Jednou budem stejně všichni mrtví. / Umělec se nemá kritizovat, ale chápat.

Paradox ztělesněné nevinnosti

6. února 2012 v 23:17 | DimmuCZ |  Ze světa kleiklopů
Střední stupeň nemravnosti
POZOR
Informace: obsahuje tématiku soulože kluka s klukem
Měla bych sem napsat varování, že je to nepřístupné do 18 let, ale stejně to nikdo neposlouchá, takže to berte akorát jako takové přátelské varování.


..Přemýšleli jste už někdy o tom, jak vypadá ztělesněná nevinnost? Asi tak jako můj Claér. Plachý, věčně vystrašený kluk, skovaný ve stínu. Třese se a doufá, že ho budete ignorovat. Ale pak je tu něco, co se vymyká. Zatímco normálně působí jako vystrašené dítě, v posteli máte pocit, že z vás sedře kůži. Vymýšlí si vlastní praktiky a způsoby, jak se uspokojit i na váš úkor. Snažím se mu stačit, ale kolikrát je lepší, když se jen nechám vést po proudu a čekám, jak to skončí. On častokrát ani víc nechce. Chce být třeba jenom sledován. A já třeba ani nemám na vybranou. Když mě třeba přiváže…
..Chtěl bych tohle jeho tempo zmírnit. Chtěl bych, abych ho mohl ochraňovat. Zvykl jsem si na to. Ale ve chvílích, jako jsou tyto, mám kolikrát nepořádek v rolích. Říkám si, co si tím snaží dokázat. Ale určitě má k tomu důvod. On sám ví, jak se nejlíp uklidnit…
..Dlouho jsem uvažoval o tom, jak ho zarazit. Ale jen jemně. Ne, mu hodit klacek pod nohy, aby upadl a zranil se. Je velice křehký, s tím je třeba počítat. Ale nutně potřebuji, aby pochopil, jak se někdy cítím já. Chci, aby to taky zažil…


..Je noc. Konečně je po práci. Po celém chrámě svítí akorát svíce. Vrátil jsem se o něco později než on a tiše jsem se převlékal do nočního úboru. Vypadal, že spí. Něco mi ale říkalo, že tuhle noc se spát nebude. Rozhodl jsem se, že učiním radikální krok. Možná, že tím něco pokazím, ale máme spolu nádherný vztah a vím, že dokážeme všechno vyřešit.
..Na stole stála váza. Bílá váza a v ní několik červených růží. Jak se sem dostaly, je zase jiný příběh. Mně stačilo, že mi nahrávají. Jak někoho trápit, ale neublížit mu? V hlavě se mi zrodil jen trochu podlý plán.
..Clery teď opravdu vypadal, že na chvíli usnul. Pohladil jsem ho po ruce. Nijak nezareagoval. Další nahrávka. Na dně skříně ještě leželo několik dlouhých pruhů látky. Co tu dělají, bych radši taky neřešil. Vzal jsem se a posadil se k němu na postel. Jemně jsem zvedl jedno jeho zápěstí. Musel jsem se usmát. Nejen moje dobrosrdečná povaha mě nutila mu neustále projevovat lásku. Kolem zápěstí jsem mu obtočil látku a kolem dlaně ji zavázal. Už mi dokázal, že takovýto uzel, může být hodně silný. Na druhé ruce ležel. Lehce jsem ho obrátil na záda a provedl totéž. Musím se přiznat, že jsem měl sto chutí vybouchnout smíchy, ale snažil jsem se myslet na věci, které mě vzrušují, aby můj cíl zůstal jasný. Pomalu jsem obě jeho ruce pokládal za hlavu. Doufal jsem, že ho to nevyplaší. Nic se ale nestalo. Neprobudil se. Protáhl jsem konce látky skrze mřížku postele a začal je pevně svazovat.
..Clery otevřel oči a povolil rty. Nejdřív mu to nedocházelo, ale pak se pokusil dát ruce jinak. Mříž slabě zařinčela. Vzdychnul tak, že jsem si nebyl jistý, jestli by se smál, nebo se rozplakal. Zakroutil ale hlavou a pokusil se s rukama trhnout ještě jednou. Když se ujistil, že toho moc nesvede, podíval se mi do tváře s lehce vystrašeným výrazem. Zasněně jsem se usmál. Asi jsem sadista, dělalo mi to radost.
.."Xivile?" zavrčel káravě.
..Než abych odpověděl, sklonil jsem se nad něj a políbil ho na rty. Ztichnul, ale tvářil se o něco víc nervózně.
..Zvedl jsem se a došel ke stolu s vázou. Vytáhl jsem jednu růži, ještě svitou do poupěte. Voněla jemně, ale nenapodobitelně. Vrátil jsem se k němu a sedl si vedle něj. Nesnažil se vyprostit, ale byl ještě o něco víc vyplašený. Měl strach, ale zároveň ho uklidňovalo to, že jsem to já, a já bych mu přeci neublížil. Přišlo mi to trochu zvláštní, že se zrovna ve své oblíbené doméně cítí tak nejistě.
..Jednou rukou jsem rozvázal uzel na jeho nočním sawieru. Ani sebou necukl. Svlékl jsem ho lehce. Chci ho ale trápit pomalu. Musím ho přinutit, vyzkoušet zase něco nového. Překvapovalo mě, že ještě víc zneklidněl. Jeho temně zelené oči se na mě téměř vyděšeně upřely. Dýchal rychle a zhluboka. Důkaz toho, že se snaží uklidnit.
..Znovu jsem k růži přivoněl a zasnil se nad tím, jak nádherně bude vonět, až bude ještě natažená jeho pachem. Květ jsem políbil a pomalu ho spustil k jeho hrudi. Ještě, než jsem se ho dotknul, tak křečovitě stáhnul uši. Nevím, jestli se bál pálení, mrazení nebo jiné nesmyslné bolesti. Začal jsem lehce přejíždět kolem jeho srdce. Zleva doprava mezi prsními svaly. Cítil jsem, jak to nechápe, ale jemné dotyky jsou mnohokrát ještě účinnější, než jakékoliv silné dráždění. Chtěl jsem, aby odhodil tu bariéru a zpřístupnil se i takhle něžnému laskání.
..A teď nahoru a dolů po hrudní kosti. Jak jsem si to představoval na sobě, ježilo mi to všechny chlupy po těle. Začínal jsem to opravdu prožívat. A další je umístění aury. Odtud jsem přejel po hraně pravé klíční kosti a přes krk k tváři. ..Pošimral jsem ho na líci. Uvolnil se. Možná mu moje hra začala docházet.
..Za ucho a zase dolů. Cítil jsem z něj, jak se snaží uvolnit, ale jeho přehnaně ostrý pud sebezáchovy mu v tom nejspíše bránil. Na prstu jsem se otočil a přes podpaždí vedl květ po celé ruce a zpátky. A takhle několikrát.
..Bylo to celé těžká zkouška i pro mě. Musel jsem se udržet, abych ho nepolíbil. Chtěl jsem, aby vnímal doteky jenom skrze tu růži. Dál jsem ji vedl zase po hrudníku. Mezi žebry; jednom páru po druhém. Viděl jsem, jak se mu zježila srst. Zřejmě je na těhlech místech velmi citlivý. Ale já věděl, kde se otřese nejvíc.
..Pomalu jsem sestupoval níž. Po hraně posledního páru pomalu do středu břicha. Zase se zachvěl. Kroužil jsem ve stále větší elipse, až jsem přejel po podbřišku. Byl už úplně klidný. Vnímal opravdu jenom doteky. A všechno tohle, celá ta hra, vypadala za plápolání svíce ještě víc snově, než by se mi opravdu mohlo zdát.
..Třísla. U každého jedna z nejcitlivějších částí jeho těla. A to, že jsem si to mučení vychutnával. Jak se chlupy postupně ježily a zase uléhaly, vypadalo to, jako by hořel. Hořel tou vášní, kterou jsem mu chtěl ukázat. Rychle jsem přejel přes jeho přirození. I to jen lehké zašimrání ho na chvíli prohnulo. Cítil jsem, jak si přeje, abych to udělal znovu a znovu a víc. Ale to jsem nechtěl. Proč si to trápení nevychutnat, když ho jednou mám na starosti já? Dále jsem ho hladil přes stehno. Pomalu jsem putoval ze strany na stranu. Poctivě. Nevynechal jsem jediné místo, kde bych ho nepošimral.
..Nebyl jsem ještě ani v polovině stehna a už jsem viděl, jak z toho šílí. Vzdychl a na chvíli se vzepnul. Potom ale zase upadl do té bezmoci, kterou jsem mu připravil.
..Jenom tam tak sedět a nesmět se ho dotknout, když začínal být tak žhavý, pro mě byl trochu trest. Za chvíli už mi bylo taky pěkně horko. Stáhnul jsem si i svůj sawier. A už jsem se připravoval na další útok šílenství.
..Po dokončení onoho stehna jsem učinil rychlý tah po holeni. Potom jsem ale totéž udělal zase směrem zpět a opět poctivě pokryl celý zbytek lýtka. Frknul, zakroutil hlavou a zase se krátce se vzdychem vzepjal. Měl ale smůlu.
..Na packách lechtivý není, škoda. Proto jsem ji poctil jen krátkou návštěvou.
..Cítil jsem, jak doufá, že druhou nohu přeskočím. Opakuji, máš smůlu. Jen co jsem se dotknul kolníku, zase frknul a zamračil se.
.."Xivile…" zavrčel tiše.
.."Pšt!" odsekl jsem pohotově a potlačil jsem smích. Ještě, že má celou dobu zavřené oči. Určitě by se rozčiloval. Vážně jsem z toho, jak ho trápím, měl strašně dobrou náladu.
..Stejně poctivě jsem obšťastnil i druhou nohu. Oba jsme se už potili. Držet vášeň na uzdě není legrace a to zvlášť, jste-li pre-moderní plemeno, jako já. Myslel jsem, že mě ten tlak v rozkroku snad zabije. Stejně se musel cítit i on. Vůbec, vnímat ho v plné kráse…
..Rituál se zřejmě blížil ke konci. Ale počkat! Šimral jsem ho přece jen po pravé ruce! Opět jsem potlačil výbuch smíchu a od slibného místa v třísle rychle přejel k levému podpaždí. Clery zaťal zuby, aby nevyslovil svoje další zlostné "Xivile". ..Pak se krátce protáhl a celým tělem prohnal zavlnění. Málem mě to vypálilo z těla. Rozhodl jsem se, že přistoupím k další fázi.
..Přes celé tělo zase na břicho. Tentokrát jsem nic neobcházel a jel rovnou na místo. A hezky na vrchol rozkoše. Po celé délce a kolem žaludu. Několikrát nahlas zavzdychal. Ani jsem si nechtěl představovat, jaké to musí být. Po takovém čekání…
..A přes špičku a zpátky a zase přes a zpátky a teď párkrát kolem a znova… Hluboce prožíval každý ten moment. To čekání muselo být nekonečné. Musí ale uznat, že k vrcholu štěstí mu teď stačí jenom jemné hlazení. A já se do svojí role tak vžíval… Všechno se mi rozplynulo. Vnímal jsem jenom to, co mu dělám. A ani jsem si nevšímal toho, jak se zvyšuje tep. Bylo to něco úplně nového pro nás pro oba. Nečekaně jsem objevil novou techniku uspokojování. Náročnou na čas, ale přesto tak dokonalou.
..Najednou se vzepjal a vydal jeden z těch nejsladších stenů… Zabodlo se to do mě jako šíp. Zježil jsem se a na chvíli ponořil sám do sebe. Když jsem ale otevřel oči, zjistil jsem, co se s ním vlastně stalo… Muselo to pro něj být jako exploze vulkánu, jako výbuch všech vnitřností… I tak málo stačilo k tomu, abych ho dokázal dovést k vrcholu… Byl zadýchaný, jako bychom spolu dělali kdovíco náročného. Za to ale mohl ten náhlý nával vzrušení. A hormony se bouří…
..Když jsem před sebe zvedl ubohý kvítek, musel jsem se zasmát. Tak takovýhle konec by mu asi nikdo nepřisuzoval. ..Prostor mezi lístky i je samotné teď pokrývala nám dobře známá tekutina. Neodolal jsem a přičichl…
..Otočil hlavu a podíval se na mě. Tak nádherně vyčerpaný už dlouho nebyl.
.."Zabiju tě…" zašeptal.
.."A kdo pak bude mít tak blbý nápady…" řekl jsem tiše a kvítek naklonil nad jeho břichem.
..Jedna kapička ukápla a on se usmál "Teď bych se naložil do horký vody…"
.."To já taky," sklonil jsem se nad něj a konečně ho zase políbil. Naše rty byly sice suché, ale přesto si ten polibek budu do smrti pamatovat.
..A teď mě tak napadla podlá věc… Co tak na něj zahrát, že ho tu nechám? Zřejmě mě ale prozradil můj jen trochu podlý pohled.
.."To ať tě ani nenapadne!" pohrozil mi svázanou rukou.
.."Neboj, lásko, dneska jsem tě už natrápil dost," znova jsem ho políbil a dal se do rozvazování.
.."Neřikej mi, že to nejde," nechal vyznít svůj pesimismus.
..Měl jsem sto chutí říct něco jako, a víš, že ne, ale radši jsem to z hlavy rychle vypudil. Vlastně byly uzly za chvíli rozvázané.
..Posadil se a ruce si pohladil. Udělal několik kroužků rameny a krkem. Potom se zhluboka nedechl a změřil si mě. Pořád jsem byl v dobré formě. Trošku jsem zalitoval toho, že mu ta jeho erotomaniakálnost nepřešla a že jsem ho vůbec tak rychle pustil.
.."A co ty?" nespouštěl ze mě oči.
.."Může se to nechat na jindy," vymáčknul jsem ze sebe, i když jsem si myslel pravý opak.
..Ta váha i tak drobného kluka mě dokázala převalit. Ani jsem se nenadál a rozplácnul jsem se na znak. A ani jsem nestačil cokoli jiného a už mě u kořene objímaly jeho jemné rty. Jeho prvotřídní práce nenechala na výsledek čekat vůbec dlouho. Vlastně neuplynula ani minuta a bylo po všem. Teď jsem svůj soukromý výbuch zažil zase já. Přechod ze vzrušení do období klidu a zase zpátky tak rychle, mě taky slušně zničil. A Clery se zvedl zcela spokojený. Místo vystrašeného dítěte se teď v jeho očích zrcadlila dravá šelma, která si dělá, co chce.
.."Tak pudem se naložit?" usmál se.
.."Jo…" vydechl jsem z posledního zbytku vzduchu v plicích.
..V dalším úsměvu vycenil zuby. Slezl ze mě, postavil se a protáhl se. Pořád jsem omámeně ležel a sledoval hru světla a stínu na jeho nahém těle.
.."Tak co bude?" podíval se na mě přes rameno.
.."Jo… Hned…" převalil jsem se přes okraj postele a při pádu si kleknul.
..A další úsměv.
..Zatímco jsem se sbíral ze země, oblékal se do pláště. Nikdy s ním asi v posteli neudržím krok…

..Jako důkaz, přikládám do tohoto zápisníku lístek z oné růže…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama