Světla rozráží tmu; na silnici kreslí dva světlé trojúhelníky.
"Plaší mi mé Xolo," napadlo mě.
..Auto zastavilo a vystoupili z něj dva muži. Ne, muž a žena. Odemkli bránu a jdou sem. Podíval jsem se zas před sebe, ale i teď mi zvědavost táhla oči na ty dva příchozí. Zvláštní, jak ve tmě nevidí.
..Zajímalo by mě, jak mě mé Xolo najde. A jak pak bude vědět, kudy jít. Vede ho nějaká intuice? Možná… Vyhlížím ho. Očekávám ho s mnohem větší nadějí. Teď mám pocit, že už ho opravdu potřebuji.
..Ti dva se ke mně blíží. Ačkoli je vedou kužely světla z baterek, zakopávají. Jdou tiše po cestě kolem hrobů. Jdou a jsou pořád blíž a blíž. Jímá mě pocit paniky. Co když mě odvedou? To nemůžou! Co když mě mé Xolo nenajde? Nevšimli si mě. Natáhl jsem ruku, abych je zadržel, ale prošli skrz. Je to tak nepříjemný pocit…
..Prošli, nic se nestalo…Ale proč ta panika? Proč bych já TEĎ měl mít strach? Pomalu jsem se otočil zády k bráně, od které přišli. Jímal mě pocit hrůzy a strachu, ale nechápal jsem proč. Až když jsem je zase spatřil… Poklekli u mého hrobu a začali ho měřit. Potom vytáhli zvláštní rukavice a z krabice, co si přinesli, vyndali nářadí.
.."Nemůžete mě odvést! Nesmíte!" bezhlesně jsem křičel a natahoval k nim ruce. Nic.
..Ozval se takový bublavý zvuk.
..Kdoví, co teď přijde. Jestli mě odvezou, nebudu se moct vydat na posmrtnou cestu.
..Muž odběhl do auta a vrátil se s obrovským těžkým kladivem. Rozpřáhl se a kryt pukl.
..Křik mrtvých není slyšet, ale zvířata ho cítí. Můry kolem lampy začaly zděšeně vířit. Možná ho cítí i lidé, ale nechtějí si to přiznat. Nazvou to třeba výčitky svědomí.
..Opět ten bublavý zvuk, ale o něco blíž. Uklidnil jsem se, ačkoli jsem netušil, co to je. Otočil jsem hlavu. Na cestě seděl štíhlý šlachovitý tvor, z obrovské tlamy mu vysel jazyk a kapky slin se vypařovaly ještě dřív, než dopadly na zem. Od srsti na hlavě se odráželo světlo z pouliční lampy; vypadal, že má svatozář.
"Mé Xolo!" řekl jsem a šťastně rozpažil. Tvor se postavil, zašlehal dlouhým ocasem a znova zabublal; o něco přátelštěji. Dorazil na poslední chvíli a odpoutal mě od svého těla. Konečně se mohu vydat na svou poslední cestu.
..Zpět jsem se ohlédl jen nerad, ale přece jen to bývalo mé tělo. Viděl jsem, jak ti dva vyrážejí víko rakve.
..Pohladil jsem Xolo po zježeném hřbetě a ono mi do dlaně pak strčilo obrovským černým čumákem na kulaté černé hlavě bez očí a dlouhatý jazyk mi obtočilo kolem ruky až k lokti. Pak zase zabublalo a hubený zadek začal při chůzi směšně poskakovat za silnými rameny. Zasmál jsem se. Vždycky jsem chtěl mít psa.

..Pes xolo vážně existuje. Je to jiný název pro mexického naháče. Xolo v příběhu s nimi nemá nic společného. Pouze to, (podle pověstí,) že pána doprovází v posmrtném životě. Upřímně řečeno mě to zaskočilo, když jsem viděla tento obrázek a na Googolu mi vyjeli chovatelé xola XD

Xolo
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 10. července 2010 v 20:06 | Reagovat

Hezký příběh

2 pavel pavel | Web | 10. července 2010 v 22:42 | Reagovat

krásně depresivní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama