Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Jen se dotýkej

16. prosince 2010 v 22:37 | DimmuCZ |  Ze světa kleiklopů
Střední stupeň nemravnosti
POZOR
Informace: obsahuje tématiku soulože kluka s klukem
Měla bych sem napsat varování, že je to nepřístupné do 18 let, ale stejně to nikdo neposlouchá, takže to berte akorát jako takové přátelské varování.

PS: Nejsou to lidi. Ten svět jsem si vymyslela, stojím si za ním, miluji ho, a proto odnáší úplně všechno.
PPS: Mám dobrý pocit z toho, že tento článek (bezúčelně) zveřejňuji až po 10 hodině XD

Jen se dotýkej, jen líbej a zkoumej každý kousíček jeho těla. Je to žár, chlad i bolest zároveň, a přesto je to taková nádhera…


"Teď bych ti měl ukázat, jak nosit sawier…" řekl nesměle a ubíral na hlase. Skoro, jakoby se styděl, něco ho mrazilo po zádech a za krkem. Možná chtíč lítosti ovládnout jeho city. A pak dokončil větu: "ale na to se budeš muset svléknout…" a pocit sílil. Uši stáhl a trochu se přikrčil.
"Tak to svléknout." Řekl tiše, ale vášnivě. Jako kdyby pravdomluvnost, jdoucí až od srdce, ho chtěla přinutit dělat to, co by se mu jinak vzpříčilo. Okamžitě projevit své pocity.
Ronett neváhal. Něco ho pohnalo vpřed, ale přibrzdilo, když k němu učinil nekonečně daleký jeden krok. Ruce už trochu rozpažil. Připravoval se ho obejmout, ale něco ho přimělo trochu zpomalit, asi, aby Silvana nevyděsil.
Ten byl ale ještě víc posedlý chtíčem, než on. Hluboce vydechl a zrak se začal vzdalovat. Ustupoval lačnění po dotecích. Dotecích tak důvěrných, že se mu ani nevykreslovaly ve snách.
Ronett se ještě přiblížil a pouhým skloněním se nad něj ho přinutil se položit na postel. Ani se nemusel dotknout. Jako by to
byl už naučený scénář. Scénář ze samotný knihy, kde je psáno.
Prvný dotek. Ronett strčil koleno mezi jeho nohy, aby se mohl opřít. Rozdráždil tím to nejcitlivější místo. Silvan sebou trhl a vytlačilo to z něj tichý vzdych.
Ron se skláněl stále blíž. Opřel se vedle jeho těla a druhou, pravou, rukou ho pohladil po rozpálené tváři.
Zavřeli oči. Jediné, co vnímali, byly doteky rtů. Jemné a přesto tak vášnivé. Jako by něco bylo na bubny v jejich srdcích, nebo jako by tam vykvétaly růže.
Silvan zvedl ruce a opřel je o milencovu hruď. Tep byl cítit i přes kosti a kůži. Vibrace ho jenom více vzrušovaly. Potom přejel přes žebra a objal ho kolem holých zad. Cítil, jak se hrudník nadouvá, jak pořád lační po čerstvém vzduchu.
Ronett se nadzvedl. Přelej rukama po Silvově krku a krásných klíčních kostech. Rozložil dlaně a vnímal jeho tep. Pořád se ale nepřestávali líbat.
Ruce zvědavě zamířili k prvnímu knoflíku košile. Museli se řídit jenom podle hmatu. Doteky byly to jediné, co si přáli vnímat. A najednou byla hruď do půli svobodná. Jedna z rukou ji hladila a jemně masírovala. Potom pokračoval, dokud nebyla košile zcela rozepnuta.
S jemným mlasknutím opustil rty a jemnými polibky se přesouval dál po jeho těle.
Silvan na chvíli pootevřel oči, ale v těchto chvílích není co k vidění. Rušilo ho to při vnímání laskání nového milence. Prvního a toho pravého.
Jemné vlhké stopy začaly po studeném vzduchu rychle studit, ale i to bylo tak vzrušující.
Silvan složil ruce podél těla, ačkoli trochu nedobrovolně. Návaly chtíče mu ale stále vracely ten nádherný pocit z toho, když se líbali. Ve chvíli, kdy se Ron dostal až k jeho břichu, náhlý výbuch zamrazení s ním cuknul a přinutil ho ruce pokrčit. Spontánně začal líbat hřbet své pravé ruky a doprovázel svou vášeň jemnými vzdychy, vycházejícími až z hlubin těla.
Ron ho chvíli líbal na podbřišku a pak ještě kratší chvíli sál. Cosi zježilo všechny chlupy jeho zad. Pohladil břicho svým čelem a silně vydechl na knoflík kalhot.
Silvana polévaly vlny horka a chladu. Byla to vášeň i nervozita. Strach z toho, co bude následovat i nezkrotná zvědavost to okusit. S ním. Teď. A tady.
Chytla ho krátká křeč do břicha. Chvíli nechápal, co se stalo, ale podivný tlak v oněch stále zakrytých místech, mu podal odpověď.
Ronett ho chytil za boky a pohladil až k ramenům. Jemně ho chytil a přiměl se zvednout. Jen co se posadil, vyměnili si několik dalších polibků. Ronovi studené ruce dráždily Silvova záda. Až levá přejela přes bok a zastavila se na břiše. Chlad z ní prostupoval stále hlouběji a dál. Silvan vzdychl a odtrhl se od Rohových rtů. Vášeň ho přiměla se na chvíli propnout do posledního svalu.
Ron pokračoval. Studená ruka zajížděla stále hlouběji a hlouběji. Všechny chlupy po jeho těle se zježily, jako diváci, kteří vstávají a křičí, že chtějí ještě. Chlad plynoucí i z nervozity prostupoval celý jeho tělem. Ronett se pomalu mazlil o jeho krk a svým dechem ho rozehříval. A pak to přišlo. Bylo to jako výbuch všech smyslů. Jako by ho někdo pořezal nožem z ledu. Jako by uťal ten ztopořený úd, tlačící na neprostupnou bránu z oblečení. A Ron pokračoval. Objal a projel přes celou délku, než obejmul v dlani samotný hrot. Silvan se propnul a pak schoulil. Složil uši a jeho oči zvlhčilo pár slz. Nechápal proč. Možná strach z prvoty, možná lítost nad ukvapeným činem. Měl sto chutí od sebe Ronetta odstrčit, stejně, jako jeho odvážnou ruku stlačit ještě silněji.
Ron si toho všiml. Silvan se začal nenápadně chvět. Vytáhl ruku z kalhot a okamžitě na něm pozoroval uvolnění. Teď byl na řadě on. Nechal ho pár chvil, ať se vydýchá a pak do své levé ruky vzal jeho pravou. Dlaní objal jeho hřbet ruky a pomalu s ní zajel za svá záda. Potom se s ní pohladil po kříži, až se zarazil u zámku opasku. Silvanovi hned došlo, co po něm Ron chce a přesně kopíroval každý pohyb jeho prstů těmi svými. Zajet dvěma prsty do zámku, potom palcem posunout páčku a nakonec stlačit. Ozvalo se jemné kovové cvaknutí. Všechny chlupy Ronettova těla se na okamžik zježily.
V Silvanovi to cvaknutí vzbudilo zájem. Okamžitě projevil touhu se opasek pokusit sundat. A opravdu. Kusy jemné látky akorát projely přes kůži a odhalily krásné nohy. Silvan hodil opasek na zem a chtěl se dotknout nádherného pozadí. Měl pocit, že mu Ron patří. Potom se ale zarazil. I Ron znejistěl a trochu se přikrčil. Proto ho pohladil jenom po kříži.
Ronett se téměř okamžitě probral a dobojoval otevření zipu kalhot. Potom si na Silvana lehce lehl a tak ho přiměl se položit na záda. Hned na to si klekl před postel a zahákl své prsty do několika poutek na kalhotech. Pomalu je stáhl.
Silvan držel oči pevně sevřeny. Měl strach, ale zároveň radost. Stejně ale ovládal stud z obnažení a to ještě v takovém "stavu". Hned na to si ale uvědomil, že ho ještě jistí spodní prádlo. Ne ale na dlouho…
Měl reflex k sobě nohy okamžitě přitáhnout, ale Ronett mu stlačil kolena. Po stehnech vyjel až ke slabinám.
Silvan sebou trochu cukal. Byl to konflikt mezi třasotem ze vzrušení a ze strachu.
Ron se nad něj naklonil a líbal ho na břicho. Silva to vyděsilo a otevřel oči. Jako by to byl reset. Okamžitě se zbavil nejistoty a začal zase toužit po všech dotecích, které mu jeho milenec může poskytnout.
Vycítil, že Silvan zase nabyl svojí jistoty a tak pokročil nejdál, kam mu jeho odvaha dovolovala. Líbal ho stále níž a níž, až špičkou jazyka olízl kořen jeho penisu.
Silvo se krátce vzepnul a zasténal. Zatoužil udělat Ronovi něco podobného. Posadil se.
Ron sklopil uši. Lekl se, že zašel příliš daleko a budou teď muset přestat. Z té představy se mu mrzutostí sevřel žaludek. Silvo se ale sklonil a konečně se dotkl jeho krásného pozadí. Jemně ho tak přinutil, aby se před něj posadil a zapletli si do sebe nohy. Zase se začali líbat a ruce zkoumaly každičkou část jejich těl. A byl to opět Ronett, kdo si jako první dovolil dotknout rozkroku.
Silvan líbání na chvíli přerušil, ale potom pokračovali. Pevně Rona objal.
Ten už ho zase držel v sevření a mnul po celé délce. Potom chvíli zase hladil, potom zase třel.
Bylo to tak příjemné, že chtěl, aby to cítil taky. Vzrušení už stoupalo příliš vysoko. Musel přestat s líbáním. Položil tvář Ronettovi na rameno a vzdychal. Ten ho ještě párkrát políbil na temeno hlavy.
Silvova pravá ruka se pomalu plazila přes celé Ronovo tělo. Čím blíže byla cíli, tím víc cítil, jak je napjatý, jak dýchá rychleji a je nedočkavý. Když dorazil k břichu, začal být nervózní. Nevěděl, co ucítí. Ale chtíč ho nenechal dlouho rozmýšlet a dal mu další odvahu. Ruka byla sice roztřesená, ale cítil všechno. Cítil pevný statný úd, jako byl ten jeho. A ihned kopíroval to, co dělal Ronett jemu. Do toho stačil prozkoumávat každou vrásku a žilku. Dokázal si ho představovat. Bylo to krásné. Krásnější to vnímat, než vidět.
Tlak a rychlost se stupňovaly. Dech nestačil a plíce chtěli zabrat prostor celého těla. Pot z vedra a vlny zimy. Celé tělo bilo na poplach a tlukot srdce rozechvíval i špičky uší. Jejich pachy se mísily a dávaly do hromady harmonii romance i vášně. Pro ně to bylo to nejnádhernější, co kdy cítili.
Svaly se stáhly. Nekontrolovaně se prohnuli a vyrazili se sebe všechen vzduch. Chlupy se zježily, jako by měly z těla odstřelit a vlna tlaku, která prošla jejich těly, vytlačila všechen stres úzkost a nedůvěru. Zhroutili se sobě do náručí a snažili popadnout dech. Otírali se o sebe a mazlili se.
Takové to bylo poprvé. Ten pocit, když to cosi vystřelí ven a nechá za sebou akorát klidnou hladinu duše. Začátek toho nejpevnějšího pouta důvěry. Otevření dveří k té největší slasti. Nalezení nejbližšího ochránce v nekonečně složitém světě chrámu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | Web | 17. prosince 2010 v 0:46 | Reagovat

Hmm, hrot. To jsem ještě nepoužila.:-) Vážně dobrý, líbilo se mi to. Myslela jsem, že u nás se dá najít jen Bill a Tom a Harry s bůhvíkým, tohle bylo originální. Já píšu něco podobného, ale na Queer as folk.

2 Bloody_tear Bloody_tear | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 9:40 | Reagovat

WOW!!!! Akože napísať niečo také chce guráž... Dosť dobré to bolo =)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama